Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zpověď dívky, kterou mučil IS: Mám noční můry, ale ženou mě vpřed hlasy unesených a znásilňovaných

V šestnácti letech ztratila rodinu a celou její vesnici vyvraždili. Několik měsíců byla sexuální otrokyní fanatiků ze samozvaného Islámského státu a nyní bojuje za ženy, které potkal podobný osud jako ji. Lamíja Adži Bašárová z irácké komunity jezídů si loni odnesla Sacharovovu cenu, která je určena osobnostem bijícím se za obranu lidských práv, demokracie, právního státu a svobody myšlení. V exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ vzpomíná na den, kdy se jí podařilo utéct ze zajetí, a uniknout tak jasné smrti. Svěřuje se také se svými dalšími plány a prozrazuje, kde čerpá sílu, aby dokázala žít.

Působí skromně a klidně. Chvílemi se ale nervózně rozhlíží po místnosti a mne si ruce. Po pár vteřinách už ale opět sedí a pozorně naslouchá. Překladatel, který se účastní rozhovoru, k ní tiše promlouvá a ona přikyvuje. Jakmile ale sama promluví, hovoří jasně a spolu se slovy z ní vychází síla a rozhodnost.

Kdo jsou jezídi?
Jezídů je na 400 tisíc, některé zdroje uvádějí až dvojnásobek. OSN odhaduje, že stoupenci IS při zabírání severního Iráku povraždili na 5 000 jezídských mužů. V náboženství jezídů se mísí řada vlivů – od islámu, přes křesťanství až po zoroastrismus (starobylé náboženství, které se šířilo z Persie). Džihádisté je označují za uctívače ďábla.

Devatenáctiletou Lamíju Adži Bašárovou unesli v létě 2014 bojovníci takzvaného Islámského státu a ještě před tím srovnali se zemí celou její vesnici. S muži a staršími ženami neztráceli čas a okamžitě je postříleli. Lamíju, její sestry a další mladé dívky včetně dětí džihádisté odvlekli a drželi několik měsíců v zajetí, kde je využívali jako sexuální otrokyně. Lamíja se o útěk pokusila několikrát, ale neúspěšně. Mučení a znásilňování pak pokaždé začalo nanovo a bylo ještě brutálnější a bolestivější. Byla „vlastněna“ několika vysoce postavenými muži, kteří si ji mezi sebou prodávali. Na svobodu se dostala až v dubnu loňského roku.

Lamíja našla útočiště v Evropě a žije v Německu. Vytrvale upozorňuje na osud jezídské komunity a situaci žen, které se v rukou bojovníků za Islámský stát stávají oběťmi sexuálního násilí. Za svou práci byla letos na půdě Evropského parlamentu odměněna Sacharovovou cenu, která se uděluje za obhajobu lidských práv a základních svobod.

O utrpení, které si prožila v zajetí, Lamíja mluvit nechtěla. Hovořila o něm snad tisíckrát, a pokaždé ho tak musela prožívat znovu a znovu. Své vyprávění pro INFO.CZ proto začíná dnem, kdy se jí podařilo utéct a zahájit nový život.

Mohla byste popsat den, kdy se vám podařilo utéct? Jak jste to dokázala?

Byla jsem 20 měsíců v zajetí. O útěk jsem se pokusila několikrát, ale pokaždé mě chytili. Několik dní před tím, než se mi útěk opravdu povedl, se mi náhodou povedlo navázat kontakt s mými příbuznými v Kurdistánu. Svému strýci jsem řekla, že jsem ve městě Havídža, která se nachází několik kilometrů od Kirkúku, a poprosila ho, ať najde někoho, kdo by pomohl. Strýc našel v Havídže arabského pašeráka a zaplatil mu několik tisíc dolarů, aby pomohl mně a dalším dvěma dívkám. Jedné bylo dvacet a druhé osm let. Jedné noci se nám opravdu povedlo utéct z toho domu, kde nás drželi. Bohužel při útěku na osvobozené území jedna z mých přítelkyň šlápla na ulici na nášlapnou minu a ta vybuchla. Obě mé kamarádky umřely a já byla zraněna.

To jste měla obrovské štěstí. Jak jste se odtamtud dostala?

Byl tam ten zmiňovaný pašerák, který mě dostal na osvobozené území a potom do nemocnice. Měla jsem zraněnou tvář a obě oči. Neviděla jsem nic. Po týdnu za mnou přišel člověk z německo-irácké organizace na pomoc Iráku a já se mohla odjet léčit do Německa. Jedno oko se mi uzdravilo, ale o druhé jsem definitivně přišla.

„Mluvit o tom, co se mi stalo, je těžké, ale důležité. Dělám to proto, abych lidem řekla, jaká zvěrstva udělal Islámský stát mým lidem. Celý svět se musí o těchto zločinech dozvědět.“
Lamíja Adži Bašárová

Jak dlouho jste se léčila?

Dohromady trvala léčba v irácké a německé nemocnici asi jeden měsíc.

Pokračujete v léčbě i nyní?

Ano, nyní podstupuji laserovou terapii tváře a jsou vidět výsledky. Co se týče jednoho oka, tak tam už nejde nic dělat. Jsem na něj slepá.

Máte v Německu nějaké příbuzné?

Zůstaly mi tři sestry, se kterými nyní žiju v Německu. Přesunula je sem v rámci záchranného programu stejná organizace, která pomohla i mně.

Podle informací OSN Islámský stát unesl a zotročil přibližně 7 000 jezídských žen a dívek s tím, že se v současné době stále pohřešuje asi polovina z nich. Jsou mezi nimi i nějací vaši příbuzní?

Ano, mezi pohřešovanými je má matka, bratr a ještě jedna sestra. Nenašla se ale také většina lidí z mé vesnice, kde jsem se narodila a žila. Mezi nimi bylo hodně mých příbuzných.

Jaký je nyní váš život, který prožíváte v Německu?

Chodím na jazykové kurzy a učím se německy. Také se hodně věnuji lidským právům a jejich ochraně. Účastním se spousty akcí, které podporují lidská práva a práva žen. Mluvím tam o utrpení mých lidí. Snažím se žít normálně.

Vím, že podstupujete psychoterapii. Jak často míváte sezení?

To je pravda, ale nechodím tam moc ráda, takže ne moc často.

Takže se s tím vším snažíte poprat spíše sama?

Dá se to tak říct, ale psycholog mi hodně pomáhá.

O tom, co se vám stalo, mluvíte veřejně, a i přesto, že nemusíte. To musí být velmi obtížné…

Je nesmírně těžké si pořád dokola vybavovat to, co se mi stalo, a celý příběh neustále opakovat. Ale zároveň vím, že je to důležité. Dělám to proto, abych lidem řekla, co se stalo, a jaká zvěrstva udělal Daesh (Islámský stát; pozn. redakce) mým lidem. Celý svět se musí o těchto zločinech dozvědět.

Míváte noční můry?

Ano, občas je mám. Dokud nebude Daesh přiveden ke spravedlnosti, tak nikdy nebudu mít v duši mír. Jedině, až když tito lidé stanou před soudem a budou odsouzení za to, co udělali, tak najdu klid. Je možné, že pak na některé věci zapomenu.

Myslíte, že se budete někdy moct vrátit do svého původního domova?

Je to strašně těžké. Jsou tam masové hroby, do kterých byli pohřbeni lidé z mé vesnice včetně mého otce a bratra, kteří byli zabiti hned první den, co přišel Daesh. Možná se budu chtít vrátit, až bude osvobozena naše vesnice. To zatím není. Navíc my se nemůžeme na naše území vrátit, pokud nemáme mezinárodní ochranu.

Evropský parlament vás ocenil Sacharovovou cenou. Jak jste na to reagovala? Pravděpodobně jste něco takového nečekala.

Posílilo mě to. Uvědomila jsem si, že má slova mají nějaký dopad a dokáží někoho přimět k reakci. Pro mě osobně to mělo význam ten, že mi došlo, že nejsem úplně sama, a jsou tu lidé, kteří mi a mým lidem chtějí pomoct.

Určitě přemýšlíte o tom, jak dál naložit se svým životem. Jaké jsou vaše plány?

Chci pokračovat v obhajování lidských práv a práv žen. Zatím mě ani nenapadlo, že bych mohla dělat něco jiného. Chci pokračovat v boji za svůj lid.

Věříte ve splnění vašich cílů?

Věřím v naději a své cíle nechci vzdát. Nevím, jestli se mi to podaří, ale doufám, že ano. Moje víra je opravdu silná.

Vidím na vás, že už jste velmi vyčerpaná nekončícími novinářským dotazy, přesto z vás vyzařuje obrovská síla. Kde ji čerpáte?

Sílu, kterou mám, získávám z hlasů žen, dívek a dětí, které trpí. Když myslím na to, čím musí teď procházet, tak mě to posiluje a žene vpřed. Je to vlastně jejich síla a oni jsou ti, kdo mi ji posílají.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>