Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Exkluzivně: Přežila teror v Bataclanu. Útoky Národní fronty jsou podle ní ještě horší

Exkluzivně: Přežila teror v Bataclanu. Útoky Národní fronty jsou podle ní ještě horší

Byl to klub, který mimo Francii znali jen ti zasvěcení, dnes jméno Bataclan něco řekne asi každému. Z baru a koncertního sálu je symbol zranitelnosti Evropy. Smrt 89 lidí tu dnes poměrně chladně připomíná pamětní deska na stěně u vstupu. Co chvíli se u ní lidé tiše zastaví, někdo si ji vyfotí, jiný jen zavrtí hlavou. Na skle zavřených skleněných dveří někdo červeným písmem napsal Fuck ISIS, o kousek dál připomíná zvěrstva teroristů díra po kulce ve fasádě, ve které je zastrčená růže. I rána na duši Francouzů je po sérii teroristických útoků stále otevřená a právě toho se snaží využívat kandidátka na prezidentku a bývalá šéfka krajně pravicové strany Národní fronta Marine Le Penová, říká v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ Kelly Le Guenová – hudební recenzentka, která teroristický útok v pařížském klubu přežila. 

Byl chladný listopadový večer, koncert kapely Eagels of Death Metal právě začínal. Kelly seděla nahoře na balkóně. Najednou uslyšela hlasité rány. „Myslela jsem si, že jde o nějakou pyrotechniku, bylo mi ale divné, že na pódiu jsem žádnou neviděla,“ říká Pařížanka. Pak už přišel křik a panika. Ze svého místa viděla, jak v dolním patře lidé začínají utíkat. „V ten moment mi došlo, že to, co slyším, je střelba. Začala jsem se krčit k zemi, periferně jsem uviděla muže, jak jde a střílí do všeho před sebou.“

Kelly Le Guenová útok přežilaKelly Le Guenová útok přežilaautor: Kelly Le Guenová

Kelly se s pár lidmi podařilo proplížit z balkónu do jedné z šaten, kde se zavřeli. Dveře zabarikádovali veškerým nábytkem, snažili se být absolutně potichu. Z hlavního sálu k nim doléhaly výkřiky a střelba. Kelly teď vzpomíná, že se soustředila na tři věci: nevydat ani hlásku, pevně tlačit stolem na dveře a na psaní SMS zpráv svým nejbližším. „Samozřejmě, že mě napadlo, že zemřu,“ přiznává. „Byly tam chvíle, kdy jsem si přehrávala svůj život a říkala jsem si, že byl docela krátký, ale užila jsem si ho. Vždy když jsem se ale přistihla, že takhle přemýšlím, tak jsem to zastavila a snažila se věřit tomu, že se dostanu ven.“

První naděje přišla po hodině tlačení se v miniaturní místnosti. Kelly už se špatně dýchalo, když někdo zabušil na dveře a hlubokým hlasem se je snažil uklidnit: „Otevřete, tady policie, už jste v bezpečí, nemusíte se bát.“ Strach a nedůvěra ale mezi třicítkou lidí převládly. Rozhodli se proto hlasovat, jestli otevřou, nebo neotevřou. Výsledek byl jednoznačný, pro se nezvedla ani jedna ruka. Díky tomu přežili, za dveřmi byl totiž jeden z útočníků.

Z šatny se Kelly dostala až po dalších dvou hodinách. Ani pravé policii skupinka nejdřív nevěřila, nakonec ale měli dost důkazů a pomalu těžkooděnce pustili dovnitř. V ten moment přišla další těžká výzva: dostat se ven z Bataclanu. „Policisté nám říkali, ať se kolem sebe nedíváme, ale bylo tam toho tolik, že to nešlo nevidět. Samá krev, lidská těla. Byl to zvláštní pocit – mix úzkosti za ostatní a mé osobní úlevy,“ vzpomíná pro INFO.CZ Kelly.

Díra po kulce na fasádě Bataclanu, je v ní zastrčená růže.Díra po kulce na fasádě Bataclanu, je v ní zastrčená růže.autor: Radka Zítková

Právě ony surové emoce, které se po pařížských atentátech mezi Francouze rozlily, podle Kelly nahrály krajní pravici a Marine Le Penové. Strana, kterou kandidátka na francouzskou prezidentku donedávna vedla, je známá svou vírou ve tvrdé dodržování zákona a pořádku. Nesčetněkrát tak Kelly od podporovatelů partaje slyšela, že nebýt policie, tak by byla mrtvá. A že už jen proto, že je naživu, měla by volit Národní frontu, aby nezemřeli další.

„Tito lidé se snaží využít toho, co se nám stalo, aby ospravedlnili nenávist a násilí k ostatním skupinám.“ říká znechuceně Kelly. Le Penovou ani Národní frontu by prý nikdy nevolila. „Proti tomu, v co věří, bojuji každý den. Strach a nenávist nikomu nepomůže,“ varuje odhodlaně Pařížanka.

Sama se pravidelně účastní demonstrací proti krajní pravici. Ne jednou ji tam verbálně napadli, s výhrůžkami se setkává od stoupenců Národní fronty i na internetu. „Říkali mi, že jsem nevděčná mrcha, když jsem protestovala proti policejní brutalitě, že mám být šťastná, že jsem naživu,“ vzpomíná. „Tohle šíření nenávisti je pro mě ještě horší než ten útok samotný. Je to nechutné.“

Ji samotnou teror ve volbě příliš neovlivnil. V prvním kole nevolila, kandidáta si nevybrala ani v tom druhém, přestože ji prý jinak politika hodně zajímá. Navzdory svému vymezení proti Le Penové, prý nedokáže dát hlas ani centristovi Emmanuelu Macronovi. Na něm jí prý vadí přílišný kapitalismus, věří, že jeho politika francouzskou ekonomiku poškodí.

Není zvláštní pak protestovat, když ani nejdete k volbám? ptám se. „Ne, myslím, že každodenní politická akce je důležitější než jedno hlasování,“ odpovídá Kelly rozhodně. Přiznává, že možná v tomhle na ni měla osudná listopadová noc dopad. V tom, že chce věci a problémy řešit den po dni, každý den něčeho zkusit dosáhnout. Ať už v občanské aktivitě, boji za práva uprchlíků, politice nebo ve své práci. „Žiju hudbou a chci ji po útoku v Bataclanu šířit ještě víc,“ říká.

Tetování na ruce, na kterém je vyobrazená mešita s měsícem a nápis „Rockenroll nikdy nezemře“, které si nechala udělat po setkání s atentátníky, to jen potvrzuje.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek