Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Exkluzivně s členkou redakce Charlie Hebdo: Francie volí mezi nepřítelkyní demokracie a mužem, který demokracii ctí

Exkluzivně s členkou redakce Charlie Hebdo: Francie volí mezi nepřítelkyní demokracie a mužem, který demokracii ctí

Volební klání mezi kandidátkou krajní pravice Marine Le Penovou a centristou Emmanuelem Macronem pečlivě sleduje, ale hlavně komentuje i satirický časopis Charlie Hebdo. Jen pár dní před druhým kolem vyšel s titulní stranou, kterou nezvykle nezdobí žádná kresba. Na černém pozadí je bílým písmem natištěná otázka: opravdu je potřeba vám nakreslit obrázek? Satirický týdeník tak odpověď na otázku, koho volit v druhém kole prezidentských voleb, považuje za jasnou. Aniž by zmínil jméno jediného kandidáta, dává najevo, že je 7. května potřeba zabránit tomu, aby Národní fronta získala zastoupení v čele státu.

Přestože si časopis zakládá na tom, že je apolitický, už v dubnovém čísle se jasně vyjádřil proti Le Penové. A zároveň kritizoval Francouze, kteří se z různých důvodů rozhodnou k druhému kolu voleb vůbec nepřijít. Svou neúčastí podle něj nahrávají právě krajně pravicové kandidátce.

Těsně před druhým kolem prezidentských voleb mluvil zpravodajský portál INFO.CZ s členkou redakce Charlie Hebdo. Jak se žije ve Francii, kterou v posledních letech poznamenalo několik atentátů a kde slaví ve volebním klání úspěch krajní pravice? Změnil se přístup Charlie Hebdo k práci po útocích na redakci v lednu 2015? A mají vůbec satirické časopisy v dnešním světě své místo? O tom všem mluvila v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ členka redakce Charlie Hebdo Marika Bret.

Macron, nebo Le Penová. Jak se vám žije ve Francii, kde do druhého kola postoupili tito dva kandidáti?

Jako u každých voleb i dnes je tu zklamání z výsledků (prvního kola voleb). Je to normální, to je demokracie. Tentokrát je to ale jiné v tom, že druhé kolo je o volbě mezi nepřítelkyní demokracie a jejím protihráčem, který demokracii ctí. Tyto volby jsou také velmi odlišné kvůli atentátům, které se odehrály v posledních dvou letech, a útoku na Champs-Elysées těsně před prvním kolem, a také výjimečným stavem který jsme doteď neznali. Lidé musejí být bdělí, ale přitom musejí pokračovat v běžném životě, klidném přemýšlení a bezstarostného vycházení. A také musejí dál volit!

Zaznívá vůbec ještě ve Francii kritický hlas občanské společnosti? Kde?

Pravděpodobně hlavně mezi voliči „Vzpurné Francie“, tedy ve hnutí Jeana-Luca Mélenchona. A některé hlasy také v hnutí Bleu Marine (podporovatelé Marine Le Penové – pozn. redakce). Je potřeba najít odpovědi na sociální utrpení a hněv, který z něj vychází. Odbory hrají důležitou roli ve vyjadřování sociálních požadavků. Viděli jsme to ve chvíli, kdy se debatovalo o změnách v zákoníku práce El Khomry (Zákon je nazývaný podle socialistické ministryně práce, která reformu představila. Změna měla uvolnit neflexibilní trh práce, ostře proti ní ale protestovali odbory i studenti – pozn. redakce). Reakci občanské společnosti jsme zaznamenali taky v debatě ohledně odebírání občanství (francouzským parlamentem loni prošel vládní návrh zákona na odebírání státního občanství osobám usvědčeným z terorismu. Vypadla z něj ale původní zmínka o lidech s dvojí národností narozených ve Francii – pozn. redakce). Sociální kritika občanské společnosti ve Francii stále existuje a je hlasitá.

Změnil se nějak váš přístup k práci po útocích na redakci Charlie Hebdo?

Život tisíců lidí se změnil po atentátech 7., 8. a 9. ledna 2015, poté 13. listopadu, 14. července a mohli bychom pokračovat dále. Stejně jako přístup všech občanů se i ten náš vyvíjí s dnešním světem. Zároveň se stavíme proti tmářství, fanatismu, extremismu a násilí.

Jsou vůbec v dnešní době stále potřeba satirické časopisy jako Charlie Hebdo? Není svět sám o sobě dostatečná satira?

Kresby v Charlie Hebdo si kladou za cíl poskytnout názor na aktuální události za pomoci satirického jazyka. Jeho role je jasná: vnést jiný pohled do společenské debaty a na vnímání faktů. Pravidla, politická moc, pozemská i nebeská, instituce, ideologie, víry a tabu, nic z toho neunikne našemu kritickému a útočnému zájmu. Má pro čtenáře něco takového smysl? Rozhodně ano.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek