Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

INFO.cz exkluzivně z Paříže: Úleva a konec euforie. Macronovi voliči se až teď začínají ptát, co přijde

INFO.cz exkluzivně z Paříže: Úleva a konec euforie. Macronovi voliči se až teď začínají ptát, co přijde

Je to ráno, kdy si Paříž oddechla. Vyplnilo se přání 90 % jejích obyvatel, kteří se rozhodli jít v neděli hlasovat, a novým prezidentem se stal centrista, bývalý ministr Hollandovy vlády a bývalý bankéř Emmanuel Macron. Přesnější je ale možná druhá interpretace – Pařížanům se ulevilo spíš proto, že se do Elysejského paláce nebude stěhovat Marine Le Penová a její krajně pravicová politika. V prvním kole jí tu dalo hlas jen 5 procent obyvatel, v tom včerejším 10. Včerejší bujaré oslavy, slzy štěstí, spontánní troubení a skandování Macronova jména jsou ale ty tam.  Život jde dál, revoluce se nekoná a většině místních právě to stačí.

Place de la Republique, česky náměstí Republiky je tradičním symbolem francouzské levice, právě tady se koná řada demonstrací, scházejí se tu odbory, často anarchisti. Ještě včera večer bylo neprodyšně obklopené policisty s puškami, tašku kontrolovali každému, kdo se chtěl přimíchat do davu oslavujícího vítězství Macrona a to i v pozdních hodinách.

Dopoledne už tu včerejší volby připomíná jen stádo televizních přenosových vozů, skupinky novinářů pendlující z jedné strany na druhou ve snaze najít někoho, kdo fandil Marine Le Penové. Mně se nedaří a jim podle všeho také ne. Funguje to ale i obráceně, nového prezidenta tu otevřeně vítá jen čtyřicátník v poměrně podroušeném stavu. Stojí na schodech pod památníkem, zpívá arabské písně, občas si u toho s rukama nahoře zatancuje. Když si všimne, že ho pár lidí pozoruje, spustí francouzskou hymnu, kterou prokládá heslem Viva Macron.

Natáčí si ho mladý muslimský pár, oba moderně oblečení, dívka má vlasy zahalené šátkem. Co říkáte na výsledek voleb, ptám se jich. „Jsme šťastní,“ říkají mi v podstatě jednohlasně. „Když jsem včera viděla první odhady, měla jsem slzy v očích. Štěstím ale. Chvíli jsme zvažovali, že dokonce dojedeme k Louvru, abychom mohli slavit s ostatními.“

Le Penová podle nich šířila k jejich náboženství nenávist, báli se, že s její vládou by se napětí v rozdělené Francii ještě zhoršilo. „Nevím, jestli Macron dokáže zemi spojit, nevím, jestli něco změní. Ale i žádná změna je pro mě lepší než ta, kterou by přinesla Národní fronta,“ říká mi muž na náměstí Republiky.

O rozdělené zemi tu mluví v podstatě všichni, o tom, že tak úplně neví, co čekat od Emmanuala Macrona pak poměrně také. „Volil jsem ho, protože jsem nechtěl Le Penovou a protože je mladý a působí, že má energii něco změnit,“ říká mi Pierre, který právě vychází se svou dcerou zavrtanou ve vaku na prsou z malé samoobsluhy.

Když se ho ptám, co chce změnit, neurčitě říká, že ekonomiku, že je potřeba vytvořit více pracovních míst a snížit nezaměstnanost. Jen tím se podle něj dokáže snížit napětí mezi venkovem (který se klonil k Národní frontě) a většími městy (kde drtivě vyhrál Macron). V to, že se to nastupujícímu prezidentovi podaří, spíše doufá, než věří.

I on zvažoval, že možná volit vůbec nepůjde a přidá se tak k mase, které se letos v rekordním počtu rozhodla nevolit, případně protestně vhodit neplatnou obálku.  „Macron to mít lehké nebude, nebudeme ho šetřit a politici taky ne. A to nás ještě čekají parlamentní volby, na ty už vůbec nemám nervy po téhle kampani,“ dodává nakonec a dost možná vystihuje rozpoložení většiny země.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek