Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

17. listopad 2018: Oligarcha, vlastizrádce a policejní stát. Komentář Zdeňka Šarapatky

17. listopad 2018:  Oligarcha, vlastizrádce a policejní stát. Komentář Zdeňka Šarapatky

Už v osmadvaceti má tvrdou zkušenost. Tak dlouho rozmazlovala svoje děti, až ji vyhánějí z domova. Revoluce s milióny klíčů a euforií ze svobody je teď pro leckoho jurský park. I demokracii má kdekdo z  lidu za kýč. Po přihrbeném půlstoletí pod bičem Moskvy a čtvrtstoletí svobodného nádechu ji teď vymění natotata. Za levné máslo a pevnou ruku, jež dá zemi do latě. Jak je jedno, jen když teče cizí krev. Může prý za to sametová revoluce. 

A Havel, Židé, ilumináti, Západ, Brusel, NATO a hliník. A taky CIA a FBI. I chemtrails. Ať už teče za cokoliv, za každou újmu na vlastním egu. Za větší plat kolegy a za cizí spokojenost. Za dřinu druhých na vlastním. Za mizernou kariéru v kanceláři, za lepšího zubaře. Za křeslo v politice a čtrnáct hodin každý den. Za talent nebo radost jiných ze života. Za život v lásce a chytré děti u souseda. Za pět a půl uprchlíka kilometry daleko. Za bratry Rusy, vždyť jsme všichni Slované! Za osobní prohry se životem a  svoje špatné svědomí. Za platfus z levných bot. Za tchýni z Hané. Za Vietnamce, za Ukrajince, za  Cikány. Za málo zpráv z Čeljabinské drůbežárny. Školitelé kontrarevoluce přitom sedí  v zemi na nejvyšších místech, výuka nenávisti a lekce z vlastizrady tu tečou přímo z Hradu, arogance a ukázky propojení moci s privátním byznysem se učí rovnou u Babiše. Dvacet osm let po sametové revoluci je mají totiž za program.

Naděje na pěkné zítřky jsou tu proto jak hudba z Marsu, stačí jen dnes zapnout obrazovku.  Na Národní třídě, kde tenkrát došlo na studenty, dneska řeční estébák. Bureš je teď totiž demokratem  každým coulem, chce prý svobodu a dokonce pravdu s láskou. Že jí šlape po páteři jen pro dnešek zapomněl. Hned po něm vystoupil na molu nestoudnosti hlavní nácek Okamura,  bije se tam (sic!) za demokracii a pluralitu. Že na novináře INFO.CZ a České televize zavolal ještě před pár týdny policisty a za křivou hubu vlastního zrcadla všude bouchá do stolu není pravda, je výročí Listopadu a dělat humbuk se zrovna teď nehodí. Zato zítra s námi zamete, coby parťák estébáků Bureše a Falmera. Na Babiše a Filipa je tu spoleh. Hned u Hlávkovy koleje se pro změnu nad statečným Opletalem a nad sametem dojímá tajný spolupracovník Veřejné bezpečnosti, plukovník Vodička. A s ním soudce z temných padesátek Václav Pavlíček. Smrt fašismu, bouří k davu a za zády má Okamuru. Jen Zeman dneska nikam nejde, nerad by vroubek u sponzora, v Kremlu totiž český samet nefrčí. Po televizní estrádě s českou Oprah z Barrandova teď balí doma místo věnce na Albertov kufry do Moskvy.  Má tam být  i jolka pro Putina a k ní kalašnikov na novináře a chorobopis z Homolky. Kam se hrabe Václavák. Své už Zeman navíc řekl, s ocelí v duhovkách šel prý tenkrát demonstrovat na Národní.  Sám vstříc smrti. Jen ho při tom nikdo neviděl.

Bortí se ale samy pilíře sametové revoluce. Co dneska znamenají pro tehdejší studentské vůdce zažili   tento týden v Českém rozhlase. Jan Macháček, ausgerechnet exchartista a nyní předseda Správní rady Babišova Institutu pro politiku a společnost, nejspíš chytil Tourettův syndrom od samotné hlavy státu. Ve středu tam totiž odtušil na adresu bývalé vůdkyně studentů Moniky Pajerové, že je „pí*a jedna zatracená“. Ta mu přitom v rozhovoru jenom vytkla, že se nechal zlomit Babišovými penězi. Pravda a láska je, zdá se, v prachu, o tupé pýše Babišova fámuluse tu ani nemluvě.  Zato Zeman má vhodného kandidáta na příští metál, Pajerová sem, Pajerová tam.

Republika přesto oslavuje. Zatím  ve svobodě. Praha ještě není Lipník nad Bečvou, kde tajná policie zatýkala před pár dny odpůrce hostujícího prezidenta Zemana kvůli Modlitbě pro Martu. Za potlesku tamních nostalgiků a zbabělého mlčení regionálních politiků, samozřejmě. Pokusy o policejní zvůli čtvrtstoletí po revoluci jsou zase zpátky, navíc stále častěji. Stačí se jen rozpomenout na policejní blokády celých čtvrtí při pražské návštěvě čínského prezidenta a  alarmující zatýkání českých obětí agresivity najatého komparsu z čínské ambasády místo čínských rváčů. A hutné tresty nad neškodnými červenými trenkami na Hradě nebo zátah tajné policie na vlajky Tibetu v pražských oknech. Suma sumárum, s celými rotami policistů a humbukem kolem ochrany Zemana má republika dvacet osm let po revoluci už zas nakročeno k policejnímu státu. Starého psa novým kouskům nenaučíš. 

S Andrejem Babišem ve Strakově akademii a Milošem Zemanem na Hradčanech může být příští oslava studentské revoluce jen tyátrem v režii fízlů a ruských poradců establishmentu. I kompars bude, ten zajistí Troška a přijedou celé Hoštice. Modlitbu zazpívají Alexandrovci. Taky na tribuně bude k nehnutí, loutky starých pořádků se jen přetrhnou. Od kolchozníka Veleby přes mlátičku Ondráčka až po Čubu. Nevidět mizérii, kterou republice zvolila naivní klaka populismu bez paměti v parlamentních volbách, tu nestačí. Prezidentské volby budou na roky poslední nadějí slušnosti a svobody bez výhrad. Další revoluce by už nebyla sametová. Na východě se rebelie netrpí… 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek