Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Bylo to rozhodnutí rozumu i srdce,“ říká o kandidatuře Jiří Drahoš. Teď se učí nebýt vědcem

„Bylo to rozhodnutí rozumu i srdce,“ říká o kandidatuře Jiří Drahoš. Teď se učí nebýt vědcem

Racionalita, klid, trpělivost. Už z podstaty své bývalé pozice v čele Akademie věd ČR se k Jiřímu Drahošovi, který před několika dny ohlásil kandidaturu na prezidenta, vážou právě takové atributy. Od řady politiků už získal pomyslnou podporu. Prostor mu dávají i média. Příští měsíce ale ukáží, zda na nabídku klidné síly slyší i Češi. Respektive jejich dostatečně velká část, která by Drahoše v prezidentských volbách vynesla do funkce v čele země. Jak se rozhodoval o své kandidatuře? A co přináší do světa politiky z vědy? O tom všem mluvil pro INFO.CZ.

Politika a předvolební kampaně zvlášť jsou často spíše než o rozumu o emocích. A to by pro vědce Jiřího Drahoše nemusel být správný ring. „Vím, že politici říkají, že když se o nich nepíše, tak jsou vlastně mrtví. Jakýkoliv způsob se jim tak hodí k vyvolání mediálního zájmu. Stále si ale myslím, že prezidentský úřad by měl být spojen s určitou solidností. Politiků je mnoho, strany se v parlamentu střídají. Prezident je ale jen jeden. Mnoho lidí tak ode mě očekává, že budu důstojným protějškem politických šarvátek,“ vypráví rozvážným, ale i rozhodným hlasem.

Sedí klidně a zpříma, pohledem neuhýbá. Při některých otázkách se mu na obličeji mihne úsměv. V rozhovoru jeden na jednoho je cítit jeho charisma. Vystupování směrem k davům je ale ještě trochu jiná disciplína. „Nemyslím si, že bych byl nějaký suchar. V kontaktní kampani, kterou připravuji, určitě nebudu mluvit čistě akademicky,“ brání se pochybnostem.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

Uslyší voliči na úctu k lidem?

Životní dráha Jiřího Drahoše
Narodil se ve slezském Jablunkově 20. února 1949. Po absolvování oboru fyzikální chemie na VŠCHT v Praze v roce 1972 nastoupil do Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV. Po listopadu 1989 působil na několika manažerských pozicích, mimo jiné jako předseda ústavních odborů, zástupce ředitele a posléze ředitel Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR. V roce 2003 byl jmenován profesorem v oboru chemického inženýrství, o dva roky později byl zvolen místopředsedou a v roce 2009 předsedou Akademie věd ČR. V roce 2012 mu prezident Václav Klaus udělil Medaili prvního stupně za zásluhy o stát v oblasti vědy. Je spoluautorem řady patentů, mimo jiné na recyklaci odpadního plastu nebo vysoušení papírového materiálu. S manželkou Evou má dvě dcery.

S novináři mluví o tématech jako demokracie nebo úcta k lidem. Otázka je, jak moc jsou pro Čechy v současnosti důležitá a zda se raději nechytnou na sliby politiků, že je ochrání v podstatě před všemi hrozbami. Nehledě na to, že část z nich v lidech sami vyvolávají. Příklad, který Drahoš sám zmiňuje, představuje migrace. „Hýbe společností, přestože u nás není zatím reálným problémem,“ vyslovuje názor, s nímž by u části populace zřejmě narazil. „Rozhodně nechci věc bagatelizovat, byť počet žádostí o azyl je u nás velmi nízký a převládají mezi nimi žadatelé z Evropy. Samozřejmě rozumím obavám lidí. Ale prezident i další politici by především neměli šířit emoce a hysterii,“ trvá na svém.

Jak velkou roli tedy hrál v jeho úvahách o prezidentské kandidatuře racionální přístup? „Byla to kombinace rozumu a srdce. Přece jen když člověk dospěje k takovému rozhodnutí, tak to nemůže být jen vykalkulované na základě sociologických průzkumů, zda má, nebo nemá šanci,“ vrací se v myšlenkách do uplynulých měsíců, kdy svůj vstup do boje o Hrad zvažoval.

Zima na dvoře bytu v Jablunkově.Zima na dvoře bytu v Jablunkově.autor: Archiv Jiřího Drahoše

Přiznává, že to bylo dlouhé rozhodování. „Člověk se nemůže jednoho dne ráno probudit, podívat se z okna a říct si: mohl bych být prezidentem,“ popisuje. Stejně ale existuje okamžik, kdy si poprvé připustil reálnou možnost, že by se tak opravdu mohlo stát. „Jdu do toho s tím, že pokud bych v kampani uspěl a stal se prezidentem, tak bych funkci vykonával dobře a těšil bych se na to,“ komentuje tu chvíli.

V šedesáti osmi letech, na sklonku úspěšné kandidatury by se klidně mohl rozhodnout, že se bude raději věnovat koníčkům. Vystoupit z veřejných funkcí. „Uměl bych si to představit. Vlastně jsem se na to duševně dlouhou dobu připravoval,“ vypráví. Jenže v něm pak podle jeho slov převážil pocit zodpovědnosti. „Je to jeden z důležitých faktorů, který hrál roli při mém rozhodování. Je to něco, co mám zřejmě v sobě,“ říká. A nepopírá, že vliv na něj měl i pohled na to, jakým způsobem prezidentskou funkci zastává Miloš Zeman.

Předvolební souboj v českých podmínkách přitom nemusí být zrovna čistá hra. Prezident Zeman se sice při oznámení své druhé kandidatury zařekl, že nebude na své soupeře útočit – a vlastně ani s nimi diskutovat v rámci předvolebních debat. Jeho mluvčí Jiří Ovčáček už ale stihl Drahoše počastovat přízvisky jako „kýval“ nebo „fíkus“.

„Jsem připraven na negativní kampaň. Když jsem se rozhodl kandidovat, tak s tím musím počítat,“ míní Drahoš. A rodina? „Stojí při mně a podporuje mě,“ odpovídá krátce. Má dvě dcery. Bude tedy následovat trend – ať už v podání Donalda Trumpa nebo Miloše Zemana – a zapojí je do kampaně? „Dcery určitě ne, spíše manželku, ale na plánu kampaně teprve pracujeme,“ říká.

Drahošovy vědecké začátky.Drahošovy vědecké začátky.autor: Archiv Jiřího Drahoše

Jeho manželka s dcerou a vnukem každopádně stáli po jeho boku, když minulý týden oznamoval svou kandidaturu ve svém rodišti – slezském Jablunkově. „Obě mé dcery tam u babičky prožily řadu prázdnin. Alespoň ta starší tak přijela velmi ráda,“ říká Drahoš, který se ze sebe snaží „smýt pel“ akademika a Pražana, odříznutého od „běžných“ lidí z regionů.

Představit tak chce třeba i svou stránku chataře. „Dostal jsem pozvání na mnoho míst Česka. Třeba do Příbrami, nedaleko níž máme chatu. Tam nejsem za akademika, ale chataře. Nebudu mít problém mluvit s lidmi, kteří nejsou z velkých měst,“ tvrdí. Řada českých politiků se přitom v budování image „obyčejného Čecha“ nebojí sáhnout výrazně hluboko do svého soukromí. Někteří se natáčí v nafukovacím bazénku jako Zdeněk Škromach nebo se fotí u pisoáru jako šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Při této poznámce Drahoš na vteřinu protočí oči v sloup. „Mám smysl pro uměřenost a určitou dávku vkusu. A pod tu nepůjdu,“ říká rázně. Kde ta hranice leží? „Je to otázka intuice,“ odpovídá. Na svou facebookovou stránku dal zatím ze svého soukromí třeba vcelku „neškodnou“ fotografii toho, jak se svými vnuky na chatě seká trávu.

Rodinné foto ve vile Lanna při oslavě 65. narozenin.Rodinné foto ve vile Lanna při oslavě 65. narozenin.autor: Archiv Jiřího Drahoše

Nejen za pomoci sociálních sítí teď čeká Drahoše obtížný úkol. Dostat se během několika měsíců do povědomí dostatečně velké části Čechů. A ještě je přesvědčit, že by mu měli dát přednost před Zemanem, ale třeba i dalším kandidátem Michalem Horáčkem. Jaké bude hlavní motto kampaně? „Zatím nevím. Existuje více variant. Musíme se dohodnout, která bude nejlepší,“ nechce prozrazovat podrobnosti. Bude to důraz na racionalitu, který se sám tak nabízí? „Já bych to nekomentoval,“ odpovídá s lehkým úsměvem.

Nechce přitom sázet na podporu politiků v zádech. Přestože se pro něj vyjádřili už například lidovci, část ČSSD nebo předseda Starostů a nezávislých Petr Gazdík, trvá Drahoš na tom, že bude nadstranickým kandidátem. To ale znamená i nutnost sehnat minimálně padesát tisíc podpisů na petiční archy. Nebyla by stranická kandidatura jednodušší? „Samozřejmě byla. Troufám si říct, že bych podporu politiků bez problému získal,“ říká sebevědomě. „Člověk, který chce uspět v kampani, by ale neměl mít problém nasbírat pro jistotu až kolem sedmdesáti tisíc podpisů,“ myslí si.

A má představu, jak toho docílí. Minulý týden na svém prvním setkání s novináři už jako prezidentský kandidát oznámil, že využije pěvecké sbory. Sám v jednom už víc než čtyřicet let zpívá. „Myslím to naprosto vážně. Sbor existuje v každé druhé, třetí vesnici. Nemohu k tomu nikoho nutit, ale řekl bych, že by mě mohli podpořit už proto, že komunita se navzájem dobře zná,“ popisuje. K tomu chce využít dobrovolníky po celém Česku a částečně placené koordinátory. Fakt, že se až na začátku dubna vyjasnilo, jaké náležitosti má petiční arch splňovat a že mezi ně patří i uvedení čísla občanského průkazu, komentuje lakonicky: „Chápu, že někdo možná nebude chtít uvádět své číslo, a proto se nepodepíše. Ale o tom nemá cenu filozofovat, prostě to tak je,“ tvrdí.

Zda Drahoš opravdu během několika měsíců dokáže na svou stranu získat dostatečně velkou část Čechů, se teprve uvidí. Zatím má prý na své straně jednu výhodu, kterou si přináší z vědy: pozitivní přístup. „Každý vědec pracuje na problému s cílem ho vyřešit. Neříká a priori: to nejde. Nestraší tím kolegy. A to si odnáším do reálného světa politiky. Když se lidé rozhodnou, že něco chtějí řešit, tak v drtivé většině případů uspějí,“ tvrdí odhodlaně.

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek