Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Komentář: Zeman ve sněmovně nezklamal, Babiš může být klidný

Komentář: Zeman ve sněmovně nezklamal, Babiš může být klidný

Zeman ve sněmovně nepřekvapil. Manipulativně zopakoval několik floskulí, které ocení jeho voliči, otřel se o neziskové organizace, podpořil Babiše a Okamuru a apeloval na poslance, aby nezapomínali chodit mezi lidi. Jedině v dialogu s nimi se podle prezidenta rodí pravda. Na to, že je dva dny před volbami, to byl mdlý projev. Zeman nic nového neřekl: buď si je svým znovuzvolením jistý, anebo má ještě méně sil, než jsme si mysleli.

Jisté je jedno: Zemanova řeč ve sněmovně byla vyvrcholením „nekampaně“, kterou vede současná hlava státu. Jen dva dny před prvním kolem prezidentských voleb získal před poslanci půlhodinový prostor, o němž budou celý den živě referovat média. A prezident udělal vše proto, aby jeho řeč nebyla posledním vystoupením na půdě sněmovny v této roli. A není také překvapením, že se postavil na stranu předsedy hnutí ANO a premiéra Andreje Babiše. Chvílemi to dokonce působilo, jako by se slovníček mužů začal synchronizovat – „sorry jako“. První část očekávaného scénáře se tedy naplnila: Zeman dnes podpořil Babiše, který zase zítra vyjádří podporu (ať už více či méně explicitní) jeho prezidentské kandidatuře.

Základní Zemanovo sdělení znělo jasně: na obviněného – myšleno Babiše, respektive jeho pravou ruku Jaroslava Faltýnka – je třeba pohlížet jako na nevinného až do doby, než bude případně odsouzen. K poslancům se obracel s větou, že si nemají hrát na vyšetřovatele, státní zástupce a soudce, ale nechat pracovat orgány činné v trestním řízení. Presumpce neviny samozřejmě platí. Prezident ovšem nezmínil ani slovem, že kroky hnutí ANO zatím vypadají jako všechno možné, jenom ne snaha ponechat případ na posouzení nezávislým orgánům.

Jakým způsobem se Babiš staví ke kritickým závěrům, vidíme na dění kolem zprávy OLAF. Zeman dnes ani nevyzval Babiše, aby požádal sněmovnu o vydání a nesnažil se schovávat za poslaneckou imunitu. Příští týden má o vydání rozhodovat mandátový a imunitní výbor. O emocích, které případ budí,  nasvědčuje i včerejší dramatický odchod Miroslavy Němcové (ODS) z jednání výboru. Na Babišovu podporu Zeman ještě zmínil případy stíhání komunálních politiků a statistiku, podle níž je 80 procent z nich osvobozeno. A nevadilo mu, že ve srovnání zřetelně pokulhává fakt, že Babiš komunálním politikem nebyl a je stíhán kvůli svým podnikatelským aktivitám.

Kromě výrazné podpory premiéra zazněly i osvědčené body, na něž veřejnost slyší a které opakuje současná hlava státu během svých cest po republice. V části věnované složení vlády si tak Zeman zanotoval s novým ministrem školství Robertem Plagou v přístupu k inkluzi. Zeman nezapomněl zopakovat, že jde dle něj o špatný experiment, který stál stát čtyři miliardy korun, jež by se daly využít mnohem lepším způsobem.

Hned poté se pustil do neziskových organizací. Podle jeho slov do nich směřuje jedenáct miliard korun ze státního rozpočtu. „Jsem známý přítel neziskových organizací. Někdy si říkám, že by měli hospodařit za své," uvedl. Při svém projevu o parazitujících neziskovkách ovšem zapomněl zmínit, že zdaleka největší část ze zmíněných miliard čerpají sportovní organizace. A do ranku neziskovek patří i politické strany.

Za třetí provokaci označil Zeman své prohlášení, že v českém systému pracuje přebujelý počet úředníků, kteří si údajně vymýšlí zbytečnou práci. O tom, jak pročistit ministerstva, by mohla nová vláda vyprávět. Už předtím, než získala důvěru, se pustila do personálních změn v resortech i státních podnicích.

Nakonec došlo i na bonmoty. Babišovo programové prohlášení je prý jako švédský stůl – každý si může vybrat, na co má chuť (myšleno zřejmě, že si vyberou komunisté i SPD). Zeman opět zopakoval svou podporu přímé demokracii (a Tomio Okamura dnes ráno podpořil Zemanovu prezidentskou kandidaturu). A jen o chvilku dřív vyšla vláda vstříc komunistům, když kývla na zdanění církevních restitucí.

Zeman se ale premiéra nezastal pouze v souvislosti s programem či jeho trestním stíháním kvůli kauze Čapí hnízdo. Možná zbytečně se vrátil třeba k tomu, proč to byl právě předseda hnutí ANO, koho po volbách pověřil sestavením vlády. Důvod je podle něj prostý: je to vítěz voleb. Tak jako jindy, i tentokrát ale řekl jenom část pravdy. Tu, která se mu hodí do krámu. Za prvé: v poměrném volebním systému je takřka vyloučeno, aby vítěz voleb disponoval většinou mandátů, z logiky věci tak musí hledat spojence, se kterými tuto většinu složí. A jak víme z minulosti, ne vždycky se to podaří.

Své by o tom mohl vyprávět expředseda ČSSD Jiří Paroubek, který v roce 2010 sice také vyhrál volby, avšak vládu nakonec sestavil předseda druhé nejsilnější strany Petr Nečas. Tehdejší prezident Václav Klaus Paroubkovi nedal dokonce ani první pokus. Jinak řečeno: v poměrném volebním systému o volebním vítězství nerozhoduje pouze volební zisk, nýbrž také koaliční potenciál. Předpokladem úspěšného politika v takovém uspořádání je totiž také schopnost uzavírat spojenectví, jež mu umožní být součástí hlasovací většiny.

A málo platné: právě v této disciplíně Babiš zrovna nevyniká. A pokud před volbami dlouhodobě tvrdil, že jsou všechny polistopadové elity jednou zkorumpovanou bandou, kterou chce zlikvidovat, nic moc jiného nemohl ani čekat. Zeman to samozřejmě moc dobře ví. Ostatně když vyhrál jako předseda sociálních demokratů v roce 1998 volby, pohrával si jednu chvíli s myšlenkou, že nebude usilovat jako vítěz o post premiéra a hledaje cestu k většině v dolní komoře, jej nabízel Josefu Luxovi z KDU-ČSL.

Nic podobného ale zjevně Babišovi připomínat nebude. Ba naopak. Bylo až půvabné, jak se k němu opět „lísal“. Nakonec potvrdil také to, co tu tak nějak všichni čekali: ani on vlastně nepočítá s tím, že by vláda při prvním pokusu důvěru většiny poslanců obdržela, zároveň ale Babiše opět ubezpečil, že mu poskytne neomezený prostor k tomu, aby se to při tom druhém už zcela jistě podařilo. Při odchodu ze sněmovny pak zmínil, že po premiérovi bude vyžadovat 101 podpisů, čímž mu dává i neomezený časový rámec.

 

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

Neopomněl také všechny subjekty zastoupené ve sněmovně vyzvat k tomu, aby napříště o složení vlády vyjednávaly. Většiny jsou podle Zemana nejméně čtyři: „Neprozrazuji tajemství, když řeknu, že je tu několik variant: 103, 108, 115 a 140.“ Pomineme-li TOP 09 a STAN, je zjevné, že je Zemanovi naprosto ukradené, s kým Babiš nakonec většinu stluče. Faktem přitom je, že se v zákulisí hovoří především o dvou variantách budoucí vlády: ANO – SPD – KSČM a ANO – ČSSD – KSČM. Tyto spekulace přiživuje také samotná vláda, která svými posledními kroky nadbíhá nejen Zemanovi, nýbrž především levici zastoupené v dolní komoře.

Ilustrovat to lze na několika momentech: v pondělí se do programového prohlášení dostalo jízdné zdarma pro penzisty a studenty, a jak jsme už uvedli výše, dneska ráno ministři zvedli ruku pro zdanění církevních restitucí. Hnutí ANO, komunisté a sociální demokraté disponují ve sněmovně většinou 103 hlasů. A podle Chovance jsou sociální demokraté ve druhém pokusu připraveni k věcnému jednání o vládě. V tom s ním zcela jistě bude souhlasit také Jiří Zimola a další Lánští pučisté, kteří se jali minulý týden zachraňovat sociální demokracii. A pokud Zeman mandát na Hradě obhájí, byla by to jeho vysněná koaliční většina.

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz