Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pithart pro INFO.CZ: Nebudu kandidátem na prezidenta. Jednoho ale podpořím

Pithart pro INFO.CZ: Nebudu kandidátem na prezidenta. Jednoho ale podpořím

V posledních měsících se o něm spekulovalo jako o možném prezidentském kandidátovi. Petr Pithart sám ale popírá, že by se do volebního klání zapojil. Jako důvod uvádí svůj věk. „Vidím, jak lidi znervózňuje, když se pan prezident nepohybuje jako laňka,“ řekl v rozhovoru pro INFO.CZ. Svého favorita ale má. A chystá se ho i veřejně podpořit. „S tím někým mám domluveno, že to řeknu. A způsob, jak to řeknu, kdy a kde, je na tom, jak se spolu domluvíme,“ tvrdí. V rozhovoru hodnotí i roli Česka v Evropské unii. A to vůbec ne pozitivně, spíše jako promeškanou příležitost. V čem by se měli čeští politici změnit? „Měli by tam (do Bruselu – pozn. red.) přinášet nápady – například ze střední Evropy, a být iniciativní. S prominutím tam ale také musí umět mluvit, a to nejen s tlumočníkem. Musí hovořit s partnery při večeři a na chodbě, politika se přece nedělá jen tehdy, když se rozsvítí žárovičky,“ říká Pithart pro INFO.CZ.

Jak vypadá česká politická realita?

Je to takový dosti přízemní pragmatismus bez nějakého hlubšího ukotvení. Karel Čapek napsal svoji disertaci na téma pragmatismu, ale myslím, že ho bral velmi vážně a že pro dnešní politiky by to byla asi nesrozumitelná řeč. Oni jsou spíš pragmatiky v takovém velmi přízemním smyslu. Žádný filozofický pohled na svět, žádná ideologie je nespojuje. Nevěřím, že Klausova ODS ve svých nejlepších letech byla, jak oni říkali, stranou liberálních konzervativců. Byli liberálové v tom smyslu, že si vzali tu nejkrajnější verzi, jejíž esence byla deregulace, co nejméně pravidel, trh si všechno vyřeší sám. Ani vám už nemusím vysvětlovat, že to není pravda. Trh si prostě některé věci nevyřeší. A teď to napravujeme.

Profily prezidentských kandidátů si můžete prohlédnout zde.

Jak moc byste si přál osobnost s ideou v osobě prezidenta?

Moje představa prezidenta ve střední Evropě je, aby to byl někdo, kdo vůbec nemá potřebu do všeho mluvit a všemu rozumět. Měla by to být osoba, která velmi bedlivě sleduje život společnosti, zve si k sobě zajímavé lidi, kteří něco dokázali. Nedovedu si představit, že by za takové situace neměl potřebu po nějaké době národu něco říct. Párkrát za rok, protože právě proto, že nemluví do všeho, tak se dá očekávat, že lidé zvednou hlavy a budou poslouchat. Takovému německému prezidentu Gauckovi se to dařilo. Mluvil párkrát za rok a vždy to bylo něco, co přimělo Němce, aby ho poslouchali. Toto je hlavní role prezidenta. Nemusí mít nějakou ideologii, ale musí být konzistentní. Jeho druhá hlavní role je ta, že moderuje. Ale ne jako v televizi. Když politickou sférou cloumá spor a lidé se nemohou dohodnout, tak si pozve jednoho, poté druhého. Pak tři najednou a snaží se vyjednat řešení. A nemusí o tom ani nikdo vědět. Jeho největší pravomocí je to, že za ním do druhého dne přijde kdokoliv, na koho ukáže.

Nenazrála doba do té podoby, že byste vy sám kandidoval?

Já už na to nemám věk. Vidím, jak lidi znervózňuje, když se pan prezident nepohybuje jako laňka. Vím, jak na tom jsem. Hlava mi slouží, ale tělo už mnohem méně.

Z kandidátů, kteří už svůj zájem oznámili, je někdo, koho byste podpořil?

S tím někým mám domlulveno, že to řeknu. A způsob, jak to řeknu, kdy a kde, je na tom, jak se spolu domluvíme.

Favorita tedy máte?

Ano, mám. Doufám ale, že se ještě objeví nějací další. Ono totiž vůbec není pozdě.

Česká republika je členem EU a i přesto, že podle Ústavy není prezident zodpovědný za zahraniční politiku, tak se může ze své pozice k důležitým otázkám ve společnosti vyjadřovat. Co konkrétně by v tomto ohledu měla hlava státu dělat?

Měl by mít naše politiky především k tomu, aby jezdili do Bruselu a aktivně tam vystupovali. Měli by tam přinášet nápady – například ze střední Evropy, a být iniciativní. S prominutím tam ale také musí umět mluvit, a to nejen s tlumočníkem. Musí hovořit s partnery při večeři a na chodbě, politika se přece nedělá jen tehdy, když se rozsvítí žárovičky.

Naši politici tam nejezdí, a pokud ano, tak tam jsou pasivní a vůbec nic tam nepřinesli. My si pořád jen stěžujeme, ale sami jsme nic neudělali. Kdybychom tam nějaké myšlenky přinesli a při jejich prosazování bychom neobstáli, tak dobře, můžeme si říct. Většina byla nyní proti, ale my to můžeme zkusit příště.

To samé platí o parlamentu. Obě sněmovny by měly projednávat všechny budoucí směrnice. Pokud většina parlamentů v EU řekne ne, tak mají možnost zvednout tzv. žlutou kartu (možnost pro národní parlamenty, jak vyjádřit, že nesouhlasí s určitým legislativním návrhem Evropské komise - pozn. red.). Pokud spojí síly, tak směrnici shodí pod stůl. Kolikrát se tady zavedly věci, vůči kterým jsme se vůbec nevyjádřili a říkali jsme: to oni v Bruselu. Ale tak to nebylo, to ti naši! Je to vina našich zákonodárců a také těch, co do Bruselu jezdí, nebo tam pracují, protože byli líní, nic neřekli, neprotestovali a nezískávali pro svou pravdu spojence. Opravdu si nemáme na co stěžovat. Všechna důležitá rozhodnutí v EU schvalují předsedové vlád a prezidenti. O všem rozhodují vlády, ale je možné, že se té naší premiér Sobotka ani neptal a pak pro něco zvedl ruku. To samé platí i o jeho předchůdcích. Nemáme lidi, kteří by to uměli, kteří by dokázali navázat přátelské a důvěryplné vztahy s politiky. Takhle se přece dělá politika, lidsky.

Jak by se to dalo změnit?

Bojím se, že už je pozdě. V EU jsme si dosud nenašli žádného patrona, nějakého „staršího bratra“, který už tam je a má zkušenosti. Třeba Poláci se vždy opírali o Němce nebo Francouze, kteří jim pomáhali, vysvětlovali, seznamovali je. Estonci se takto mohli spolehnout na Finy.

Jednu dobu to vypadalo, že bude Česká republika spolupracovat s Velkou Británii, což ale nyní kvůli brexitu padlo. Je tu ale také Visegrádská čtyřka, tedy partnerství spolu s Polskem, Maďarskem a Slovenskem.

Ano, říkali jsme, že k máme k Velké Británii nejblíž, a možná že to tak někdy opravdu bylo, ale aby to byl vysloveně patron, který nás vede za ruku a říká: „Podívejte se, tady vedu nového. Je dobrý a šikovný a už jsem mu to vše vysvětlil, tak se seznamte.“, tak to se nikdy nestalo. Jednu dobu se říkalo, že by to mohlo být Rakousko, protože máme společnou minulost, ale ani tady to nevyšlo. Nyní budeme spojence hledat jen velmi těžko. Podívejte se, jak se vyvíjí situace v Polsku a Maďarsku. V takovém případě bychom asi spíše měli říkat: Ne ne, my už s vámi nemáme nic společného a rozpouštíme to.

Co nyní čeká Evropu?

Evropa bude procházet krizemi, nikoliv pouze jednou krizí, ale vícero. Krize má však tu výhodu, že lidmi otřese a oni se díky ní vzpamatují a uvědomí si, co je důležité. Samozřejmě se ale také dá propásnout. Můžeme očekávat, že Velká Británie bude trvat na tvrdém brexitu. Myslím si ale, že je to dobře. Zaprvé obdivuji odvahu britské premiérky Mayové, zadruhé je dobře, že se zbytek Evropy otřese, bude zvažovat výhody a nevýhody integrace a začne se bát, kdo další se rozhodne odejít. Mohlo by to vést k tomu, že se začne chovat citlivěji a bude více chápat problémy Řecka nebo Itálie.

Nebo také ne.

Ano, i to se může stát. Krize je ale vždy velká příležitost. Já si krize přeji, samozřejmě že ne velké, ale přeji právě proto, že se často stává, že se lidé při nich vzpamatují.

Myslíte, že by mohl mít brexit obecně nějaký větší dopad na debatu, která se o EU vede v ČR?

U nás zatím mluvíme pouze o tom, jak udržet naše lidi ve Velké Británii. Ano, je to problém a je jistě populární o tom hovořit. Ale pokud Británie řekne, že si nechce ponechat žádné výhody, tak budeme muset udělat to samé a začít pak uvažovat o důležitějších aspektech, než jsou Češi žijící a pracující v Británii. Například o tom, že by to celé mohlo vést k tomu, že se Evropa začne ještě více drolit. Tehdy si budeme muset položit otázku: Chceme takovou Evropu? Stojí nám to za to? Co vlastně chceme? Za co chceme bojovat a co jsme pro to ochotni obětovat? Pořád přemýšlím nad tím, zda jsou naši současní politici vůbec s to si toto uvědomit, a pokud ano, tak zda jsou ochotni o tom se svými partnery v Evropě mluvit. Další velkou neznámou bude, co se tedy stane po parlamentních volbách.

Vše o prezidentských volbách najdete zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek