Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zeman na Hradě neobstál, jeho šance na obhajobu mandátu klesají, říkají politologové

Na autoritativní závěry je sice brzo, možná ale není od věci využít středeční vyhlášení prezidentských voleb jako impuls k pokusu o první stručnou bilanci působení Miloše Zemana na Hradě a odhad výsledků druhé přímé volby prezidenta. Zeman je celkově desátým prezidentem, zároveň prvním, který byl zvolen přímo voliči. V čem navázal na své předchůdce Václava Havla a Václava Klause a v čem se od nich naopak lišil? Jakým způsobem do jeho výkonu mandátu promluvil právě ten fakt, že byl zvolen v přímé volbě? A splnil jeden ze svých slibů, tedy že bude hájit zájmy dolních deseti milionů? A nakonec: jaké jsou jeho šance, pokud jde o obhajobu mandátu? Politologové oslovení redakcí INFO.CZ mají v hodnocení jasno, Zeman podle nich neobstál. Jak je na tom u voličů, budeme vědět začátkem příštího roku, první kolo prezidentských voleb se koná 12. a 13. ledna.

„Vím, jak je obtížné unést tíhu porážky, ale vím také, jak je těžké odolat pokušení, které přináší vítězství. Proto jsem řekl, že chci být prezidentem všech občanů, bez rozdílu jejich politických názorů, a jsem si vědom toho, že tento závazek nemohu naplnit pouhými slovy, ale především konkrétními činy v průběhu svého funkčního období. Řekl jsem také, že chci být hlasem dolních deseti milionů neprivilegovaných občanů, protože ti privilegovaní svůj hlas, nebo spíše hlasy, už dávno mají,“ pravil Zeman na začátku března 2013 ve svém inauguračním projevu.

Vytkl si tehdy tři hlavní cíle: tím prvním bylo zasadit se o uklidnění a stabilizaci české politické scény. „Jako prezident, který není přímo ani nepřímo spojen s žádnou parlamentní stranou, nabízím, budou-li si to zúčastněné strany přát, roli prostředníka a roli moderátora, ale v žádném případě nikoli roli soudce, protože tato role prezidentu republiky evidentně nepřísluší.“ Druhým Zemanovým cílem bylo podpořit to, co tehdy označil za ostrovy pozitivní deviace. „Jsou to ostrovy nadprůměrného výkonu. Jsou to osobnosti, které svým celoživotním dílem přinášejí prospěch naší zemi,“ řekl Zeman.

V neposlední řadě se zavázal k boji proti jejich opaku, tedy proti ostrovům deviace negativní. „Jedním z nejnebezpečnějších takových ostrovů jsou kmotrovské mafie, které parazitují na těle české společnosti, vysávají z tohoto těla krev a nevrací této společnosti žádnou přidanou hodnotu, ať už formou nových investic, nebo řádného placení daní,“ upřesnil prezident v roce 2013.

O tom, jakým byl Zeman prezidentem a zda svá předsevzetí splnil, se nepochybně povedou ve veřejném prostoru ještě řadu let spory. Jednou věcí přitom je, jak Zemana hodnotí kulturně-společenská elita, druhou obliba u veřejnosti.

A zatímco třeba s novináři většinou žijícími v Praze to měl Zeman těžké vždycky, nyní vše nasvědčuje tomu, že ztrácí podporu většiny voličů, včetně těch z periferie. Připomínat se v této souvislosti bude jeho několik eskapád: pád Nečasovy vlády, kterou Zeman nahradil úřednickým kabinetem Jiřího Rusnoka, aniž by pro něj předtím hledal většinovou podporu v Poslanecké sněmovně nebo předčasné sněmovní volby, po kterých Zeman osnoval s Michalem Haškem, Jeronýmem Tejcem, Zdeňkem Škromachem, Jiřím Zimolou a Milanem Chovancem puč, jehož cílem bylo odvolání Bohuslava Sobotky z čela ČSSD.

Málokdo Zemanovi také zapomene, kterak neváhal na výročí sametové revoluce dne 17. listopadu 2015 vystoupit na jednom pódiu se zástupci hnutí Blok proti islámu, nebo jak se postavil ke jmenování profesorů, případně to, jakým způsobem se na jaře letošního roku pokusil ponížit premiéra české vlády, když na Hradě přijal demisi, kterou Bohuslav Sobotka nepodal.

Politolog Milan Znoj tvrdí, že prezidentství Miloše Zemana nelze hodnotit pozitivně. „Společnost falešně rozdělil na obyčejný lid a pražskou kavárnu a využíval tohoto rozdělení na upevnění své moci,“ vysvětluje Znoj v rozhovoru pro INFO.CZ. Zeman byl podle něj v neustálém konfliktu s premiérem a vládou, neboť chtěl mít výkonnou moc co nejvíce ve vlastních rukou, a neváhal při tom porušovat všechny ústavní a politické zvyklosti.

„Zkusil dokonce instalovat vlastní prezidentskou vládu proti vůli parlamentu, když jmenoval Jiřího Rusnoka premiérem a snažil se tuto vládu udržet u moci co nejdéle. V neposlední řadě svůj původně proevropský postoj vyměnil za nacionalistický populismus. Vrcholem bylo, když výročí Listopadové revoluce oslavoval na pódiu spolu s Blokem proti Islámu a Úsvitem,“ připomíná Znoj.

„Mám čím dál víc pocit, že ušlechtilý záměr se zvrtl,“ doplňuje Znoje jeho kolega Lukáš Jelínek. A pokračuje: „Předpokládalo se, že zangažování občanů přinese vyšší zájem o politiku a lepší orientaci v ní. Silnější participace se měla zrcadlit i ve střízlivějším pohledu na věci veřejné. Jenže to dopadlo jinak. Přímá volba vyhrotila nejen kampaň, ale i nálady ve společnosti. Kde autoři změny Ústavy a četní analytici vyhlíželi racionalitu, přišel adrenalin.“

Hodně se o to podle Jelínka zasloužil právě Miloš Zeman svým nedůstojným chováním, žonglováním s legitimitou přímo voleného prezidenta a svévolným přístupem k prezidentským pravomocem i ústavě jako celku. „Věci, které byly vytýkány už Havlovi s Klausem, neuvěřitelně vyexponoval. Co mu ale šlo, bylo udržování kontaktu se svými voliči. Díky tomu má pověst lidového prezidenta a jednoho z favoritů příštího klání,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro INFO.CZ Lukáš Jelínek.

Také podle Znoje Zemanovi předchůdci na Hradě chtěli formovat celou českou politiku a dostávali se při tom do konfliktu s dalšími ústavními institucemi. „Zatímco Václav Havel tak činil umírněně a s poukazem na morální principy politiky a Václav Klaus neváhal postupovat čistě instrumentálně, ale v mezích Ústavy a politických zvyklostí, tak Miloš Zeman tak činí neomaleně bez ohledu na zavedené instituce, dovolávaje se svého nacionalistického populismu,“ zdůrazňuje Milan Znoj.

To vše a mnohé další zřejmě vysvětluje klesající šance Zemana obhájit svůj mandát. Doložit to lze na výstupech ze sociologických šetření, například podle posledního šetření agentury Median pro server Seznam.cz by Zeman sice vyhrál první kolo voleb, avšak v tom druhém by měl problémy s Jiřím Drahošem. A mimochodem: Zemana už nefavorizuje ani jedna sázková kancelář. „Miloše Zemana by v 1. kole vážně zvažovalo 28 % účastníků a pro dalších 17 % je přijatelný,“ vyplývá z šetření Medianu.

Zcela klíčové je ale to, že je současný prezident už pro více něž polovinu lidí nepřijatelný. „Jiří Drahoš za Milošem Zemanem mírně zaostává z hlediska pevných voličů – prioritní kandidát je pro 20 % voličů. Celkově však má více lidí, pro které je vážně zvažovaný či přijatelný,“ informuje Median s tím, že by Zeman mohl v prvním kole aktuálně obdržet 30–40 % hlasů, avšak bude mít problém přetáhnout na svou stranu absolutní většinu v případném druhém kole voleb.

„Myslím, že Miloš Zeman nebude po druhé zvolen prezidentem, neboť se stal obětí své úspěšné politické strategie. Našel si ovšem své publikum, ale jeho síla je v nepřátelství a konfrontaci. Může tedy zvítězit v prvním kole, ale v druhém kole bude potřeba získat většinu občanů. Konfrontace však k většině nevede,“ komentuje situaci Milan Znoj. Šance Zemana by podle něj zvýšila nízká účast voličů. „Avšak myslím, že prezidentská volba pořád občany přitahuje, takže větší šanci na vítězství má autorita smířlivější, než je Miloš Zeman.“

Také podle Jelínka má šanci ohrozit Zemana takový kandidát, který důsledně vsadí na lidskou slušnost a ústavní zdrženlivost, a který zároveň dokáže oslovit Zemanovy převážně levicové voliče sociálními akcenty. „O obojí se snaží jak Jiří Drahoš, tak Michal Horáček, takže je zcela logicky považuji za hlavní Zemanovy soupeře,“ pokračuje Jelínek. Ani jeden z politologů oslovených redakcí INFO.CZ přitom nečeká, že se do voleb objeví nějaký nový silný kandidát.

V této souvislosti bude nepochybně zajímavé sledovat počínání jednotlivých politických stran. Ani jedna se totiž nikterak výrazně k žádnému kandidátovi nepřihlásila. Podle Jelínka je přitom jejich zdrženlivost v prezidentské volbě pochopitelná. „Skutečná moc leží na vládě a v parlamentu, navíc voliči o stranické kandidáty příliš nestojí. Kdyby se ale neprolínala sněmovní a prezidentská kampaň, myslím, že by třeba Bohuslav Sobotka nebo Martin Stropnický nemalé šance měli,“ říká Jelínek. To, že politické strany nemají vlastní prezidentské kandidáty, je podle Znoje naopak podivné. Považuje to dokonce za jejich selhání.

„Perou se mezi sebou o každý pašalík a prezidentskou moc pouští ze zřetele. Toto selhání je jenom z části pochopitelné, když uvážíme, že pro strany jsou hlavní parlamentní volby, které se nyní s prezidentskou volbou takřka překrývají. Malé strany se bojí blamáže, jakou zažila ODS v minulé prezidentské volbě. A velké strany mají komplikovaný vztah k prezidentu Miloši Zemanovi. Hnutí ANO s ním zjevně spolupracuje na formování příští vlády a ČSSD se bojí od prezidenta Zemana distancovat, ačkoli ji škodí, kde může,“ vysvětluje Znoj.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek