Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jedna z mála jistot letošních voleb: ODS i TOP 09 zůstanou na okraji politiky

Jedna z mála jistot letošních voleb: ODS i TOP 09 zůstanou na okraji politiky

Letošní sněmovní klání bude v novodobé historii naší země v mnoha ohledech ojedinělé. Pomineme-li fakt, že jejich vítězem poprvé od vzniku samostatné České republiky nejspíš nebudou občanští ani sociální demokraté, tedy dva dlouholeté pilíře tuzemské politiky, za pozornost stojí především fakt, že nepůjde o volby, ve kterých se budou lidé rozhodovat většinově mezi hlavní vládní a hlavní opoziční stranou. Je to vůbec poprvé, kdy je už před volbami prakticky jisté, že ani jedna z opozičních partají nemůže pomýšlet na vítězství. Nechme pro tuto chvíli stranou vůbec nejstabilnější prvek českého politického systému, tedy KSČM. Aktuální rozložení sil a pravděpodobný výsledek voleb jsou totiž především truchlivou výpovědí o kondici tradiční pravice u nás.

Jak to, že se občanským demokratům a TOP 09 ani po necelých čtyřech letech v opozičních lavicích nepodařilo byť jen náznakem obnovit důvěru svých původních voličů? Tato otázka by měla trápit každého politicky uvažujícího člověka bez ohledu na jeho ideové ukotvení. Pokud se u nás totiž nepodaří rehabilitovat umírněnou občanskou nebo liberální pravici, její pozici může v brzké době obsadit pravice národovecká či přímo nacionalistická. Ostatně se to již zčásti děje.    

O tom, jak zásadní proměně společenské atmosféry a politického terénu čelíme, vypovídají nejlépe volební výsledky. V roce 2006, tedy před jedenácti lety, vyhrála volby ODS se ziskem 35,38 procent voličů. Svůj hlas jí dalo dneska zcela nepředstavitelných 1 892 475 lidí. Jen pro zajímavost, druhé sociální demokraty tehdy volilo 1 728 827 (32,32 procent) voličů, dvě nejsilnější strany tak v součtu braly 67,7 procent hlasů, což pro ně po přepočtu hlasů na mandáty znamenalo zisk celkem 155 (ODS – 81, ČSSD – 74) poslaneckých křesel. O dezintegraci české politiky nevypovídá nic tak jasně, jako odhad letošních výsledků dvou nejsilnějších stran – s těmi jedenáct let starými budou de facto nesrovnatelné. Obýváme, aspoň pokud jde o politiku, zcela jiný vesmír.

Zpět k výsledkům ODS. Po čtyřletém vládnutí koaličního kabinetu Mirka Topolánka, který byl celou dobu závislý na hlasech přeběhlíků z ČSSD, občanské demokraty volilo jen 1 057 792 voličů, což pro ně znamenalo zisk 20,22 procent hlasů a třiapadesáti mandátů. Mezi lety 2006 a 2010 tak nejsilnější pravicová formace přišla o patnáct procentních bodů, v dolní komoře měla o 28 svých zástupců méně, a pokud jde o voliče v absolutních číslech, ztratila jich více než 830 tisíc.

Započatý trend potvrdily také volby v roce 2013, kdy občanské demokraty volilo už jen 384 174 (7,72 procent) a získali tak pouhých šestnáct mandátů. Zkrátka: ODS ztratila za sedm let svého vládnutí přes sedmadvacet procentních bodů a z jednoho ze dvou dominantních pólů české politiky se proměnila v malou parlamentní stranu, která ve sněmovně disponuje jedním z nejmenších poslaneckých klubů. A přestože jí pobyt v opozici skýtal prostor pro rehabilitaci, je už teď skoro jasné, že i po letošních volbách bude její pozice v české parlamentní politice okrajová.

TOP 09 v roce 2006 ještě neexistovala. A vlastně by se dalo říct, že úspěch, kterého strana založená Miroslavem Kalouskem a Karlem Schwarzenbergem v roce 2009 jen o rok později dosáhla, předznamenal nástup dalších nových formací. Vždyť ve volbách v roce 2010 skončila TOP 09 třetí, svůj hlas jí dalo 873 833 (16,7 procent), což pro ni znamenalo zisk jedenačtyřiceti mandátů v Poslanecké sněmovně. Avšak o tři roky později se už musela spokojit jen se ziskem 11,99 procent hlasů a šestadvaceti mandáty. Za tři roky vládního angažmá v kabinetu Petra Nečase TOP 09 přišla o více 277 tisíc voličů. TOP 09 navíc vznikla shora a Kalousek od začátku musel řešit neexistující regionální strukturu a ukotvení strany. Problém vyřešil aliancí se Starosty a nezávislými, a bude zajímavé mimo jiné sledovat, jak se letos vypořádá s jejich odchodem.

O krizi pravice nemůže být sporu. Hledat příčiny jejího úpadku nebude taktéž nikterak složité. ODS zde dlouhé roky postačoval k dominantní pozici laciný a pokrytecký antikomunismus a privatizace všeho, včetně veřejných politik. Její úpadek započal už krizí v roce 1997, která vyústila v roztržku a vznik Unie svobody a zapouzdření ODS. Podobně jako později ČSSD, i ODS doplatila na ustavení krajů, do strany se postupem času nahrnuli prospěcháři a pak i vysloveně gauneři. Komentátor Bohumil Pečinka už kdysi napsal, že se občanští demokraté skládají de facto ze samostatných oblastních sdružení realizujících především své lokální hospodářské zájmy.

A politolog Michal Klíma ve své poslední knize Od totality k defektní demokracii, jejíž podtitul zní Privatizace a kolonizace politických stran netransparentním byznysem, napsal toto: „Tentokrát krize (tradičních - pozn. redakce) stran spočívá v tom, že jejich významné části se staly přívěšky netransparentního byznysu. Tedy za hlavní faktor, který primárně štěpí strany, stranický systém a celé politické uspořádání, lze považovat šedou zónu propojující netransparentní a politický byznys. Jsou to nepřehledné shluky vzájemně spolupracujících, ale i znepřátelených politicko-ekonomických síti, jež politiku chaotizují a následně skrytě atomizuji vnitrostranické poměry i koaliční vládnutí. Do významných politických pozic přitom v nemalé míře pronikají bizarní a bezskrupulózní figury, jež typově nemají daleko předlistopadové parazitické skupině veksláků.“

V neposlední řadě ODS i TOP 09 doplácejí na asociální politiku, kterou si široká veřejnost s jejich vládnutím spojuje. Namísto toho, aby pravice hledala způsob, jak sociální konflikty tlumit, nejen že se je snažila vždy ospravedlňovat s odkazem na individuální odpovědnost, ale pokud byla u vlády, prohlubovala je v rámci ideologie volného trhu. Nakonec také platí, že obě pravicové formace systémově doplatily na nástup nových stran, především na expanzi populistického hnutí ANO, kterému se podařilo v posledních volbách odčerpat oběma zavedeným pravicovým stranám výrazné procento voličů. Pozoruhodné přitom je, že zatímco se Babiš posouvá do středu politického spektra a nalevo od něj, pravicoví voliči se k ODS a TOP 09 nijak houfně nevracejí. Přitom některá (nejen Babišova) nepopulární opatření, na která doplácejí živnostníci a malí podnikatelé, by podobnému přesunu hlasů vyloženě nahrávala. Leč, realita je jiná.  

„ODS a TOP 09 lze označit za zavedenou pravici, jelikož se vyprofilovaly na klasických tématech neokonzervativní pravice z 90. let minulého století: privatizace, méně státu a méně daní. Tato klasická česká pravice je v úpadku a dosud se na tom mnoho nezměnilo. Běžně se soudí, že se zhroutila v důsledku korupčních skandálů, do kterých se zapletla, ale to je jenom z části pravda. Česká společnost byla otřesena nejen korupcí, která vyplavala na povrch, ale hlavně výsledky, které budování demokracie a kapitalismu u nás přineslo,“ glosuje situace tradiční pravice politolog Milan Znoj.

„Nejdůležitější, ne ale jediný, faktor, je velká konkurence na politickém trhu,“ komentuje situaci napravo od politického středu v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Lubomír Kopeček. Připomíná, že oproti situaci kolem roku 2006, kdy ODS naprosto dominovala pravé straně politického spektra, je dnes konkurenčních hráčů zasahujících do této části mnohem více. Kromě hnutí ANO zmiňuje nejen TOP 09 a lidovce, ale i drobné subjekty jako jsou Strana svobodných občanů či STAN. „Znejistění a znechucení voličů vedlo k volebnímu zemětřesení roku 2010 a ještě většímu v roce 2013 a vytvořilo ODS konkurenci, která se dnes už více či méně etablovala. V tu chvíli je těžké pro ODS znovu se vrátit do pozice velké strany a sebeschopnější lídr s tím nic moc neudělá, alespoň ne v těchto volbách,“ vysvětluje Kopeček.  

Jeho kolega Petr Just spatřuje příčinu aktuální kondice ODS a TOP 09 v kombinaci několika faktorů. I on přitom nepochybuje, že pravice stále doplácí na chyby z minulosti. Avšak podle něj to není jediný problém. V rozhovoru pro INFO.CZ zdůrazňuje například slábnoucí roli pravolevého štěpení a nástup nových populistických stran. „Odklon od pravo-levé soutěže, posuzování společenských problémů nikoli z pohledu hodnot, ale čistě pragmaticky, čehož využívají formace typu ANO, nebo v minulosti Věci veřejné. Tohle ale není problém pouze pravicových stran, úplně stejně tím trpí ČSSD. A není to jen problém české politiky, podobné prvky lze zaznamenat i jinde, jak ve střední Evropě, tak v Evropě západní,“ vysvětluje Just.

Přesto je přesvědčený, že jsou oba subjekty stabilizované. „Je ale otázka, zda to odpovídá poptávce voličů. Pohlížíme-li na politické strany čistě politologicky, tak bychom očekávali, že budou mít nějakou hodnotovou, programovou a ideologickou základnu. To ODS, TOP 09, ale i třeba ČSSD mají. Avšak poptávka voličů je dnes očividně orientována spíše na řešení aktuálních problémů, často nezarámovaných nějakou jednotící ideologií a hodnotovou základnou. A to jsou limity tradiční pravice, ale i tradiční levice v dnešní době. Obě dvě pravicové strany vypadají navenek personálně stabilně, ale u obou je v nitru podhoubí pro možný budoucí personální konflikt. U ODS by tento konflikt mohl být reprezentován Václavem Klausem ml,“ myslí si Just.

Milan Znoj zase nepochybuje o tom, že stagnace české pravice souvisí s její ideovou vyprázdněností. „Česká transformační pravice se ideologicky vyčerpala a dosud nedokázala nabídnout přitažlivou vizi české společnosti. Pokusy chytit nový vítr do plachet zaznamenáváme, ale ty vedly jenom k zastavení úpadku a k udržení přízně věrných. TOP 09 je pravicí proevropskou a protiruskou a vsází na obavy části veřejnosti, že se vzdalujeme od západní Evropy. ODS je pravice protievropská a nacionalistická, která se snaží občerstvit vlnou nacionalismu a odporu k imigrantům, která se vzedmula ve střední Evropě,“ říká Znoj.

Také podle politologa Lukáše Jelínka ODS a TOP 09 dál doplácejí na vzpomínky voličů na Topolánkovu a Nečasovu vládu, z jedné strany živené ČSSD, ze strany druhé pak hnutím ANO. Tím spíš lze podle něj ocenit, že jsou obě formace ve svém ekonomickém a sociálním programu konzistentní. „Voliči aspoň vědí, podle čeho se rozhodovat. Lepší pozici má ale ODS, která může těžit ze svého euroskepticismu a národovectví, což je krátkodobě populárnější karta než orientace TOP 09 na EU. Dokonce si myslím, že nacionalizace je cesta, na níž bude ODS sázet stále víc – aby oslovila i voliče, kteří nejsou typickými stoupenci pravice, a konkurovala protestním hnutím, jejichž doba ještě neskončila. K tomu by ale měli lepší vlohy Jana Černochová nebo Václav Klaus ml,“ je přesvědčený Jelínek.

Petr Fiala podle něj sice pomohl ODS stabilizovat a očistit její pověst, avšak označuje ho spíše za lídra pro malou intelektuální stranu. „U TOP 09 bude zajímavé sledovat,“ pokračuje Jelínek, „jak se vybarví mladší lídři – Plíšek, Ženíšek, Pekarová Adamová – kteří jednou budou muset Miroslava Kalouska vystřídat. Vidím v nich schopné a odborně zdatné pravicové politiky, ale bez charismatu. Což může být pro TOP 09 dalším vážným limitem, zvlášť ve střetu o podobného voliče se STAN a KDU-ČSL, kde přece jen lze spatřovat výraznější tváře.“

Znoj pak tvrdí, že se ODS snaží opakovat proměnu maďarského FIDESZ ze strany neoliberální ve stranu nacionálně konzervativní. „Jenomže chybí jí vůdce Orbánova formátu. Pod vedením Petra Fialy vidíme podobnou proměnu, ale v malém a šedivém. Výsledky tomu odpovídají. ODS zastavila úpadek, našla znovu půdu pod nohama, dokonce nyní malinko posiluje, ale cíl, který si Petr Fiala dal, když se stal předsedou, že ODS bude znovu sestavovat vládu, ten je pořád v nedohlednu.“ Fiala je tak podle Znoje jako předseda strany symbolem její stabilizace, nikoli dravého nástupu. „V ODS se ale šikuje skupina nacionalistických politiků, kteří se Orbánovou konzervativní revolucí hodlají rázněji inspirovat. Patří k nim Václav Klaus mladší a Jana Černochová,“ připomíná podobně jako jeho kolegové Znoj.

Posun ODS k nacionalistickým postojům přitom není proti srsti ani stávajícímu předsedovi strany. Fiala to naznačuje v jednom z rozhovorů s historikem Jiřím Hanušem, jejichž cyklus postupně vycházel letos na jaře na webu Pravý břeh a který se dočkal také knižního vydání. Fiala se v reakci na otázku, kde spatřuje společné rysy ODS s německou AfD, rakouskými Svobodnými, polským Právem a spravedlností nebo maďarským Fideszem, přiznal, že mu je na zmíněných stranách sympatická jedna věc: „dokázaly včas vystihnout „znamení doby“, ujmout se nespokojených voličů, shromáždit i protestní hlasy, ale současně zůstat v rámci demokracie; dokonce některé z nich jsou v podstatě establishmentové strany. Já vím, že tento názor zní neortodoxně. Jenže říkat třeba o Svobodných, o Orbánovi nebo o Právu a spravedlnosti, že to jsou extrémisté ohrožující demokracii, je nebetyčná hloupost.“

A tak zatímco Fiala bude obhajovat Orbána nebo Jarosława Kaczyńského, Miroslav Kalousek hledá strategii, která z TOP 09 i po rozchodu se Starosty a nezávislými učiní do budoucna stabilní prvek české politiky. Zatím zvolil cestu, o kterou původně usilovali STAN s lidovci: být ohniskem jakési integrace malých formací. Kandidátku TOP 09 letos podpoří nejen Liberálně ekologická strana Martina Bursíka, ale také Klub angažovaných nestraníků nebo Monarchisté a Konzervativci. „TOP 09 odchod Starostů oslabil, strana se jej snaží vykompenzovat navázáním spolupráce s jinými menšími stranami. Hrají o nejen o svůj výsledek, ale v podstatě i o pozici lídra pravice, o kterou se přetahují s ODS,“ uzavírá Petr Just pro INFO.CZ.

Vše o parlamentních volbách 2017 čtěte zde

Videa, rozhovory a fotogalerie z volebních štábů sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek