Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Levice doplatila na image kaviárových socialistů, kteří nic nevědí o problémech svých voličů

Levice doplatila na image kaviárových socialistů, kteří nic nevědí o problémech svých voličů

Tak jako mají letošní volby jasného vítěze, mají také jasného poraženého. Je to především ČSSD, která utrpěla debakl. Prakticky totéž lze říct na adresu KSČM. Poražena odešla levice jako celek, obzvlášť pokud ke konzervativní levici připočteme tristní výsledek Strany zelených, která učinila pod vedením Matěje Stropnického obrat doleva. O Zelených ale jindy. Kde hledat příčiny sesuvu parlamentní levice a kudy z toho ven? Nejen o tom jsme hovořili s několika politickými experty.

ČSSD a KSČM v součtu obdržely okolo patnácti procent hlasů. Je to vůbec nejhorší výsledek od voleb v roce 1992. ČSSD navíc skončila za KSČM a celkově až šestá. Oproti volbám v roce 2013 ztratila dvě třetiny voličů a to už ani tehdy nebyly její výsledky nijak oslnivé. Trend je dlouhodobý a evidentní: od voleb 2006, tedy za jedenáct let, sociální demokraté přišli o 1 360 000 voličů. Tehdy je volilo 32,32 procent voličů, letos jen 7,27 procent. Na hlavu odešla ČSSD poražená ve všech krajích: ani v jednom se nedostala aspoň na druhé, natož první místo, třetí skončila pouze v Moravskoslezském kraji.

Hluboká krize je neoddiskutovatelná. Je vlastně s podivem, že ještě v sobotu večer nedalo kompletní vedení sociální demokracie své funkce k dispozici a neohlásilo odchod do opozice. Lavírování je tou nejhorší reakcí na podobně jasný vzkaz voličů. Je také s podivem, že sociální demokraté ihned neodmítli pokračování koalice s hnutím ANO a lidovci. Pokud totiž neuspěli ve vládě s Andrejem Babišem z pozice nejsilnější strany, je jen těžko představitelné, že by se to mohlo za stávajícího rozložení sil změnit. Pokračování koalice na původním půdorysu by totiž bylo výhodné pouze pro Andreje Babiše. Sociální demokraté, ale nejspíš také lidovci, by nezískali nic.

„Pro ČSSD i lidovce by šlo z hlediska jejich dlouhodobého politického přežití o poměrně riskantní krok,“ nepochybuje politolog Lubomír Kopeček. V nové vládě by zjevně ČSSD byla v pozici mnohem slabšího partnera s omezenou možností se před veřejností zviditelnit. A Kopeček upozorňuje, že Andrej Babiš dokázal v minulém volebním období prezentovat značnou část vládních agendy jako svůj úspěch, což by se nejspíš ještě zvýraznilo. „Velmi podstatné je tady zvláště obsazení resortu financí, který je vzhledem k tvorbě státního rozpočtu téměř stejně významný, jako premiérský. Pochybuji, že by se ho ANO ve prospěch ČSSD vzdalo,“ říká Kopeček.  

„Pro hnutí ANO je to nejlepší řešení, protože vyvrátí řeči o nějakém revolučním zvratu v české politice. Prezident Miloš Zeman koalici ANO, ČSSD a KDU rovněž podporuje a má své příznivce v obou menších stranách. Ale pro ČSSD je to zničující, pokud by porušila svou podmínku, že trestně stíhaný Andrej Babiš nemůže být premiérem. ČSSD se musí především konsolidovat a ujasnit svůj profil, což nejlépe může v opozici,“ nepochybuje politolog Milan Znoj.

O hloubce úpadku sociální demokracie jsme již v červnu hovořili s dlouholetým poradcem několika předsedů ČSSD Otou Novotným. Prohra sociální demokracie, navzdory nezpochybnitelnému nasazení a autenticitě volebního lídra Lubomíra Zaorálka, zas tak překvapivá není. Nejen proto je nutné o příčinách pádu levice uvažovat a hledat z něj východiska. Téma je to široké a prakticky jej nelze v jednom textu uspokojivě obsáhnout. Levice musí promyslet program, najít způsob, jak ho věrohodně představit voličům, ba co víc, musí si ujasnit, které segmenty společnosti může a chce dneska reprezentovat, promyslet musí komunikační strategii a nejspíš ji čeká také generační obměna.

Podle politického komentátora Lukáše Jelínka se role tradiční levice do jisté míry vyčerpala. „A je teď na ní, jak občerství své programové poselství i způsob komunikace. U nás navíc levice ztrácí na autentičnosti. Její politici jsou vnímáni jako bafuňáři v malostranských palácích nebo na regionálních sekretariátech, ne jako aktivisté jsoucí nepřetržitě mezi lidmi. Pak si občané lépe zapamatují aféry, kmotry a šíbry, než ty politiky, kterými by se chtěla levice chlubit. Nejlépe to lze vypozorovat v regionech, v nichž dlouhodobě slábne ČSSD,“ myslí si Jelínek.

Konečné výsledky voleb v ČR

Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00 %
Účast: 60.84 %
29.64 %
ANO
11.32 %
ODS
10.79 %
Piráti
10.64 %
SPD
7.76 %
KSČM
7.27 %
ČSSD

„Příčiny pádu ČSSD a KSČM nejsou stejné, jakkoli jsou v něčem podobné. Komunisté tak dlouho chodili se džbánkem pro vodu, až se jim džbánek rozbil. Tak dlouho spoléhali na své věrné voliče, až jim část přešla k Babišovu hnutí ANO a menší část k Okamurově SPD. Také komunističtí voliči chtěli totiž změnu. Zřejmě už měli dost svého etablovaného vedení, jež se zabydlelo ve funkcích, planě řečnilo a stejně nic reálně neudělalo,“ uvažuje na adresu komunistů politolog Znoj.

Pokud jde o ČSSD, Znoj upozorňuje, že sice byla ve vládě a snažila se držet kontinuitu polistopadového režimu, avšak nedokázala čelit nástupu nového populismu stran, jako je Babišovo hnutí ANO a Okamurova SPD. „Strana v tom navíc byla rozdělená. Část politiků ČSSD chtěla něco podobného také zkoušet a byla ochotna přetahovat se s Okamurou o jeho xenofobní a antiislámské voliče, což byla také Zemanova prezidentská rada z Hradu, druhá část strany trvala na proevropské a tradiční sociálně demokratické orientaci,“ upozorňuje Znoj.

Jeho kolega Ladislav Cabada pak tvrdí, že pokud se ČSSD snaží být spíše liberální než „tradičně“ bojovná a svým způsobem populistická, málokdy uspěje. Podle něj je totiž levicový elektorát u nás spíše než jasně prodemokratický náchylný právě k populistické rétorice. „U KSČM je hlavní příčinou neschopnost oslovit voliče mladší padesáti let; protože mnoho bývalých voličů KSČM prostě zemřelo a někteří přešli k jiným populistickým subjektům,“ uvažuje Cabada.

Podobně to vidí také Lubomír Kopeček. „První společná vnější příčina je ve volební konkurenci hlavně hnutí ANO, ale i dalších stran – v první řadě SPD. Zejména pro sociální demokracii mohli představovat problém i Piráti. Autoritativní styl Andreje Babiše a Tomia Okamury je zjevně pro mnoho lidí, kteří by v minulosti typově volili KSČM i ČSSD, atraktivní,“ myslí si Kopeček. Upozorňuje ale na to, že neúspěch obou formací má také své vnitřní příčiny, a ty jsou u ČSSD a KSČM rozdílné. ČSSD podle Kopečka doplatila na prosazování agendy, která u značné části jejich původních voličů nebyla populární.

„Typicky šlo například o příliš radikální zákon o inkluzi na školách, radikální verzi protikuřáckého zákona nebo tupé prosazování elektronizace receptů. Zjednodušeně řečeno: nízko příjmovému voliči ČSSD, který žádný zásadní vzestup své životní úrovně za jejího vládnutí nezažil, jeho strana ještě zakáže kouření v restauraci. Pro některé sociálně-liberální voliče mohl být velký problém i zahraničněpolitická agenda ČSSD. Straně se prostě vrátily i takové záležitosti, jako „Prohlášení čtyř“, tj. dost nedůstojný postoj k Číně, pod kterým byli podepsaní její politici,“ vzpomíná Kopeček.

Za další problematický moment Kopeček označuje personální vyprázdnění. „ČSSD se zbavila řady lidí, kteří ji v minulých volbách přitahovaly hlasy,“ říká a vzpomíná třeba Michala Haška, Jeronýma Tejce nebo Jiřího Zimolu, kteří dlouhodobě byli v opozici k vedení reprezentovanému Bohuslavem Sobotkou. „Vedení zvolené na letošním sjezdu reprezentovalo v zásadě jen jeden ze stranických proudů. Navíc byl tento proud vysloveně vyčerpaný vládnutím. Kdysi personálně pestrá strana tak neměla voličům moc co nabídnout,“ myslí si politolog. Zimola už vzkázal, že pokud bude mít podporu, je připravený kandidovat do vedení strany. 

Znoj zase připomíná složitou pozici premiéra a bývalého předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. „Jako předseda strany a premiér se snažil vybalancovat poměr vlády a Hradu a vyvažoval obě tendence ve straně. Nakonec se rozhodl pro politický konflikt s Andrejem Babišem a hnutím ANO, ale nebylo mu to nic platné, voliči ČSSD tento projev politické odvahy neocenili. Část z nich přešla k hnutí ANO a noví se nepřidali, neboť nad ČSSD již zlomili hůl,“ uvažuje Znoj.

Jaké jsou tedy předpoklady obnovení důvěry levice u voličů? Znoj má za to, že komunisté budou buď trvat na svém, nebo se pokusí reformovat. „Jakým směrem ale těžko soudit,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ. „U ČSSD je klíčové ustálení programových priorit. Neměla by konečně být jasně proevropská? A neměla by raději z opozice kritizovat velkopodnikatelské ANO než s ním vládnout? A zejména by měla odbourat image strany tak říkajíc kaviárových socialistů a její lídři by měli aspoň náznakem tušit, co je problémem potenciálních voličů levicové strany,“ uvažuje v rozhovoru pro INFO.CZ Cabada.

Znoj nepochybuje, že se ČSSD bude muset vrátit ke svým kořenům a ujasnit si, na jaké platformě bude usilovat o podporu veřejnosti. „Dilema je to ale pořád stejné: Buďto bude soupeřit s Tomio Okamurou o jeho voliče a přijde s nějakou variací na zemanovské heslo, dle kterého jsou voliči SPD pouze zdivočelí sociální demokraté. Anebo zůstane na pozicích Listopadu 89´ a bude trvat své západní sociálně demokratické orientaci, pak se pustí s novým populismem pravice do křížku, jak se to děje i jinde v Evropě,“ říká Znoj

Lukáš Jelínek upozorňuje, že je levice u nás personálně velmi málo prostupná. „Žádné mladší tváře KSČM nevidíme, snad s výjimkou europoslankyně Kateřiny Konečné, která už je ale také skoro inventářem komunistů.“ A situace podle něj není o nic lepší. „Mladší členové, kteří tvořili zázemí ČSSD exekutivě, mají vesměs slabší postavení ve straně, a o funkce se nyní opět hlásí hlavně ostřílení matadoři. Domnívám se však, že existují i výrazné osobnosti, které jsou už známé a mohly by pomoci ČSSD rozpohybovat. Například plzeňský hejtman Josef Bernard nebo exministryně Kateřina Valachová. ČSSD by též mohla usilovat o sblížení s šéfem ČMKOS Josefem Středulou.“

Cabada očekává, že by mohl projevit ambici vést sociální demokraty současný první místopředseda strany Milan Chovanec. Podle něj by ji to vzdalovalo od programových politik k populismu. „V české společnosti, která na populismus reaguje spíše pozitivně, by to nicméně mohla být cesta. Dalším potenciálním lídrem by mohl být Jiří Zimola, jasný politický talent, odstavený po hrubé chybě, kterou nikdy neuznal. Jeden politický hřích nicméně nemusí voličům vadit, což vidíme napříč politickou scénou,“ uvažuje Cabada.

A Znoj nakonec zdůrazňuje, že personální obměna bude sice součástí nové konsolidace ČSSD, avšak jenom výměna osob ve vedení na konsolidaci stačit nebude. „Ta vyžaduje ideovou profilaci a silné politické sdělení. Výměna osob nic neřeší,“ upozorňuje Znoj. V této souvislosti je možná dobré připomenout, že krizi identity zažívají také levicové strany jinde v Evropě. Cabada v této souvislosti upozorňuje, že to má co dělat se změnami ve strukturách moderních společností.

„Úpadek levice souvisí zejména s klesajícím podílem tradičního proletariátu na společnostech jako celku, proměnami struktury výroby, s přesunem do služeb a podobně. Novou potenciální skupinou voličů by mohli být nezaměstnaní mladí, ale ty dosud spíše tradičně programově zaměřené strany proletariátu oslovit neumí. Nové jsou pak výrazně radikální a populistické, přičemž mísí levicové i spíše pravicové přístupy a navíc jsou silně personalizované. Nemám žádný jednoduchý návod na revitalizaci levice,“ uzavírá Cabada.

Lukáš Jelínek je přesvědčený, že i v nejbližších letech bude úděl levice velmi těžký. Předpokladem rehabilitace sociální demokracie je obnovení pravo-levého sporu, respektive střetu zájmů práce a kapitálu. Podle Jelínka musí ale levice zároveň rozšířit své programové poselství i na ty, kteří mají zájmy nikoli totožné, ale podobné. „U nás to mimo jiné ale také znamená zaměřit se na mladší voliče, jejichž podpora české soc.dem. je ve srovnání se zahraničím minimální,“ uzavírá Lukáš Jelínek rozhovor pro INFO.CZ.

Vše o parlamentních volbách 2017 čtěte zde

Videa, rozhovory a fotogalerie z volebních štábů sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek