Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Okamura jako černý kůň voleb. Je rozhněvaný muž opravdu rebel?

Okamura jako černý kůň voleb. Je rozhněvaný muž opravdu rebel?

Podle průzkumů a titulních stran novin to vypadá, že Tomio Okamura obsadil pozici černého koně sněmovních voleb. Podle aktuálních čísel podpora strany pomalu roste. Předseda strany Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura se navíc umisťuje mezi politiky, kterým lidé nejvíce věří. A dokonce by si ho voliči prý dokázali představit i jako premiéra. Vypadá to, že politikovi neuškodilo ani rozhádání s původní stranou nebo několikaleté působení v Poslanecké sněmovně. Více než zpráva o Okamurových úspěších to ale může být popis bezradnosti ostatních politiků i voličů.

Volební model Centra pro výzkum veřejného mínění za září připisuje SPD páté místo se 7,3 procenty. Aktuální model agentury STEM pro televizi NOVA, který pracuje s jinou metodologií, straně přisuzuje dokonce 8,2 procent. Výrazný je také počet lidí, kteří Okamuru označují za důvěryhodného politika. Podle průzkumu CVVM mu věří 39 procent dotazovaných. Umístil se tak na druhém místě žebříčku, hned za ministrem obrany Martinem Stropnickým (ANO). Je ale nutno dodat, že na druhou stranu skoro polovina občanů Okamurovi, který rád mezi „spřátelenými" evropskými politiky jmenuje krajně pravicovou Marine Le Penovou nebo Geerta Wilderse, nedůvěřuje.

„Myslím, že jeho růstu přidává i to, že není ve vládě. Neměl žádnou vládní zodpovědnost. Teprve ve chvíli, kdy si sednete do vlády a začnete ukazovat, zda se zemí umíte reálně něco pozitivního udělat, tak teprve pak se popularita začne prověřovat. A může jít relativně rychle dolů,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ politolog z Metropolitiní univerzity Praha Jan Bureš.

Přestože se na to voliči obecně příliš nezaměřují, není pravda, že by za Okamurovým působením ve sněmovně žádný výsledek nezůstal. Byl sice v opozici, i tak ale nesl odpovědnost za to, jak hlasoval. A statistika ilustruje, že rozhodně není rebelem proti všemu. Údaje na webových stránkách Poslanecké sněmovny ukazují, že Okamura hlasoval za poslední čtyři roky více než šest tisíckrát, což představuje více než 75 procent všech případů. Z toho ve 47 procentech hlasoval ano, ve zhruba sedmi procentech ne a v pětině případů se zdržel.

„Platí, že ve sněmovně většinu návrhů zákonů předkládá vláda. Jsou výsledkem práce stovek úředníků a kompromisů mezi poslanci, vládou a třeba ministerstvy. To by člověk musel být hodně velký radikál, aby odmítal úplně všechno,“ tvrdí Bureš. Řada zákonů jsou technické normy, kde se upravují například o něco vyšší nebo nižší daně. Statistika politologa nepřekvapuje. „I Okamura je součástí politické elity, která se jmenuje parlament. Možná by se ale jeho voliči divili, kdyby viděli, že není tak extrémně radikální proti celému systému, jak se na veřejnosti prezentuje,“ dodává.

Co se týče statistiky úspěšně podaných návrhů, tam už se Okamurovi tolik nedařilo. Většina jeho nápadů byla zamítnuta už v prvním čtení. Dále prošly spíše jen ty, na nichž se podílel v rámci širší skupiny poslanců. To může ukazovat na jeho výraznou slabinu. I když dosáhne poměrně velkorysého výsledku, stejně s ním nikdo nemusí chtít vládnout. „Ukazuje to, že má nulový koaliční potenciál. Nikdo jeho návrhy nebere vážně,“ říká Bureš. V realitě by se tak nemusel odehrát ani scénář, který už navrhují někteří komentátoři, že by se případně vítězné hnutí ANO spolehlo právě na podporu SPD.

Obě strany ovšem mají blízko k podobnému typu voličů. „I v předchozích průzkumech se ukazovalo, že by velká skupina voličů, pokud by nevolila ANO, byla ochotna volit SPD, respektive Tomia Okamuru, ať už je v jakékoliv politické straně,“ popisuje pro INFO.CZ Karel Komínek z Institutu politického marketingu. Babiše a Okamuru spojuje image rebela, který se staví proti tradičním stranám a obvyklým pořádkům. Oba politici tak těží z protestních hlasů Čechů, které zástupci ODS, ČSSD nebo lidovců za poslední roky vládnutí zklamali.

Okamura se do sněmovny probojoval v předčasných volbách v roce 2013. Ještě předtím získal senátorské křeslo, které mu zvolením do dolní komory zaniklo. Už předtím ale pronikl do veřejného diskursu v Česku. Téměř ze dne na den se z něj stala mediálně známá tvář. Vyjadřoval se především k cestovnímu ruchu z pozice mluvčího Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Účinkoval jako jeden z investorů v televizní reality show Den D v České televizi.

Svou oblibu pak uměl přetavit i do politického úspěchu. Především díky image rebela, který se postaví podvodným politikům a prolhaným médiím. „Pro sympatizanty je pozitivní především v tom, že má stejně kritické názory v podstatě na cokoliv v politice a společnosti. Působí dojmem nahněvaného muže, který slibuje rázná řešení,“ popisuje Bureš nejvýraznější politikův rys. Svědčí o tom jeho vyjadřování do médií – i fakt, že s částí z nich už vůbec nekomunikuje, projevy na sociálních sítích i volební spoty. Stále slibuje zákaz islámu v Česku, vystoupení z Evropské unie nebo finanční odměnu pro rodiče, kteří řádně vychovávají své děti.

Okamurovi neuškodilo ani to, že se strana Úsvit přímé demokracie, za níž se do sněmovny v posledních volbách dostal, naprosto rozhádala. Jeho bývalí straničtí kolegové ho obvinili z toho, že chtěl stranu vytunelovat. Desítkám milionů, které strana získala od státu jako příspěvky na úhradu voleb a činnost strany, podle nich hrozilo vyvedení ze strany.

Okamura bývalé spolustraníky označil za pučisty. Sám si založil novou stranu SPD a průzkumy ukazují, že jeho voličům jde zřejmě především o jeho vlastní osobu. Nezáleží tolik na tom, kdo další ve straně figuruje. „To není strana jednoho muže, ale strana, která se rovná jeden muž. Je to téměř pokusná laboratoř, co jsou ještě voliči ochotni všechno skousnout,“ říká pro INFO.CZ Bureš.

Okamuru nezastavilo ani jeho neúspěšné tažení na Hrad. Kandidovat chtěl v první přímé volbě prezidenta. Podle ministerstva a následně i Ústavního soudu nesesbíral ale dostatečný počet platných podpisů na petici. 

Navzdory titulkům o černém koni letošních voleb je faktem, že Okamurova podpora se drží pod deseti procenty. Může dosáhnout lepšího výsledku než před čtyřmi lety, i tak je ale koaliční potenciál SPD velmi nízký. Spíše než jako Okamurův úspěch to lze číst jako zprávu o tom, že se ostatním politikům příliš nedaří vzbudit důvěru voličů.

Hayato Okamura bojuje za očištění jména
Tomio není jediný Okamura, který ve sněmovních volbách kandiduje. Na lidovecké kandidátce figuruje jeho bratr Hayato Okamura, který chce svým působením mimo jiné „očistit“ rodinné jméno v politice. Jen před pár dny varoval před svým bratrem na sociálních sítích v souvislosti s možnou hrozbou ze strany Ruska. „Ve světle takovéto mezinárodně-politické reality je na naší současné domácí politické scéně snad největším nebezpečím jednání a program Tomiovy SPD s požadavkem rychlého ,,czexitu". Ať už vědomě, nebo nevědomky - můj bratr jedná v zájmu Putinovy vlády v Moskvě,“ napsal Hayato.

Vše o sněmovních volbách si můžete přečíst zde

Vše o parlamentních volbách 2017 čtěte zde

Videa, rozhovory a fotogalerie z volebních štábů sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek