Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Pětina lidí ještě v září nevěděla, koho volit, říká analytik CVVM. O tento milion hlasů se teď hraje

Podle sociologa Centra pro výzkum veřejného mínění Jana Červenky je téměř jisté, že výsledek voleb bude oproti zářijovým modelům odlišný. Situace je podle něj příliš tekutá a velké množství lidí je – či alespoň ještě v září bylo – nerozhodnuto. Navíc lze jen obtížně v tuto chvíli přepovědět, ke komu se nakonec tito nerozhodnutí voliči přikloní. Podle Červenky se v letošních sněmovních volbách může stát téměř cokoli.

Jaký je necelé dva týdny před volbami konzervativní odhad jejich výsledků?

Odhad výsledků nadcházejících voleb je především velice nejistý. Nejde ani tak o to, že v současnosti – podobně jako před čtyřmi a vlastně i sedmi lety – docházelo k nějakému velkému přelévání hlasů, i když ani to se nedá vyloučit. Hlavní problém spočívá v tom, že máme velké množství stran pohybujících se okolo hranice volebního kvora pro vstup do sněmovny, takže v tuto chvíli vlastně netušíme, kolik stran po volbách zasedne v poslaneckých lavicích, což má na možné povolební kombinace zásadní dopad.

Kolik se podle vašich dat může dostat do sněmovny politických subjektů?

V tuto chvíli se jeví jako reálná v podstatě jakákoli varianta v rozmezí od čtyř do devíti stran, volební potenciál přes pět procent má asi deset subjektů. Prakticky jisté je, že první na pásce skončí hnutí ANO, ale ani jeho zisk a hlavně náskok před ostatními není vůbec jistý. Nejistotu zvyšuje i okolnost, že zhruba pětina lidí z těch, kteří v první polovině září deklarovali, že k volbám přijdou, vůbec nevěděla, koho bude volit. Osobně si myslím, že se do sněmovny dostane minimálně sedm, a nejspíš osm stran. Ale možné je opravdu cokoli.


Koho byste označil za černého koně voleb a proč?

Nepřekvapil by mě vyšší než v modelech ukazovaný zisk v případě Pirátů a SPD Tomia Okamury. Oba subjekty měly v poslední době vzestupnou tendenci podpory a navíc mají potenciál sbírat hlasy neukotvených, nerozhodnutých voličů hledajících nějakou alternativu a těch, kdo hodlají hlasovat protestně.

Jaké jsou základní trendy? Komu podpora stoupá, komu klesá a kdo stagnuje?

V průběhu letošního roku výrazný pokles zaznamenala ČSSD, která asi nejvíc prodělala na květnové vládní krizi. V poslední době se však ten přinejmenším propad zastavil. V určitém útlumu se v poslední době zdála být i KDU-ČSL, které zřejmě moc nepomohlo ono krátké, nejprve s pompou vyhlašované, oficiálně stvrzené a záhy skrečované „partnerství“ se Starosty a nezávislými (STAN) ve volební koalici, a ani některé komunikační „úlety“ Pavla Bělobrádka, které se následně rozmazávaly na sociálních sítích a v médiích. Přesto svoje kmenové voliče má KDU-ČSL celkem jisté a opakování „nehody“ z roku 2010, kdy KDU-ČSL vypadla ze sestavy stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, neočekávám.

Stagnaci a možná i pokles lze pozorovat i v případě TOP 09, pro kterou problémem může být odliv zejména mladých městských voličů, u kterých dříve bodovala, k Pirátům. Hnutí ANO navzdory všem událostem okolo Andreje Babiše vypadá z hlediska voličské podpory dost stabilně, avšak v jeho případě nelze vyloučit posun jakýmkoli směrem. Na jedné straně může získávat u lidí, kteří současnou vládu pokládají za úspěšnou a přáli by si její pokračování, případně nepřáli by si nějaký návrat do doby před rokem 2013, na druhé straně obvinění Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka – a také možná obava z eventuální dominance v případě jeho drtivého vítězství – můžou zapracovat proti ANO a promítnout se nakonec do horšího než předpokládaného výsledku.

KSČM téměř jistě dostane hlasy od svých skalních příznivců, otázkou je, nakolik úspěšná může být v zachytávání protestních hlasů zejména sociálně slabých voličů. V období ekonomické konjunktury s nízkou nezaměstnaností je její situace možná méně příznivá, na druhou stranu v minulosti bývali komunisté v tomto ohledu úspěšnější, když ČSSD byla vládní stranou. Jak už jsem předeslal, Piráti a SPD se zdají být stranami, které v posledním období posilují.

Velkou otázkou je pak STAN, což je subjekt s největším rozdílem mezi výsledky v modelech a voličským potenciálem, tedy podílem lidí, kteří o volbě daného subjektu uvažují. I tady může nastat proti modelům překvapení, i když ve sněmovních volbách jsem k vyhlídkám STAN spíše skeptický. Přeci jen komunální a krajské volby jsou něco jiného.

Může tyto základní trendy ještě něco změnit? Jinak řečeno: očekáváte nějaké překvapení?

S ohledem na to, jak nejistá ta stávající situace je, je vlastně docela těžké mluvit v tomto kontextu o nějakých změnách a nějakém překvapení. Že k nějakým změnám oproti modelům ze září dojde, to pokládám za téměř jisté. Situace je příliš tekutá a velké množství lidí je či alespoň ještě v září bylo nerozhodnuto, takže vlastně největším překvapením pro mě by bylo, kdyby nakonec náš zářijový model, který měřil rozložení hlasů v té době, „sedl“ na reálný volební výsledek v říjnu.

Ale asi bych za překvapení pokládal výsledek, při kterém by ANO nezvítězilo s dvouciferným náskokem před druhým v pořadí. Také by mě trochu překvapilo, kdyby se do sněmovny nedostala některá ze stran, jež v našem zářijovém modelu překonaly pětiprocentní hranici. Buď se totiž ty strany nad onou hranicí pohybují dlouhodobě stabilně, nebo jsou na vzestupu a mají i vyšší potenciál. Ale stát se může cokoli, co ještě před volbami může situaci výrazně ovlivnit.

Jak může volby ovlivnit účast? Kdo by vydělal na nižší a kdo naopak na vyšší účasti?

To je hodně zapeklitá otázka. Traduje se, že z nízké volební účasti mohou nejvíc profitovat strany s nejdisciplinovanějšími a nejvěrnějšími voliči, respektive strany s pevným a pokud možno velkým voličským jádrem. Něco na tom samozřejmě je, ale je to asi složitější.

Můžete být konkrétnější?

Například o komunistech se tradičně mluví jako o straně s velmi disciplinovanými voliči, ale kupodivu nízká volební účast v senátních, krajských či evropských volbách nemá soustavně za následek nadprůměrné výsledky kandidátů KSČM, i když někdy, jako třeba při volbách do Evropského parlamentu v roce 2004, se tak stane. Je ovšem otázkou, nakolik je to v takovém případě ovlivněné nízkou volební účastí a nakolik v tom hrají roli jiné faktory, jako třeba nespokojenost levicových voličů s ČSSD, protestní hlasy a podobně.

Zřejmě hodně závisí na motivaci voličů, aby k volbám šli, a na typu voleb, přičemž někdy voliči určité strany v určitých volbách za určité situace mohou prostě „hlasovat nohami“, tj. záměrně nejít k volbám. Vyšší účast ve volbách do Poslanecké sněmovny by asi znamenala, že k nim přijde na jedné straně více mladých a na druhé straně více nespokojených a namíchnutých voličů. Proto bych si tipl, že vyšší účast by pomohla stranám preferovaným mladými lidmi, tedy pirátům, částečně Zeleným a možná ještě některým dalším, a dále pak stranám úspěšně sbírajícím protestní hlasy.

Kolik je podle vašich dat v tuto chvíli nerozhodnutých voličů a které strany tito lidé zvažují?

Jak už jsem předeslal, zhruba pětina lidí (při šedesáti procentní účasti jde o přibližně milion voličů, pozn. redakce), kteří v první půlce září deklarovali, že půjdou v říjnu k volbám, vůbec nevěděla, koho bude volit. Navíc zhruba třetina těch, kdo uvádějí nějakou stranu, si není zcela jistá svým rozhodnutím. Většina z nerozhodnutých ovšem ani při „doždímávání“ následnými otázkami ani nenaznačí nějakou svojí preferenci.

Ti, kteří ji uvedou, se pak víceméně distribuují mezi ty strany, které se objevují v modelech, z těch stran, které se jeví být zřetelně pod pětiprocentní hranicí, se tu nadprůměrně objevuje STAN, ale čísla jsou obecně vzhledem k rozsahu souboru příliš nízká na to, aby bylo možné je nějak seriózně analyzovat a interpretovat.

Jaké povolební koalice považujete za nejpravděpodobnější s ohledem na aktuální odhady volebního výsledku?

To je úplně ve hvězdách. Dost pravděpodobné je, že se nějaká koalice bude rodit velmi obtížně, zvlášť pokud ve sněmovně zasedne třeba osm stran. Nelze vyloučit ani to, že brzy půjdeme volit znovu. Těžko si lze ovšem představit, že by po volbách mohla vzniknout nějaká koalice bez účasti ANO jako vítěze voleb. Otázkou taky je, jak se po volbách bude vyvíjet situace uvnitř jednotlivých subjektů a jejich poslaneckých klubů.

Historické zkušenosti z období po volbách v roce 2006 i 2010, nemluvě o 90. Letech minulého století, kdy přeběhlictví poslanců a rozpadání klubů bylo masovou záležitostí, naznačují, že volební výsledky se můžou ve sněmovně velmi rychle a důkladně „přepsat“ a že se tam mohou náhle objevit zcela nové strany, o kterých nikdo před tím neslyšel a nikdo je nevolil. To se ale teď dá jen těžko předjímat.

Jak vlastně celkově hodnotíte letošní kampaň a předvolební atmosféru? Překvapilo vás v tomto ohledu něco?

Přiznám se, že samotnou kampaň moc nesleduji. To málo, co jsem zaznamenal, mě příliš neuchvátilo. Kampaň je navíc hodně zastíněná kauzou Čapího hnízda, odposlechy a dalšími kauzami cílenými na Andreje Babiše. Trochu s tím koresponduje skutečnost, že se lidé o nadcházející volby moc nezajímají a že celkový zájem o politiku je v dlouhodobém srovnání výrazně podprůměrný.

Vše o sněmovních volbách si můžete přečíst zde

Vše o parlamentních volbách 2017 čtěte zde

Videa, rozhovory a fotogalerie z volebních štábů sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek