Chceme být třetí silou české politiky! Taková byla ještě před několika měsíci ambice lidovců a Starostů, když oznamovali společnou kandidaturu do sněmovních voleb, které se uskuteční letos na podzim. V mezičase jak předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, tak předseda STAN Petr Gazdík, veřejnost přesvědčovali o tom, že je to právě koalice jejich stran, která ztělesňuje alternativu pro ty voliče, kteří se neztotožňují jak se socialistickým programem, tak s postupnou oligarchizací české politiky, jejíž nositelem je Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. Nakonec ale může být všechno jinak, širší vedení KDU-ČSL totiž čelí kritice z regionů, a to především z těch moravských, kde je strana tradičně pevně ukotvená. Na definitivní rozhodnutí mají lídři obou stran zhruba měsíc, už dnes může být ale jasněji: o dalším postupu totiž jedná širší vedení KDU-ČSL. Na klady a zápory obou variant jsme se zeptali politologů.
Otázky jsme jim položili dvě:
1. Jaké jsou argumenty pro společný postup lidovců se Starosty a jaké naopak pro jejich samostatnou kandidaturu?
2. Co by jedna (předvolební koalice) i druhá varianta (samostatná kandidatura KDU-ČSL) znamenala pro budoucnost české politiky, především s ohledem na výsledek voleb a povolební konstelaci, z níž vzejde nová vláda?
