Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Reportáž z kampaně Andreje Babiše: „Svlékat se nebudu, nechci ohrozit preference“

Reportáž z kampaně Andreje Babiše: „Svlékat se nebudu, nechci ohrozit preference“

Byla to smršť nedokončených myšlenek, vět a nápadů. Většina spolu nesouvisela, anebo jen vzdáleně. Poutavě se kritizoval politický provoz, o kterém Andrej Babiš nemluví jinak, než jako o svinstvu. Srovnávalo se nesrovnatelné, mluvilo se o lecčems, byla to také směs bilancování a plánů, a také nezávazného plácání, kladení vět bez ladu a skladu, promluv bez struktury a jednotící myšlenky, kterým chyběla vnitřní logika i koherence. Přesto lidé naslouchali a mnozí se neubránili spontánnímu potlesku. Lidé Andreje Babiše obdivují a mnozí se ho chystají volit. Motivací jim je do značné míry zklamání z dosavadní politické reprezentace, jeho síla tak pramení ze slabosti soupeřů a kvalitního PR oddělení. Přestože Babiš tvrdí, že ho baví potkávat se s lidmi, nezdá se, že jde o jeho nejsilnější stránku. I tak by se daly shrnout stručné poznatky z jednoho dlouhého výjezdu do Libereckého kraje, který jsme minulý týden s předsedou hnutí ANO a jeho týmem absolvovali. Svědky jsme byli celkem čtyř akcí, a byť měla každá krapet odlišný ráz, všechny spojovalo jedno: předvolební kampaň.

A je poučné vidět pravděpodobného vítěze příštích sněmovních voleb přímo v akci, neboť obraz, který o něm a jeho výjezdech vytváří jeho PR oddělení prakticky on-line, se v mnoha ohledech nepodobá jejich reálnému průběhu. Ostatně sestříhat poutavě několik desítek sekund dlouhý klip i z tak nudné akce jako je návštěva chemické jednotky v Liberci, dovede dneska nejspíš leckdo. Postačí k tomu jeden obleček připomínající skafandr a zásahový oblek pro hasiče v jednom, který na sebe Babiš na chvilku oblékne. Podstatu veškerého svého počínání přitom trefí mimo záznam, těsně předtím, že se začne převlékat: „Svlékat se ale nebudu, nechci ohrozit preference.“ To se ale z klipu na sociálních sítích hnutí nedozvíte.

Na tom není nic divného, podobně si bude až do voleb počínat také jeho konkurence. Fascinující je naopak zjištění, že Babišovi stačí k roli suverénního favorita tak málo, možná je unavený, za celý den ale neprojeví ani kousek charismatu, rétorické dovednosti, není zábavný ani spontánní, nejspíš nerad improvizuje, dialogu se spíše vyhýbá. Myšlenku neudrží, skáče z tématu na téma, mnohdy si protiřečí. A v každé situaci dává najevo distanc od politiky, označuje ji za žumpu a tvrdí, že pravda a láska tady nevítězí. „V takové vládě bych už neseděl,“ je schopen říct na adresu Sobotkovy vlády, což mu nebrání v tom, aby o chvíli později nebo předtím pravil, že to byla úspěšná vláda.

Nejpoučnější bylo sledovat předsedu hnutí ANO v situacích, které nebyly dopředu nachystané, v situacích, kdy musel čelit spontánnímu jedinci, otázce, návrhu. Dlužno říct, že jich bylo jen několik, Babiš se za celý den nedočkal ani jednoho dotazu na Čapí hnízdo, uniklé nahrávky nebo jednokorunové dluhopisy. Natož aby ho někdo konfrontoval otázkou směřující k jeho koncentraci politické, ekonomické a mediální moci. I tak bylo znát, že tu a tam neví, jak reagovat. „Dobrý den pane Babiš, jdu za vámi,“ říká udýchaná, asi tak šedesátiletá žena, která předsedu hnutí ANO dožene o berlích kdesi v lázeňském areálu Libverda.

Nejprve ho prosí, aby z vlády vyhodil Sobotku, a poté, co ji Babiš připomene, že to byl naopak premiér, kdo ho odvolal, se k němu žena nakloní, a potichu, asi aby ji nikdo neslyšel, se ho otáže: „Kdybyste zvítězili, půjdete s komunistama?“ Těžko říct, zda si takové povolební aranžmá tázající přála, možná také proto se Babiš pouze hurónsky zasmál, odpovědi se vyhnul a odkráčel jinam. Do úzkých se dostal také během diskuse v pivovaře ve Svijanech, kde mu vedením podniku nebylo vyčítáno ani tak zavedení EET, jako především zákaz kouření. Nevěda, jak reagovat, předseda hnutí ANO raději mlčel a nakonec pravil, že jde o složité téma.

Na první pohled si nešlo nevšimnout, jak Babiš ve všech možných kontextech neopomene zdůraznit, kterak mu je vlastní efektivita a jak trpí, pokud se octne v sociálním poli, kterému absentuje prvek řádu, hierarchické struktury a jejího pevného řízení. Nejen stát, ale i vláda by se podle něj měla nejspíš řídit jako firma, za celý den si totiž opakovaně postěžoval na Sobotku, prý totiž vládu neřídil. „Za celou dobu,“ dodává a myslí tím existenci samostatné České republiky, „jsme měli jen dvě vlády, které někdo řídil.“ Myslí tím vládu Václava Klause a Miloše Zemana.

Škoda, že mu v takové momenty neskočí někdo znalý věcí do řeči. První Klausova vláda totiž působila v letech 1992 až 1996, tedy ještě předtím, než byl ustaven Senát, ODS měla navíc v tehdejší vládě většinu svých ministrů, mohla tedy své koaliční partnery – ODA a KDU-ČSL – kdykoli přehlasovat. Zemanova vláda byla zase vládou jednobarevnou, ani tady se o koaličním kompromisu, na který si Babiš stěžuje, nemohlo být řeči.

Odtud také jeho ústavní kutilství, o kterém se rozepsal v knížce, kterou sebou všude vozí. Babiš v ní mimo jiné napsal, že by rád zrušil Senát nebo kraje, snížil počet poslanců, zavedl přímou volbu starostů nebo osekal počet ministerstev. A pokud tyto návrhy obhajuje úsporami, můžeme si být jisti, že ten hlavní důvod je jinde: v efektivním vládnutí, do kterého bude mluvit co nejméně aktérů, nikdo mu nebude překážet a bude přímočaré. Co na tom, že tak rezignuje na vůli, zájmy, preference a cíle rozličných aktérů na centrální i komunální úrovní, v politice i občanské společnosti a tudíž pozbude legitimity a bude trpět demokratickým deficitem. „Stát není efektivní a basta,“ jakoby říkal Babiš.

Největší paradox tkví ale v tom, že Babiš sice objíždí republikou se zmíněnou knihou vizí, avšak na úvod každé akce neopomene přiznat, že to není program. Jako by lidem na jednu stranu říkal, aby si to přečetli a pak ho volili, pak ale dodá, že jde ve vztahu k volbám o irelevantní dokument. Babiš to přiznal v rozhovoru pro INFO.CZ. V předvolebním programu bude dle jeho slov ze zmiňovaných ústavních změn pouze návrh na zavedení jednokolového většinového systému ve volbách do Senátu.

Od ostatních návrhů tak hnutí ANO buď upouští, anebo je odkládá na neurčito. Jinak řečeno: kniha je pouhým marketingovým tahem. Nic víc. „Kobliha se nedá podepsat, proto jsme přišli s knížkou,“ vysvětlil nám ostatně před několika týdny jeden z jeho poradců v zákulisí tiskovky hnutí.

Kromě návštěvy libereckého jednatřicátého pluku radiační, chemické a biologické ochrany Babiš v ten den navštívil operační středisko hasičů v Liberci, setkal se s vedením a pracovníky pivovaru ve Svijanech, chviličku postál na stánku hnutí ANO u zámku Sychrov, kam prakticky nikdo nepřišel, a poté se přesunul do lázní Libverda, kde na něj po kratičké exkurzi čekal naopak zcela zaplněný sál lázeňských hostů, povětšinou důchodového věku. Den zakončil na hudebním festivalu Benátská noc.

Jeho výjezd po Libereckém kraji pokračoval další den, navštívil podnik na výrobu sklářských a bižuterních polotovarů Preciosa Ornela v Desné, podíval se do Harrachova, a návštěvu kraje zakončil v obci Malá Skála, kde měl sjet na raftu kousek Jizery. A jedno se Babišovi nechat musí: nasazení je enormní, prakticky se nezastavil, kromě přejezdů byl permanentně s lidmi, a tedy s potenciálními voliči. Od brzkého rána do pozdního večera.

Faktem ale také je, že chvílemi jen těžko skrýval únavu, mnohdy působil dojmem, že už to chce mít za sebou. Pookřál vždy v momentě, kdy se všichni usadili a dali mu prostor k tomu hlavnímu: aby představil a podepsal svou knihu, pohovořil o své představě budoucího Česka, zkritizoval zaběhané pořádky a řekl, že sice lituje svého vstupu do politiky, avšak že by rád po volbách leccos změnil. Vyhovuje mu pečlivé aranžmá, evidentně mu je příjemnější vystupovat na akci, která je dopředu připravená, improvizaci se spíše vyhýbá, přiznává také, že se nechce lidem vnucovat. Vytváří tak dojem politika, jehož kampaň není navzdory všudypřítomnosti invazivní. Každou řeč také zahajuje tím, že se přihlásí k odkazu Tomáše Bati.

Babiš si dává pečlivě záležet na tom, aby působil dojmem dobrého hospodáře, který své firmy nemá kvůli osobnímu profitu nebo zisku. Pokud hovoří jeho hostitelé, trpělivě naslouchá a neopomene zmínit, že se o daný obor zajímá nejspíš už odnepaměti. Tu a tam položí otázku a chce přitom, aby bylo patřičně znát, kterak se zajímá, jak a za kolik se lidem tam i onde pracuje. Babiš chce působit jako člověk, kterému jde o blaho občanů stejně jako o blaho svých zaměstnanců a podřízených. Co na tom, že se tak ocitá v nevěrohodné pozici člověka, jehož tíží dosud v Česku nepoznaný konflikt zájmů.

Pokud totiž mluví třeba o minimálních platech a ukrajinských dělnících, je sice ochoten tvrdit, že mu jde o vyšší mzdy, neboť firmám chybí zaměstnanci, kteří odmítají za nuzné výdělky pracovat, pochopitelně přitom ale musí vědět a nepřizná to, že by navýšení základní mzdy bylo v přímém rozporu se zájmy Agrofertu. Ostatně o tom, jak Babiš řídil své firmy, se lze dočíst v knize Žlutý baron, jejíž autoři Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá v této souvislosti hovoří o tzv. Babišově koeficientu: co nejrychleji zpeněžit všechna aktiva a co nejvíce ušetřit na všech nákladech, včetně nákladů mzdových.

Silný je v negaci. Ví, co lidí pálí a jak je zaujmout. Pokud jde o pozitivní program, míchá mnohdy jablka s hruškami. (Jak jsme již napsali, podstatné to ale vůbec není, nejde totiž o program.) „Napsal jsem knížku, ve které jsou ty nejlepší věci a nejsou to žádné politické kecy,“ zahajuje svou řeč Babiš u vojáků, v pivovaře i v lázních. V úvodu vždy také přítomné ubezpečí, že je nechce dlouho otravovat. A pak už to začne páté přes deváté. Chce většinový volební systém jako ve Velké Británii, přímou demokracii jako ve Švýcarsku, jednací řád sněmovny jako v Bundestagu, digitální ekonomiku z Estonska nebo rychlovlaky jako ve Francii nebo v Japonsku.

„My jsme skutečně mohli jet z Prahy do Brna za čtyřicet minut,“ pokračuje Babiš, „a mohli jsme už mít postavené dálnice, a nemáme dálnici ani do Rakouska, nemáme ani základní dálniční síť. A také tam mluvím o tom, jaký je nejlepší školský systém, ve Finsku, bezpečnost v Izraeli. V knize píšu také o Evropě, že bychom měli evropský kontinent bránit. Je tam také o zdravotnictví, o tom, že žijeme sice déle, ale kvalita našeho života je stejná, anebo ještě horší než v roce 1961.“

Už nyní je patrné, jaká témata budou tvořit osu jeho programu: bezpečnost v širokém slova smyslu, hovořit se bude o imigraci, NATO i EU, klíčová ale budou témata efektivního a digitálního státu, boj s korupcí, další zlepšení výběru daní, jakési odpolitizování politiky, vyšší mzdy, inventura státních investic a státního majetku, kvalitnější zdravotnictví nebo sociální služby. Andrej Babiš ve srovnání s jarem změnil rétoriku, jeho poradci mu zjevně vysvětlili, že by se neměl tolik stylizovat do role otloukánka, kterému ostatní hráči škodí.

V kampani se sice neopomene vymezit proti stávajícímu systému, hlavní sdělení jeho letošní kampaně bude ale jinde, Babiš chce lidi pozitivně motivovat. Každou svou promluvu tak začíná lichotkami na adresu Čechů, Moravanů a Slezanů, v podstatě lidem říká, že to tady půjde změnit. Tedy, což ale explicitně nezmiňuje, pokud ho budou volit. „Česko je plné šikovných a talentovaných lidí,“ variuje v rozličných obměnách Babiš svou základní tezi, kterou doprovodí kritikou polistopadových vládců, jejichž počínání nám v posledních více než pětadvaceti letech podle něj znemožnilo naše talenty plně rozvinout a uplatnit.

Vše o parlamentních volbách 2017 čtěte zde

Videa, rozhovory a fotogalerie z volebních štábů sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek