Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Sobotkovo letní odcházení. Vizitkou pro něj budou volby, za které už nechtěl nést odpovědnost

Vládní prázdniny přinášejí zajímavý úkaz. Předseda vlády a donedávna lídr jedné ze stran, která pomýšlí na to, že i po podzimních volbách bude hrát velkou roli – Bohuslav Sobotka – je prakticky neviditelný. Otěže ČSSD předal Lubomíru Zaorálkovi a plní hlavní úkol, kterým je – alespoň momentálně – vyklidit pole. Je to dost možná ideální chvíle k pokusu o jakousi bilanci Sobotkova politického angažmá. Rozdělit ho lze nejméně do tří etap, pro všechny z nich je ale typický jeho nenápadný a zákulisní způsob politického boje, Sobotka vždy spíše vyčkával a vyvažoval, a přestože se pro něj mnohdy situace jevila téměř bezvýchodně, téměř vždycky dokázal díky pečlivému manévrování a spíše zákulisním tahům komplikace ustát a vyjít z toho posílený. Tak se z mladičkého poslance postupně vypracoval na předsedu nejsilnější opoziční strany, který to později dotáhl na post premiéra. Limity jeho politické metody obnažil až střet s novým typem politika, na populismus Andreje Babiše už byl Sobotkův styl krátký. A jak nenápadně stoupal vzhůru, tak nenápadně nyní mizí ze scény. I když kdo ví.

Navzdory rezignaci na post předsedy sociálních demokratů se Bohuslav Sobotka i letos uchází o přízeň voličů z prvního místa jihomoravské kandidátky. „Jeho trpělivý styl mu zajistil nejen nejvyšší funkce v ČSSD a ve vládě, ale postaral se též o to, že vláda byla až na výjimky úspěšná a ČSSD je sehranější, než bývala dřív. A protože jde o srdcaře, nečekám, že by své straně kdy házel klacky pod nohy. Spíš jí ještě může být ku pomoci,“ říká k tomu politolog Lukáš Jelínek.

„Rozhodně bych nyní neuzavíral jeho politickou kariéru, proto vynechávám otázku o jeho odkazu,“ glosuje Sobotkovo nenápadné odcházení z politického výsluní v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Pavel Šaradín. Také on přitom nepochybuje, že Sobotka obstál. „Roli premiéra zvládl dobře, dokázal obrušovat hrany a umožnil ministrům z různých stran, aby se dostatečně realizovali. V tomto směru projevil takřka absolutní politický cit,“ doplňuje Šaradín.

„Byl to kompetentní a dělný ministr i premiér. Současná vláda vydržela celé volební období hlavně zásluhou jeho schopnosti hledat kompromisy, pozitivně poznamenal i stranu, protože neutralizoval haškovské, respektive zemanovské křídlo. Kdokoliv přijde po něm, bude mít proto snadnější úlohu. S Haškem, Zimolou, Tejcem a dalšími v zádech bylo opravdu těžké udržovat byť jenom zdání jednoty,“ říká politolog Jiří Pehe.

Sobotka se spolupodílel na obnově ČSSD hned v prosinci roku 1989, tehdy mu bylo osmnáct let, poslancem byl poprvé zvolen o šest a půl roku později, tedy v roce 1996. „Cesta Bohuslava Sobotky kopíruje vývoj české politiky: od jistého nadšení, přes chyby, prohry, vítězství vidíme, že se nakonec stal politikem, který je silným zákulisním hráčem a zejména politikem, který – je-li zatlačen do kouta – dokáže z defenzivy vybojovat maximum,“ doplňuje politolog Šaradín. Postupně se stal předsedou sněmovní frakce ČSSD, ministrem financí a nakonec také předsedou strany a premiérem české vlády. Ke cti mu budiž přičteno především to, jakým způsobem si počínal v kritických momentech své politické dráhy.

Bylo jich několik a pro všechny je charakteristický způsob, jakým z nich dokázal vymanévrovat a svým typicky klidným postupem nenápadnými a mnohdy spíše zákulisními tahy své soupeře eliminovat: na jaře 2011 jen těsně porazil na brněnském sjezdu Michala Haška v boji o předsedu ČSSD, postupně se mu podařilo tehdy rozdělenou stranu sjednotit. Jako klíčové se zpětně v tomto ohledu jeví období po sněmovních volbách roku 2013, kdy Sobotka ustál puč, který proti němu od prezidentských voleb v lednu téhož roku osnovali Michal Hašek a Miloš Zeman. Na Sobotku se bude také vzpomínat jako na předsedu, který se straně aspoň pokusil naordinovat modernější a progresivnější tvář. Úspěšný v tom ale nakonec nebyl.

Více než tři roky pak dokázal zajistit efektivní chod vlády, jehož průvodním znakem byl postupně bobtnající střet sociálních demokratů s Andrejem Babišem o podobu a charakter české politiky. A právě konflikt s předsedou hnutí ANO nakonec obnažil limity Sobotkova pojetí politiky: permanentní hledání kompromisního středu a snaha o vyvažování nejsou z povahy věci v boji s populisty efektivní. A otevřený střet nikdy nebyl Sobotkovi vlastní. „Některé hranice pro něj byly nepřekročitelné. Nechodil do emotivních politických soubojů, takže to občas vypadalo, že na něm koaliční partneři i členové ČSSD mohou štípat dříví. Střežil si své soukromí, zachovával ledový klid, radil se jen s úzkým okruhem nejbližších,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Lukáš Jelínek.

Vladimír Špidla kdysi prohlásil, že když jste premiérem, stáváte se institucí – a podle toho se chováte. „Jenže voliči nemají rádi instituce, dávají přednost politikům z masa a kostí. Proto přestali Sobotku brát. A to přitom podle mě jde o jednoho z největších profesionálů v české politice,“ doplňuje Jelínek. A zdůrazňuje ještě jeden podstatný faktor Sobotkova působení v čele ČSSD: vzdal boj o její nacionalizaci. „Na jedné straně se nechal slyšet, že mladí aktivisté, kteří na pražském hlavním nádraží pomáhali běžencům, jsou příštími lídry sociální demokracie, na straně druhé se nepokusil tímto směrem formovat atmosféru v ČSSD. Patrně si – jak je jeho zvykem – spočítal, že by tuto bitvu v brzké době nevyhrál.“

Chyby začal Sobotka výrazněji kupit až loni na podzim po krajských a senátních volbách, ve kterých ČSSD výrazně ztratila pozice. Premiér reagoval zmateně, jednou hlásal nutnost příklonu k městským liberálním voličům, vzápětí z vlády odvolával Jiřího Dienstbiera, který je pro tyto voliče symbolem proměny ČSSD. „Jeho rozhodnutí byla příliš emotivní a krátkozraká. Snažil se v rámci ČSSD určovat její vývoj, aniž by se na něm dohodl s ostatními,“ připomíná Šaradín. Sobotka se také v tomto období snažil minimalizovat spory s prezidentem Milošem Zemanem, ten se ho na oplátku pokusil letos na jaře ponížit tím, že přijal „demisi“, kterou premiér nepodal.

A přestože nakonec Sobotka po několika peripetiích dosáhl odvolání Andreje Babiše z vlády, svůj pád pouze o chvíli oddálil. „Manévr s odvoláním Andreje Babiše z vlády působil nedůvěryhodně proto, že přišel pozdě. Důvody, které Sobotka a ČSSD pro tento svůj krok uvedli, byly známé delší dobu,“ připomíná v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Petr Just. Nezpochybňuje přitom meritum věci. „V minulosti politici odstupovali, byli donucování k odstoupení či byli odvoláváni za mnohem méně závažnější věci,“ říká. „Sobotka ale o konfliktech zájmů Andreje Babiše minimálně tušil po celých 3,5 roku, kdy spolu bok po boku seděli ve vládě.“

Jak bude epocha Bohuslava Sobotky v čele strany i státu nahlížena v Lidovém domě, spoluurčí výsledek letošních podzimních voleb. A přestože je na autoritativnější závěry brzo, už teď je zjevné, že premiér dokázal dodržet předsevzetí a v posledních týdnech a měsících ustoupil zcela do pozadí, jakoby se s lídrem ČSSD Lubomírem Zaorálkem dohodli, že bude pro ČSSD nejprospěšnější, pokud se bude na veřejnosti vyskytovat co nejsporadičtěji. „Že se Bohuslav Sobotka stáhnul, považuji v daném momentu za přirozené – i proto to dělali, aby přesunuli pozornost k novému lídrovi,“ říká k současnému uspořádání čela ČSSD Just.

Zároveň ale očekává, že Sobotka ve vhodnou dobu opětovně do kampaně zasáhne, a to v podobě jakéhosi zhodnocení vládnutí. „Na to je v této fázi kampaně ještě brzo. Očekávám ale, že v závěrečné fázi kampaně se Sobotka zapojí více. Čekal bych spíše větší aktivitu Milana Chovance, zejména pokud bude jedním z hlavních témat kampaně i bezpečnost. Beru to teď nikoli z pohledu povolebního dilematu, kdo bude definitivním šéfem strany, ale z pohledu předvolební snahy zasáhnout co nejširší voličský záběr,“ doplňuje Just v rozhovoru pro INFO.CZ

Agentura Median přesto před necelými dvěma týdny hlásila, že podpora ANO a ČSSD v posledním měsíci stagnuje. Podle sociologa Daniela Prokopa z Medianu to odpovídá absenci větších politických kauz a uklidnění politické situace po vládní krizi. „Změna lídra ČSSD zatím přinesla pouze stabilizaci podpory okolo 14 procent, ačkoli její vliv se může ukázat až v předvolebních měsících.“ Zde tkví také příčina Zaorálkova obratu směrem k tradičnějším voličům ČSSD, jeho dosavadní agendou jsou dostupné a kvalitní zdravotnictví a vzdělání, vyšší mzdy, dostupné bydlení i služby, důstojný život pro seniory, lepší potraviny nebo podpora rodin s dětmi.

„Kdyby byla tato témata doplněna nějakými novými, která činí z ČSSD alespoň opticky stranu pro mladší voliče, bylo by to v pořádku,“ glosuje obrat nového lídra ČSSD Jiří Pehe. „Jenže ČSSD nadále působí spíše jako odborová organizace pro jisté skupiny starších voličů než strana s reformním nábojem, která se snaží oslovovat i jiné skupiny obyvatel, než ty, které má – anebo si alespoň myslí, že má – takzvaně jisté. Působí spíše jako konzervativní národně socialistická strana, než svěží sociálně demokratická alternativa k národovecky, antiglobalizačně a protievropsky zapouzdřenému hlavnímu proudu české politiky,“ doplňuje Pehe.

Podle Jelínka lze přesto nástup emotivního Lubomíra Zaorálka a sázku na typická sociální témata pokládat za logické vyústění situace. „Jednak ČSSD potřebuje zabojovat o voliče, které odlákává ANO, a navíc potřebuje posílit pověst strany levicové, sociální, starostlivé, nikoli nacionalistické. Lubomír Zaorálek podobně jako Sobotka do střetu s národními socialisty nejde, ale nabízí aspoň alternativu,“ myslí si Lukáš Jelínek.

Politolog Lubomír Kopeček nicméně zdůrazňuje, že si na zhodnocení efektu rozdělení funkcí mezi tři politiky ČSSD budeme muset ještě počkat. Podle něj v čase „okurkové sezóny“ většina lidí politiku sleduje jen omezeně či vůbec a nedá se čekat, že změnu začnou tak brzy reflektovat. 

„Zdá se, že zatím změna v čele ČSSD nepřináší pozitivní výsledky, protože aby se tak stalo, musela by být dle mého soudu spojena i s výraznějším programovým posunem,“ nepochybuje ale Pehe a zmiňuje například pokus o otevření se mladší generaci. „To se nestalo. Zaorálek jen hlasitěji a poněkud velkohuběji než Sobotka říká věci, které od ČSSD už známe. Ba co hůř, jistý programový posun přeci jen nastal, ale k horšímu. ČSSD se opticky posunula zásluhou některých vyjádření Zaorálka více do tábora na EU brblajících stran a nevyužila změny kupříkladu k otevření otázky přijetí eura,“ uzavírá Pehe.

Podle Kopečka se ale také ukazuje, že za pokles předvolebních preferencí sociálních demokratů nenesl výlučnou odpovědnost Sobotka. „Těch faktorů bylo víc,“ zdůrazňuje a vrací se k podle něj kontraproduktivním efektům některých vládních kroků. „Zmíním aspoň tři z posledního roku, které Sobotka prosazoval jako prioritu: příliš radikální inkluze ve školách, zbytečně příliš tvrdý nový protikuřácký zákon, proklamativně velmi pročínský postoj – zvláště viditelně v „prohlášení čtyř“ (dokument podepsaný prezidentem, premiérem a šéfy parlamentních komor, ve kterém Čínu demonstrativně ujistili o vstřícnosti Česka – pozn. redakce). Jednotlivě to odrazovalo různé skupiny voličů, v součtu to pak muselo působit velmi negativně,“ odhaduje Kopeček.

Nakonec zmiňuje možná vůbec nejpodstatnější faktor, který je do velké míry definičním znakem aktuální politické konstelace v českých zemích: konsolidovanou konkurenci, tedy hnutí ANO, jehož otěže drží pevně ve svých rukou Andrej Babiš. „Zpětně se pro budoucnost ČSSD ukazuje jako chyba vstup do vlády s hnutím ANO a ještě více přenechání ministerstva financí Andreji Babišovi. Udělat s tímhle vším něco zásadního půjde dva měsíců před volbami jen stěží, vidět to je ostatně na náladě uvnitř sociální demokracie,“ uzavírá Kopeček rozhovor pro INFO.CZ.

Vše o parlamentních volbách 2017 čtěte zde

Videa, rozhovory a fotogalerie z volebních štábů sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek