Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Třešničky Babišovy vlády. KSČM si po volbách může diktovat, opoziční pohodlí je jí ale přednější

Třešničky Babišovy vlády. KSČM si po volbách může diktovat, opoziční pohodlí je jí ale přednější

Systémově vzato platí o KSČM dvě základní charakteristiky: je to nejstabilnější subjekt české polistopadové politiky a zároveň jediná tradiční strana, která je po celých už skoro osmadvacet let nepřetržitě v opozici. A přestože se může stát letos cokoli, vše nasvědčuje spíše tomu, že budou obě tyto konstanty české politiky platit i po podzimních sněmovních volbách.

Hned v úvodu je ale potřeba zdůraznit, že musíme být v odhadech povolebního rozložení sil maximálně opatrní. Je tu stále až příliš neznámých proměnných, výsledek voleb mohou ovlivnit nejen zdánlivé maličkosti, nýbrž především události, o kterých měsíc před volbami ještě nemáme tušení. Na druhou stranu platí, že se česká společnost v čase vyvíjí a pokud byla nějaká forma návratu KSČM k moci ještě před patnácti lety – kdy měli komunisté v dolní komoře v součtu se sociálními demokraty pohodlnou většinu – pro většinu lidí neakceptovatelná, letos se o ní hovoří jako o jednom z realistických scénářů. A není pochyb o tom, že by předseda hnutí ANO Andrej Babiš byl za jistých okolností ochotný manévr spočívající ve vzniku vlády s komunisty provést. Ostatně ani prezident Miloš Zeman by s takovou variantou neměl problém.

Podle politologů jde přesto spíše o nepravděpodobný scénář. A zdaleka ne jen proto, že v tuto chvíli nevíme, zda bude hnutí ANO s KSČM po volbách disponovat v Poslanecké sněmovně nadpoloviční většinou mandátů. „Situace po volbách bude nepřehledná, zvláště pokud se do sněmovny kromě stran stávajících dostanou ještě SPD, STAN a Piráti,“ upozorňuje v rozhovoru pro INFO.CZ politolog Milan Znoj. „Nicméně již nyní se dá říci, že ANO bude jasný vítěz a bez ČSSD půjde těžko sestavit vládu. Koalice ANO s KSČM je za jistých podmínek možná, zejména kdyby KSČM porazila ČSSD, avšak je docela nepravděpodobná. Obě strany sotva budou mít většinu ve sněmovně a třetího do party by jim dělala tak akorát Okamurova SPD, což je však pro ANO nepřijatelná, takřka smrtící kombinace,“ myslí si Znoj.

Podle jeho kolegy Lubomíra Kopečka v případě, že budou po volbách disponovat hnutí ANO a KSČM většinou, půjde v první řadě o účinný nástroj Andreje Babiše, jak tlačit ostatní politické strany – konkrétně hovoří o ČSSD, lidovcích nebo ODS – aby s ním šly do koalice. Podobně uvažuje také politolog Lukáš Jelínek: „Pro Babiše může být jednání s KSČM hlavně formou nátlaku na zbylé strany, aby mu daly zelenou ony.“ A třeba v případě ODS je vcelku snadno představitelné, kterak po volbách jejich předáci zapomenou na předvolební rétoriku a vytvoří koalici s Andrejem Babiše. Případný obrat by svým voličům občanští demokraté odůvodnili snadno: obětovali jsme se, neboť nebylo jiné cesty, jak zabránit návratu komunistů k moci. Kopeček proto nepochybuje, že může jít o velmi silný argument při vyjednávání o vládě.

Experti zároveň upozorňují, že by pro ANO i KSČM byla společná vládní koalice velmi riskantní směrem dovnitř obou partají a také ve vztahu k jejich voličům. „Uvnitř obou stran by to mohlo vyvolat silný nesouhlas. Proto si myslím, že to při vyjednávání ani pro ANO, ani pro KSČM preferovaný scénář nebude, byť to samozřejmě není zcela vyloučená varianta. Vždy záleží na výsledku jednotlivých stran ve volbách, který neznáme,“ vysvětluje Kopeček. „Společná koalice ANO a KSČM by neprošla ani přes členy hnutí ANO, ani přes komunisty a jejich voliče. Vyjednávání o komunistické podpoře menšinové Babišově vládě ale probíhat může – KSČM by si zahrála na státotvornost a nechala vládu vzniknout,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Jelínek.

Také Kopeček má za to, že pravděpodobnější, než společná vládní koalice, je tolerování menšinové vlády ANO při hlasování o důvěře ve sněmovně. „Něco takového je poměrně reálné, pokud by selhalo vyjednávání ANO o většinové vládní koalici. Tolerancí míním to, že by komunisté při hlasování o důvěře odešli ze sněmovny. V praxi takto v Česku už menšinové vlády v minulosti několikrát důvěru dostaly.“ Komunisté by podle jeho slov za takovou toleranci mohli chtít programové koncese typu vypsání referenda o členství v NATO a poziční zisky ve sněmovně i mimo ni. „Typicky třeba pozice ve státních agenturách,“ uvažuje Kopeček a připomíná, že značná část dnešního vedení KSČM je poměrně pragmatická a podobný postoj je u něj představitelný.

Podle Jelínka by to nutně neznamenalo, že by komunisté podporovali vládu hnutí ANO i po hlasování o důvěře. „Avšak nemusí chystat ani její pád, prostě si lze představit jakousi nepovedenou kopii opoziční smlouvy,“ vysvětluje Jelínek. „V praxi by mohlo jít o jednorázovou podporu, která není politicky ani pro jednu stranu tak riskantní, jako společná vládní koalice. Je dobré dodat, že podobná menšinová vláda ANO by si mohla vyjednat toleranci nejenom KSČM, ale i nějakého dalšího politického páriji typu SPD Tomia Okamury,“ doplňuje Jelínka Kopeček.

Tím se dostáváme ke druhé základní charakteristice komunistů, pokud jde o jejich pozici v české politice. Řeč je o jejich mimořádně stabilní podpoře voličů. Navzdory tomu, že se už v 90. letech minulého století mluvilo o tom, že voliči komunistů postupně vymřou, jejich dlouhodobé volební výsledky hovoří o opaku. Komunisty od roku 1992 volilo vždy více než deset procent voličů, nejvíce brali v roce 2002, kdy obdrželi 18,51 procent hlasů, v posledních volbách v roce 2013 je volilo 14,91 procent voličů.

„Na jedné straně věková struktura elektorátu KSČM, jak ji vidíme v datech, příliš nesvědčí o tom, že by se KSČM dařilo významně oslovovat mladé, případně střední generace voličů, na druhé straně ale žádný valný úbytek voličů se zatím ještě nikdy nekonal, mezi posledními volbami se jejich počet dokonce zřetelně zvýšil a přitom obdobnou věkovou strukturu elektorát KSČM vykazoval i v době, kdy dnešním šedesátníkům bylo o patnáct nebo i dvacet let méně. Takže jistá generační obměna tam jistě probíhá,“ upozorňuje sociolog a analytik Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Jan Červenka.

Přesto je podle něj situace před stávajícími volbami značně nejistá a nepříliš čitelná. „V našich modelech ale KSČM nedopadá významně hůře, než jaký byl její poslední výsledek. Mimochodem, nejhorší volební výsledky měla KSČM v letech 1996 a 1998, kdy dostala 10,3 procent a 11,0 procent, což tehdy zřejmě souviselo s tím, že levicově orientované protestní hlasy vyinkasovala tehdy Zemanova ČSSD. Další relativně horší výsledek z roku 2010 pak asi šel na vrub tehdy silně ventilovaného protestu proti etablovaným stranám, kdy nespokojení voliči masově hlasovali pro mimoparlamentní subjekty. Jak to dopadne letos, to je dost ve hvězdách, ale méně než 12 % pro KSČM by mě osobně překvapilo,“ pokračuje sociolog v rozhovoru pro INFO.CZ.

Podle sociologa Daniela Prokopa z Medianu komunisty volí asi 25 % lidí ve věkové skupině 65+, okolo dvaceti procent hlasů pak KSČM disponuje mezi lidmi od 55 do 64 let. „V těchto skupinách je druhou nejsilnější stranou po hnutí ANO, která se zde blíží třiceti procentům,“ říká Prokop v rozhovoru pro INFO.CZ. A jen pro ilustraci, ve věkové skupině do 44 let má KSČM podle dat Medianu podporu naopak jen asi tří procent lidí.

Také podle CVVM komunisty volí výrazně častěji lidé starší šedesáti let, hlavně důchodci, kteří mohou podle Červenky tvořit velmi zhruba asi polovinu jejich voličů. Pokud jde o vzdělání, z dat Medianu vyplývá, že má KSČM podporu necelých dvaceti procent mezi lidmi se základním vzděláním a bez maturity. Naopak u vzdělanějších lidí, kteří se více účastní voleb, je to jen v řádu jednotek procent.

Vůbec nejpozoruhodnější je stabilita pevného jádra voličů komunistů. Podle dat CVVM více než čtyři pětiny těch, kdo KSČM volili v roce 2013, ji letos zřejmě podpoří znovu. „Volbu KSČM deklaruje přes osmdesát procent lidí, kteří ji volili v roce 2013. Tuto obnovu elektorátu má nejvyšší s ANO, ODS a Piráty. Tyto tři strany ale na rozdíl od ní těží z toho, že se jim rozrostl počet voličů,“ doplňuje Prokop s tím, že problémem komunistů je právě ten fakt, že nyní oslovují málokoho kromě svých voličů z roku 2013.

Nejspíš jim pozice v koutě české politiky vyhovuje, jinak si ani nelze vysvětlit vysloveně konzervativní program, který kromě klasického důrazu na sociální spravedlnost, práva na práci a zpochybňování našeho členství v NATO voliče láká na slib větší obranyschopnosti země, odmítání kvót na přerozdělování běženců nebo na požadavek spočívající v zavedení branné a vlastenecké výchovy. Své tradiční voliče tím snad uspokojí a na nové si zálusk komunisté zjevně zatím nedělají. I proto by bylo možná zajímavé, pokud by se po volbách skutečně pokusili o ofenzivnější strategii, jejímž cílem by bylo získat podíl na moci.

„Kmenoví, vůči straně loajální a disciplinovaní voliči by s tím nejspíše problém neměli, ovšem otázka je, co by to udělalo s těmi, kteří KSČM volí z protestu. Zkušenost z krajských voleb naznačuje, že by to mohlo v dalších volbách stranu oslabit. Ale hodně by také záleželo na tom, jakou politiku by taková vláda dělala a jak by její výkon vnímali samotní voliči,“ komentuje hypotetický návrat komunistů k moci Červenka. Pokud by odezva byla u těchto voličů pozitivní, nemusel by to být podle sociologa CVVM pro KSČM problém a dokonce by na tom mohla i vydělat.

„Avšak osobně to nepokládám za vůbec pravděpodobné, už i jen vzhledem k hluboce zakořeněnému negativismu velké části voličů KSČM, kteří se k politice a k institucím, které v ní fungují, staví často s apriorní nedůvěrou. Také rozhodně nepředpokládám, že i pokud by taková varianta nastala, což se mi nejeví jako pravděpodobné, že by politika takové vlády byla nějak výrazně orientovaná na potřeby a preference voličů KSČM,“ uzavírá Červenka rozhovor pro INFO.CZ.

O tom, jakou strategii po volbách budou komunisté nakonec preferovat, rozhodnou voliči. Klíčový přitom nebude pouze jejich volební zisk, nýbrž v nemenší míře také celkové rozložení sil. „Podpora KSČM v posledních měsících klesá. Negativně se na ní podepisuje celkově relativně vysoká ochota účastnit se voleb a to, že proti minulosti je ochota k účasti více dána vzděláním než věkem. Tím mizí výhoda levice v mobilizaci starších a méně vzdělaných skupin obyvatel. Ve starších věkových skupinách ji přitom začalo hodně konkurovat ANO svým trochu autoritářským a protibruselským apelem a mezi mladšími jim hodně konkuruje SPD,“ upozorňuje sociolog Daniel Prokop.

Také politolog Lukáš Jelínek připomíná, že se komunisté budou letos muset dělit o protestní hlasy s hnutím ANO či SPD. „Předpokládám proto, že oproti minulým volbám nezesílí. Silnější ale může být jejich hlas v zablokované sněmovně a dokonce při vyjednávání o různých vládních sestavách. Komunisté jsou v tomto pragmatičtí, znají svoje limity. Proto i podmínky si budou dávat realistické. Neusilují o volební ani povolební vítězství, ale chtějí být součástí hry,“ říká Jelínek v rozhovoru pro INFO.CZ.

V zásadě si přitom dle svých slov nemyslí, že by KSČM byla větší hrozbou pro demokracii než SPD nebo ANO. „Zároveň ale platí, že estetika stalinistického křídla komunistů je příšerná a sebereflexe nulová, a už jen kvůli nim si KSČM zaslouží opoziční lavice,“ nepochybuje Jelínek. Milan Znoj pak tvrdí, že je KSČM sice dlouhodobě zabydlená na politické scéně, avšak podle jeho odhadu se její vládní rehabilitace po volbách konat nebude. „Když nevznikla levicová většina ve společnosti, kterou by reprezentovala KSČM spolu s ČSSD, tak sotva vznikne nějaký její falešný kříženec s ANO,“ je přesvědčený Znoj.

Vše o parlamentních volbách 2017 čtěte zde

Videa, rozhovory a fotogalerie z volebních štábů sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek