Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Vlivný poradce ČSSD: Strana je zdevastovaná a nikdo ji neřídí. Chovanec je nebezpečný

Vlivný poradce ČSSD: Strana je zdevastovaná a nikdo ji neřídí. Chovanec je nebezpečný

Málokdo v Česku zná situaci uvnitř ČSSD tak detailně, jako dlouholetý poradce několika jejích předsedů a premiérů Oto Novotný. Právě proto ho v čase, kdy se mluví o výměně Bohuslava Sobotky na postu volebního lídra a šéfa strany, INFO.CZ požádalo o rozhovor. Podle Novotného je problém ČSSD komplexní a vyžaduje tudíž komplexní řešení. „Lidový dům od nástupu ČSSD do vlády nedisponuje potřebnými odbornými kapacitami pro strategické řízení strany (...) Od roku 2014 jsou život strany a účast strany na vládě dvě nezávislé proměnné, což je devastující,“ říká. Pokud jde o případné nástupce Sobotky, zatímco na adresu Lubomíra Zaorálka Novotný říká, že jde o autentického socialistu západního liberálního střihu, Milana Chovance označuje za nebezpečného.

Média s ohledem na preference ČSSD spekulují o výměně jejího lídra. Co o podobném manévru soudíte?

Obávám se, že strana učinila v posledním roce několik neuvážených, doslova zbrklých kroků s cílem nějak rychle zastavit dlouhodobý trend propadu voličské podpory – odvolání vlastních ministrů, okázale vyhlášený příklon k městským liberálním voličům, následně popřený „návratem“ k tradičním voličům, demise vlády, pak jen demise Andreje Babiše s Bohuslavem Sobotkou, následně jen Babiše… Všechny tyto kroky se ukázaly jako neúčinné. Obávám se, že v úvahách o odstranění Sobotky z čela strany či z pozice volebního lídra ČSSD by šlo o další zbrklý krok.


V čem tedy spočívá podstata úbytku voličů sociální demokracie?

Problém ČSSD je komplexní a vyžaduje komplexní řešení – reformu strany téměř od základů, po čemž volám již od dob Jiřího Paroubka. Jistě, jeden z jeho prvků představuje otázka lídra, ale v systémové vazbě na ostatní řešení. Počínaje otázkou výchovy a výběru lídrů v širším kontextu různých úrovní vedení strany – v demokratických, zdůrazňuji, ve skutečně demokratických primárkách apod. Komplex těchto řešení jsem zpracoval v návrhu projektu modernizace v roce 2007. Naposledy – v méně komplexní podobě – je obsažen v návrhu opatření, jež jsme v okruhu premiéra navrhli po prohraných regionálních volbách. S konceptem skutečně demokratických primárek přišel Jiří Dienstbier.

Tyto návrhy se ale nikdy nepromítly do praktické politiky strany. Jedním z problémů je, že vzešly z okruhu lidí v dané chvíli rozmístěných na vládě bez jakékoli vazby na Lidový dům jako na centrálu strategického řízení strany a tudíž ani na širší stranické vedení. V zásadě skončily u předsedy strany. Lidový dům od nástupu ČSSD do vlády nedisponuje potřebnými odbornými kapacitami pro strategické řízení strany vyžadující napojení na vládní politiku. Od roku 2014 jsou život strany a účast strany na vládě dvě nezávislé proměnné, což je devastující.

I kdyby ovšem v Lidovém domě existovaly vůbec nějaké odborné kapacity na racionální řízení strany, existoval by ještě problém, jak je propojit s kapacitami na vládě. Je to ale ještě horší – Lidový dům a potažmo stranu již čtyři roky prakticky nikdo neřídí. Ještě nikdy nebyla situace ve straně s ohledem na řízení tak chaotická, což se dnes projevuje v doslova katastrofálním managementu volební kampaně. Přitom strana byla kdysi ve volebních kampaních (2002, 2006, 2008, 2010) příkladem pro ostatní, o kterém se psaly politologické a marketingové studie.
 
To nezní pro ČSSD příliš povzbudivě. A neměla strana zareagovat už na prohrané krajské a senátní volby loni na podzim? Není náhodou na výměnu lídra pozdě?

Myslím si, že Bohuslav Sobotka prokázal velký politický um – v roce 2010, 2012 a 2013 vyhrál v čele ČSSD všechny důležité volby (komunální, regionální, senátní, sněmovní). Dnes stojí v čele vlády, která patří k nejúspěšnějším v polistopadové historii; teprve třetí vlády, která dokončí celé čtyřleté funkční období. Nevidím vedle Sobotky nikoho v současném užším vedení, kdo by tohle dokázal.


Spekuluje se o Lubomíru Zaorálkovi nebo Milanu Chovancovi…

Luboš Zaorálek je jistě dlouhodobě takové srdce strany a její mozek, i když poněkud nesystematický a chaotický. Každopádně je však tvořivý a navíc politik s velkými zkušenostmi. Jestliže bude muset Bohuslav Sobotka po prohraných volbách z čela strany odejít, tak navzdory tomu, že dnes největší sociálnědemokratickou morální autoritou je podle mne stále Jiří Dienstbier, Zaorálek je asi jediný, který by Sobotku nejlépe nahradil. Bylo by to ku prospěchu, protože jak Sobotka, tak Zaorálek, myslí jako autentičtí socialisté západního liberálního střihu a ne jako jejich východní karikatury opředené místními nacionalistickými pověrami.  

Ale myslet si, že řešení problému ČSSD spočívá jen ve výměně lídra – údajně „necharismatického“ „charismatickým“ – je naivita a varuji před ní. Každý, kdo stane v čele strany po Sobotkovi, pokud neprovede její reformu v základních parametrech programu, organizace a komunikace, dopadne špatně a trend sublimace sociální demokracie v českém politickém spektru bude pokračovat.

A pokud jde o to načasování?

Nevím, jestli by nyní výměna Sobotky za někoho jiného v čele strany a na pozici volebního lídra zastavila alespoň propad preferencí a zmírnila volební porážku ČSSD. Pokud by už nyní byla taková výměna doprovázena uvážlivou diskusí, co je třeba udělat, aby se strana znovu vzchopila a stala se opět mainstreamem na levici, tak prosím. Ale obávám se, že v tuto chvíli toho strana není schopná a není na to objektivně ani čas.

Zaorálek i Chovanec jsou Sobotkovi spojenci. Neškodí ČSSD v jistém ohledu to, že má až příliš jednobarevné vedení v tom slova smyslu, že jsou v něm prakticky výhradně Sobotkovi lidé?

Nemám pocit, že je dnešní vedení ČSSD nějak jednobarevné, pokud „jednobarevnost“ neztotožňujeme se schopností „táhnout za jeden provaz“. Dnešní vedení strany bylo na posledním sjezdu vybráno za účelem její schopnosti jednat především jednotně v mimořádně citlivém období krátce před sněmovními volbami. Všichni si uvědomovali, že jednota strany, a především jednota jejího vedení, je jedním z hlavních předpokladů volebního úspěchu.

Je tu jistě oprávněná námitka, zda nebylo možné do tohoto vedení více podpořit volbu představitele „jiných křídel“ a naložit na ně větší spoluzodpovědnost za chod strany a zdárný volební výsledek. Obecně je to správné pravidlo. Ale nemyslím si, že Zimola, Hašek, Tejc…, tedy aktivní pučisté z roku 2013, měli skutečný zájem takovou spolu-zodpovědnost převzít.

Ostatně Sobotka dal v dobré víře všem těmto lidem po jejich angažmá v tzv. Lánském puči šanci. Po prvních neúspěších strany, tedy po volbách v roce 2014, začali tito pánové realizovat nový scénář převzetí strany v hradní režii Miloše Zemana.

Mnoho sociálních demokratů ale k Zemanovi dlouho vzhlížela. Pokud tak tedy nečiní dodnes…

K tomu mohu říct jenom tolik, že role tohoto člověka na morálním úpadku strany je obrovská a zcela zastiňuje jeho zásluhy na její výstavbě v letech 1993-1998, již tehdy jakkoli kontroverzní.


A pokud jde o jeho spojence uvnitř ČSSD?

Ti se nikdy nesmířili s tím, že jejich mocenský puč v roce 2013 nevyšel. Navíc mi dělá velké potíže mluvit o těchto lidech jako o nějakém samostatném „křídlu“. Jejich jediným znakem, kterým se programově odlišovali a odlišují, je xenofobní populismus vyvolávaný a pěstovaný velkou částí českých politických elit a médií jako reakce na tzv. migrační krizi.  

Hašek, Tejc, Zimola a spol. se stali představiteli konzervativního nacionálně socialistického křídla v ČSSD, které vždy bylo a je s jejími hodnotami v rozporu. Jestli z přesvědčení, či účelově – jako součást hradního scénáře proti současnému vedení ČSSD – není důležité. Kromě toho, jedním z faktorů, který přispívá k úpadku podpory ČSSD, je její korupční obraz. Je to do značné míry jen fiktivní mediální obraz. Ale ne zcela nereálný s ohledem na tu větší či menší korupční kauzy strany v dávné i nedávné minulosti.

A právě Hašek a Zimola rozhodně nepatří k těm, kteří by byli v tomto směru příkladnými sociálními demokraty, kteří dokážou korupčním pokušením čelit. Spíše naopak.

Přesto ale platí, že jsou v čele ČSSD výhradně Sobotkovi spojenci…

Nemyslím si to. Aspoň pokud měříme spojenectví sdílenými hodnotami a programem. Ptal jste se na Milana Chovance. Ten ke spojencům Sobotky rozhodně nepatří, jakkoli se tak tváří;  mentálně a hodnotově má blíže k Zimolovi a Haškovi. Jeho horování pro individuální ozbrojování občanů a sekuritizace problému migrace (její líčení v duchu bezpečnostní hrozby - pozn. redakce), kdy migranty propojuje s teroristy, nepatří do prostoru, který tradičně obývá sociální demokracie.

Přitom se o něm spekuluje jako o jednom z možných nástupců Sobotky…

Podle mne Milan Chovanec představuje z pohledu hodnot a programatiky ČSSD do budoucna největší riziko, že tato strana uvízne definitivně v nacionalisticko-socialistickém paradigmatu, který ji definitivně morálně zruinuje. Je to navíc nebezpečný a polovzdělaný člověk.

Pokud jde o podzimní volby, je vůbec reálné očekávat nárůst preferencí v čase úbytku voličů tradičních stran? Neukazuje se poslední dobou, že Babiše v očích voličů nepoškodí prakticky nic?

Není to rozhodně vyloučeno. Podívejme se do Británie na Jeremyho Corbyna a zdá se, že i SPD pod Schulzem se vzmáhá, jakkoli na Merkelovou a CDU stále ještě nemá. Na druhé straně jsou zde opačné trendy stálého oslabování – Nizozemsko, Francie, Řecko – kde však momentálnímu návratu socialistů do mainstreamu brání štěpení levice. I vítězná Macronova strana je takovou eklektickou směsicí mainstreamových proudů, včetně bývalých socialistů, ke kterým patřil sám Macron. Pak jsou tady stálice, které drží slušné pozice, pak je to v Norsku, Švédsku a dalších zemích. V USA po „prozření Trumpem“ mohou spíše nastoupit silnější pro-socialistické „sandersovské“ tendence (Bernie Sanders je nezávislý levicový senátor, který kandidoval na prezidenta - pozn. redakce), než pravicové protofašistické tendence vyjadřované Tea Party (americké konzervativní hnutí - pozn. redakce)

A pokud jde o Českou republiku?

Právě nějaké verzi příklonu k protofašismu bych se za jistých okolností obával u nás po prozření Babišem, pokud nebude sociální demokracie na výši doby a připravena jednat. Babiše podle mne nyní do voleb není možné výrazněji poškodit. Některé názory lidé nezmění, pokud nejsou zkušenostně konfrontovány zmarem pozitivních očekávání. A očekávání od Babiše jsou stále velká. I kdyby došlo například k tomu, že by se uvedly v chod orgány činné v trestním řízení, které by vyslovily závěr, že Babiš porušil zákony, ti, kteří se nechají Babišem manipulovat, si budou muset stejně osobně prožít, že jde jen o manipulátora a podvodníka. 

A pokud jde o tradiční strany a jejich úpadek?

Z dlouhodobého hlediska bude pro udržení a posílení tradiční mainstreamové levice a demokratické levice vůbec rozhodující, jak dokáže čelit znovuoživování a sílení nacionalismu. Dnešní nacionalismus je falešnou obrannou reakcí na globalizaci, přesněji neoliberální povahu globalizace, nacionalisty ovšem nevnímanou jako neoliberální. Nacionalismus je hloupý a naivní v tom, že se chce globalizaci bránit v omezeném prostoru národního, u nás navíc etnicky národního, státu.

Pokud si s tímhle budou socialisté zahrávat, změní svoji substanci. Pokud tomu budou nečinně přihlížet, budou tím posilovat voličský potenciál otevřeně fašistických a nacistických stran. Socialisté musí vtisknout globalizaci humánní rozměr, jinak proti nacionalismu nemají šanci. To však předpokládá, aby se socialisté v každé zemi, kde tvoří, či ještě včera tvořili, mainstreamový proud, rozvzpomněli na svůj zakládající princip jednoty národní a internacionální akce a znovu ho uvedli do praxe.  

Jinak řečeno: Boj proti Babišovi je zároveň bojem proti Trumpovi, Le Penové, AfD, Orbánovi, Kaczyńskému, Putinovi....; proti představitelům neoliberální globalizace i jejím nacionalistickým kritikům. Významným předpokladem je, aby se sociální demokracie opět stala v nových podmínkách širokým kulturním hnutím, tedy nejen institucí. To ale znamená, že musí začít opět pracovat s pojmem demokracie nikoli jako procedurou či institucí, ale jako se způsobem života.  
 
Z posledních šetření se zdá, že se hnutí ANO daří oslovovat stéle více lidí, kteří dříve volili levicové strany. Jak tomu může ČSSD čelit?

Nemyslím si, že Babiše lze podezírat z nějakého posunu doleva. Jeho politikou je privatizace veřejného prostoru „moudrým hospodářem“ dávajícím falešnou naději pořádku a jistoty. Problém je, že mnoho levicových voličů, kteří nejvíce trpí současnými společenskými ne-pořádky a ne-jistotami, takové vizi věří. Z padesáti procent tvoří dnešní voliči hnutí ANO bývalé voliče ČSSD.

ČSSD se nepodařilo vlnu existenciální úzkostí a strachem ovládanou většinu jejich tradičních voličů pod tlakem globalizace naplnit nadějí, jak z toho ven. Jinými slovy, ČSSD a sociální demokracie obecně nenabízí účinné a uvěřitelné pojistky proti stále komplexnějšímu světu plnému nejistot. Myslet si, že to vyřeší rozdávání peněz nejohroženějším skupinám obyvatel, je iluze. Nikdy nelze – a zvláště dnes ne – možné rozdat mezi lidmi tolik peněz, abyste potlačili jejich úzkost a strach.

Kudy se tedy musí ČSSD podle vás vydat?

Podstatné je vedle materiálních pojistek, nabídnout pojistky kulturní, zbavující jednotlivce a skupiny strachu převzít s důvěrou zodpovědnost za vlastní osud. Nedůvěra k elitám je jen nedůvěrou v sebe sama. Osobně si myslím, že v tomto směru musí v programech sociální demokracie vystoupit mnohem více do popředí role vzdělání a kultury v životě společnosti, výchova k občanství, schopnost obstát v novém světě práce v důsledku digitalizace, transformace nadnárodních struktur – na mysli mám hlavně EU – schopných regulovat nadnárodní kapitál.

Toto všechno není součástí Babišovy vize společnosti řízené jako firma, byť si tam dá přívlastek „rodinná“. Společenská zkušenost to potvrdí a sociální demokracie musí být připravena. Teoreticky má sociální demokracie stále navrch.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

Vše o parlamentních volbách 2017 čtěte zde

Videa, rozhovory a fotogalerie z volebních štábů sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek