Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Volby 2017: Kampaň o ničem a slova o mocichtivém Babišovi. Den se Starosty v reportáži INFO.CZ

Volby 2017: Kampaň o ničem a slova o mocichtivém Babišovi. Den se Starosty v reportáži INFO.CZ

Starostové a nezávislí chtějí být vyvažující silou české politiky, která do ní zároveň vnese dlouhodobou vizi. Taková je představa jejich lídra Jana Farského, se kterým jsme strávili jeden den na kampani. Vystupuje civilně a konsenzuálně. „Pro lidi, kteří chtějí politiku jako reality show, nejsme volba,“ je si vědom. Podle něj tu zase tolik lidí, kteří přistupují k politice jako k pokleslé televizní estrádě, není.

Jan Farský nešermuje ideologickými poučkami a není typem politika, který by kádroval své okolí. Snaží se být otevřený, v dialogu je zjevně zvyklý naslouchat argumentům a o politice uvažuje především prakticky. Tak jako asi všichni zástupci STAN, i on začínal v komunální politice, v průběhu dne se mi přizná, že prvotním impulsem pro politické angažmá v jeho rodných Semilech mu byla naštvanost. A taky všudypřítomná korupce. Zájem o věci veřejné v něm vypěstoval skautský oddíl.

Původní strategie Starostů – být společně s KDU-ČSL zastřešující formací pro rozličné regionální formace – vzala jak známo rychle za své, když lidovci z koalice vycouvali. Usoudili, že koalice nemá vstup do sněmovny jistý. Následná předvolební šetření naznačovala, že každý sám za sebe na tom obě uskupení nejsou o nic lépe. Odpověď, zda kroky, které STAN před volbami učinil, byly správné, je teď na spadnutí.

STAN se ve finiši kampaně spoléhal na intenzivní pomoc víc než tisícovky svých starostů v ulicích měst a obcí. Jediná jistota teď podle Farského je, že uskupení bude mít napříč regiony nevyváženou podporu. Nejsilnější by mělo být ve Středních Čechách, v Libereckém a ve Zlínském kraji. „A taky na Vysočině, v Plzeňském kraji a v Praze,“ doufá Farský.

Voličům jako základní devízu STAN nabízí zkušenost z komunální politiky. Podle Farského je kouzelně jednoduchá a účinná zároveň, Starostové by ji podle jeho slov rádi aplikovali také v centrální politice. Rozhovoří se o tom, kterak je potřeba mít konkrétní vizi rozvoje obce, plán, kterého se politici sice nemusí držet za každou cenu do detailu, který ale krůček po krůčku naplňují a hledají pro něj spojence – zkrátka přivádí jednotlivá opatření do praxe, mnohdy napříč několika volebními obdobími. „Tam, kde se k něčemu podobnému dopracovali, obce vzkvétají. Naopak tam, kde se politici pouze hašteří, je fyzicky cítit chátrání a úpadek.“

Farský je ve svém projevu civilní, klidný a vyrovnaný. Jakoby počítal, že to tady lidé navzdory agresivním kampaním dřív nebo později pochopí. Vlastně je dneska vzácný typ politika. Vyzařuje z něj zvláštní druh jistoty a rovnováhy, a také vědomí, že jsou důležitější věci v životě člověka, než politika. Což na druhou stranu neznamená, že by význam letošních voleb zlehčoval. Avšak pokud – tak jako Farský – za sebou máte hraniční zážitek, chtě nechtě vám to perspektivu promění.

Lídr Starostů měl v roce 2010 úraz na horách, zlomil si obě stehenní kosti a v jednom koleni měl přetrhané téměř všechny vazy. Hrozila mu amputace nohy. Nakonec to dopadlo dobře. Sice si nemůže dovolit sportovat jako předtím, avšak s ohledem na prognózu, které v těch nejhorších chvilkách čelil, je na tom přímo skvěle. „Krátce po úrazu mi doktor oznámil, že se mám připravit na amputaci celé nohy,“ vzpomíná v poslaneckém bufetu, kde si společně dáváme gulášovou polévku a dlouze hovoříme o všem možném. Hlavně ale o politice.

„Naléhal jsem na doktora, že chci mít děti, a jak se těším, až s nimi budu chodit po horách. Nakonec to odložil,“ vrací se Farský k nejtíživějším okamžikům svého života. První operaci podstoupil ve Francii, po dvou týdnech ho převezli do Semil, zdejší lékaři, jejichž péči si nemůže lídr Starostů vynachválit, ho pak operovali ještě několikrát. Domů ho nakonec pustili týden před sněmovními volbami v roce 2010, ve kterých kandidoval z posledního místa. I k jeho úžasu ho ale tehdy voliči kroužkováním poslali do sněmovny.

Farský by se dal označit za umírněného konzervativce, sám se tomu ostatně nebrání. Je přesvědčený, že ideologicky vyhraněná politika této zemi škodí. Dle jeho mínění je marnotratná a dlouhodobě kontraproduktivní. „Když je u moci pravice, prosadí reformy, které ale vzápětí levicová vláda zruší. Funguje to i obráceně. K čemu nám je ale třeba důchodová reforma na dva roky?,“ táže se sám sebe. „Jsou to vyhozené peníze, vyhozená energie, snížení důvěry lidí v kompetenci politiků.“ A nejen to, výsledek je podle jeho mínění záporný. „Kdyby se neudělalo vůbec nic, tak jsme o několik miliard bohatší.“

Politiku nechápe jako prostor, ve kterém si mají „egocentrici prosazovat své umanuté plány“, nýbrž jako angažmá ve veřejném zájmu, kde je potřeba velmi jemně vážit navrhovaná opatření. S ohledem na složité předivo společenských vztahů je podle něj přínosnější postupně metodou pokusu a omylu zavádět umírněné změny. Těžko říct, zda si tuto metodu Farský osvojil na zastupitelstvu nebo k ní inklinuje na základě jiné zkušenosti, případně, zda si ji osvojil četbou knih, v každém případě je zjevné, že sice má konkrétní představu o správě země, důraz ale opakovaně klade na metodu. Na způsob, jakým se nová opatření zavádějí. Právě v tom se projevuje jeho konzervatismus především: prosazovaná politika podle něj musí být umírněná, konsensuální, poklidná.

„Tlačit něco na sílu nemá smysl,“ je přesvědčený. Prakticky ani jednou během celého dne se nesníží k osobnímu výpadu na politickou konkurenci. O politice totiž uvažuje v systémové rovině. Starostové jdou ostatně do voleb s heslem, dle kterého má stát lidem sloužit, nikoli jim překážet. „Proto si také dokážu představit povolební alianci všech demokratických stran, jejím tmelem by mohlo být naše mezinárodní ukotvení a důraz na vzdělání. Pokud jde o další témata, jako zda budeme mít odvody o procento vyšší nebo nižší, nepokládám to za dané situace za podstatné.“

Starostové podle něj zkrátka kandidují především s tím, že chtějí obnovit důvěru ve stát, který dneska – je přesvědčený jejich lídr – lidi především buzeruje a hází jim klacky pod nohy. „Stát musí být pro občany především servis, s touto ideou jsme ho také původně zakládali. Pokud stát nebude servisem pro lidi, jsme na nejlepší cestě ke konci demokracie,“ nepochybuje. Tážu se ho tedy, zda jsou letošní volby o Andreji Babišovi. „Ty volby jsou hlavně o ničem,“ překvapuje mne Farský. Volby podle něj, a v tom se shoduje s řadou pozorovatelů, nemají ústřední téma.

Ráno jsme měli sraz v Holešovicích na nádraží, kde Farský se svými dobrovolníky rozdával předvolební letáky. Ptám se ho, co lidi, které během kampaně potkává, nejvíc trápí. „Nejčastější otázky míří na sestavování vlády. Lidi nejvíc zajímá, s kým půjdeme do koalice. Odpovídám, že vím, s kým do koalice nepůjdeme: se stranami, které mají výrazný demokratický deficit, tedy s KSČM, SPD i ANO.“  Tak jako později ve sněmovně, i ráno na kampani oplýval Farský dobrou náladou a optimismem.

Lidé sice pospíchali do práce, tu a tam se ale někdo zastavil a prohodil s lídrem Starostů aspoň několik vět. „V podstatě se snažím lidi pouze pozvat k volbám, mnohdy jim ani neříkám, za jakou jsem stranu,“ říká. Lidé podle něj reagují pozitivně. „Cítím, že jsme pro řadu z nich druhou, někdy i první volbou.“ Lidem podle něj konvenuje náš konsensuální a umírněný profil. „Pochopitelně to může být v očích některých také naší nevýhodou. Starostové ale mají zkušenost z vedení měst a obcí, i proto se v politice obejdou bez rázných hesel a nesplnitelných slibů,“ vysvětluje.

Cestou do sněmovny se ho pak ptám, jak snáší permanentní předvolební debaty v rozličných médiích. „To je zajímavá otázka. Uvědomil jsem si něco, co souvisí s věkem. Včera jsem na jedné debatě intenzivně cítil, že s těmi mladšími politiky, jako je Matěj Stropnický ze Zelených a Ivan Bartoš z Pirátů, se dá debatovat. Ti starší jsou mnohdy dost zkamenělí ve svých pozicích. Když jsem to tam sledoval, dovedl jsem si představit, že budu s Matějem a Ivanem sedět u jednoho stolu a budeme společně řešit, co jsou priority České republiky, co je pro ni prospěšný. Necítím u nich – na rozdíl od ostatních – tolik mesiášského ega, nejsou ani tak ješitní,“ říká Farský.  

A jaký nejhorší povolební scénář je podle něj ve hře? „Prezident pověří sestavením vlády Andreje Babiše, dopředu bude jasné, že jeho vláda důvěru nezíská, Babiš sestaví vládu z údajných odborníků, což bude přivítáno veřejností kladně, neboť politici tu zrovna ve velké oblibě na rozdíl od úřednických vlád nejsou, Zemanovi celá anabáze pomůže v předvolební kampani a na oplátku pak 'Babkovu' vládu podrží bez důvěry tak dlouho, jak uzná za vhodné,“ vypočítává Farský. Ptám se ho, jak na něj Babiš vlastně působí. „Aktuálně především jako chlap, který se bojí. Minulost ho doběhla,“ neváhá s odpovědí lídr Starostů.

Přiznává ale, že ANO považuje za skvělý marketingový produkt. „Lidi Babišovi rozumí, jeho kritika establishmentu zabírá, je přitom úplně jedno, že je po celé polistopadové období jeho součástí. Zbohatnul přece na kontaktech s politiky, je produkt divoké privatizace z 90. let minulého století. A pokud o ní mluví v tom smyslu, že to bylo největší rozkrádání státu, určitě ví, o čem mluví,“ zdůrazňuje Farský. Podle něj šel předseda hnutí ANO do politiky především proto, že měl strach o svůj majetek.

Nepochybuje tedy, že základní a určující motivací Babiše je jeho osobní zájem. Jeho základní charakteristiku pak spatřuje v tom, že je zcela bez skrupulí. „Babiš není hodnotově ukotvenej, neuvažuje o morálce, nemá problém lhát, přísahat na zdraví svých dětí a své rodiny. Je to něco, co se fakt nedělá. Je nedůvěryhodnej, všehoschopnej a mocichtivej, ten člověk nemá vůbec žádné hranice,“ dodává.

Odpoledne musí Farský na jednání Výboru pro rozvoj města do Semil. Okolo 14:00 se tedy zvedáme a následuje přesun do desetitisícového města v podkrkonoší. Cestou se zajímám o to, jak se vlastně dopracoval k myšlence, že by chtěl být politikem. Zastupitelem Semil byl totiž poprvé zvolen už ve třiadvaceti letech. „Prapůvodní zdroj je ve skautském oddíle,“ reaguje Farský a začne vzpomínat na mladistvé roky a dospívání. Vedoucím oddílu totiž byl v Semilech pán, který pracoval jako ředitel okresního archívu, a jak říká Farský, skauty učil dějiny Semil.

„Začal jsem za budovami, v ulicích, na náměstí a v celém městě vidět příběhy lidí, postupně jsem si vypěstoval něco, co bylo podhoubím mé lásky k městu a celému regionu,“ vykládá mi poslanec a lídr Starostů. Za samotný impuls ke vstupu do komunální politiky pak označuje to, že si začal vcelku záhy uvědomovat, že se město na rozdíl od jiných nerozvíjí. „Semily zavřely koupaliště, nebylo údajně na údržbu kina, tak se také zavřelo. Zatímco jinde plánovali, u nás jsme poslouchali, jak na nic nejsou peníze.“

Na otázku, kdo byl v těchto časech ve vedení, s odpovědí neváhá. „Reálně to byla ODS.“ Farský poprvé kandidoval v roce 2002 za Stranu pro otevřenou společnost, kdy se stal také zastupitelem. O čtyři roky později byl už jako lídr uskupení Volba pro Semily zvolen starostou města. Post obhájil také v komunálních volbách v roce 2010, kdy obdrželi dokonce většinu mandátů, konkrétně dvanáct z jedenadvaceti. Po volbách v roce 2014 jeho uskupení navzdory tomu, že už kandidoval ze zadních pozic, opět vyhrálo, avšak po volbách zorganizovalo hnutí ANO alianci všech proti vítězi.

Navzdory tomu je v současnosti radním, několik měsíců po volbách se totiž nesourodá koalice v Semilech rozpadla. „Nevěřil bych, kolik se dá za čtyři měsíce udělat na městě škody,“ glosuje tehdejší dění Farský. A kdy ho napadlo, že se vypraví z komunální sféry do té celostátní? „Nebyl to plán,“ reaguje na můj dotaz s tím, že byl v roce 2008 u založení Starostů pro Liberecký kraj. Impulsem mu k tomu byla všudypřítomná korupce, bez které podle něj nešlo téměř nic prosadit. Tehdy si dle svých slov také uvědomil, že transparentnost, o kterou se dlouhodobě zasazuje – ostatně byl to Farský, kdo stál o zrodu Registru smluv – je obranou proti těm, kteří berou ze zakázek úplatky pro sebe nebo stranické kasy.

Když se ale ucházel o hlasy voličů ve sněmovních volbách v roce 2010, bral to pouze jako výraz podpory jejich lídrům. Že by se dostal z posledního místa kandidátky na volitelné místo, ho prý ani ve snu nenapadlo. Jeho vzestup vzhůru, do té „vysoké politiky“, byl tedy postupný – od místní úrovně, přes krajskou až nakonec do té centrální.

„Až mě ale nebude nic v této zemi štvát, skončím, nebudu tady,“ říká. Pozoruhodné je, když se svěřuje, že měl o dost větší prostor k prosazení svých priorit, paradoxně ve svém druhém volebním období, kdy byl STAN v opozici. „Když jste v koalici, tak se nepovažuje za úplně běžné, pokud podáváte pozměňovací návrhy k návrhům ministrů,“ vysvětluje. Oproti tomu v opozici mohl prý de facto cokoli.

Zamýšlí se také nad tím, co s člověkem udělá, pokud se – obzvlášť v mladém věku – octne v jednom z center moci České republiky. A nezapírá, že jde o značně silný moment. „Je to prostředí, které člověka zásadně ovlivní, najednou tady na každého z dvou set poslanců nastoupí servis, nic není problém, všechno, co jako poslanec potřebujete, je vám k dispozici.“ Podle Farského je téměř jisté, že to každého nějak musí deformovat. „To, že tady někdo podlehne pocitům, že se stal vševědoucím, vlivným a moudrým, to dovedu pochopit,“ říká.

Zároveň je přesvědčený, že mediální obraz sněmovny neodpovídá realitě. Média totiž dávají prostor těm, kteří jsou nejvíc slyšet a mají provokativní názory. „Jde ale pouze o několik jednotlivců, osmdesát procent poslanců jsou zcela normální lidé, kteří si to sem chodí poctivě odpracovat, připravují se, čtou podklady,“ nepochybuje na základě své sedmileté zkušenosti.

Celým svým nastavením dokazuje, že i on bere angažmá v politice především jako službu. Málo kdy má člověk to štěstí, že právě v politice, a obzvlášť dneska, kdy jde především o mediální obraz, narazí na někoho, kdo je podobně ve všech ohledech přiměřeným způsobem autentický. Podle něj je to ale vlastně prosté. Nejen v politice – ale v celém svém životě – by se měl člověk řídit jednoduchou poučkou: „Předat svým potomkům a nastupující generaci obec a stát v lepším stavu, než když jsme se jich ujali.“

Vše o parlamentních volbách 2017 čtěte zde

Videa, rozhovory a fotogalerie z volebních štábů sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek