Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Zeman musí Babiše odvolat, vyčkávání jde tolerovat do příštího týdne, říká ústavní expert Wintr

Ústava hovoří jasnou řečí, prezident republiky musí vyhovět návrhu premiéra na odvolání ministra bez zbytečného odkladu. V exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ to říká ústavní expert Jan Wintr. „Nedokážu přesně kvantifikovat, po kolika dnech by bylo jeho nekonání již protiústavní a po kolika dnech už hrubě protiústavní, záleží samozřejmě také na okolnostech,“ vysvětluje. Podle něj je nicméně legitimní, že chce prezident vědět, jak bude funkce ministra financí obsazena a jak si premiér představuje další fungování vlády. Odklad, který vzniká touto otázkou, není podle Wintra zbytečný. Pokud by k aktu odvolání ministra došlo někdy kolem 18. nebo 19. května, tedy po Zemanově návratu z Číny, zdůrazňuje Wintr, bude ještě na hraně tolerance: „Pořád by to podle mého soudu bylo na hranici odvolání bez zbytečného odkladu.“

Prezident Miloš Zeman podmínil odvolání ministra financí tím, že musí sociální demokraté vypovědět koaliční smlouvu. Podle něj se premiér vzdal dobrovolně části svých ústavních pravomocí, neboť se v koaliční smlouvě zavázal, že bude výměny ministrů konzultovat s předsedy jednotlivých vládních stran. Co na tuto Zemanovu konstrukci říkáte?

Podle mého názoru nejde o platný argument. Koaliční smlouva totiž nemá právní význam. Je to pouze politické ujednání, mezi koaličními stranami, které je zavazuje politicky. V podstatě jde o něco na způsob gentlemanské dohody, která skutečně nemá žádný právní význam. Nehledě na to, že se předseda vlády svých ústavních kompetencí nemůže vzdát, neboť vyplývají z našeho právního řádu. Konstrukce prezidenta je zkrátka celá chybná. Koaliční smlouva je v tomto případě zcela irelevantní.

Myslíte si, že prezident tímto svým požadavkem sleduje něco podstatnějšího, anebo jde pouze o zdržovací taktiku?

To nechci soudit. Mohu pouze říct, že to není relevantní argument při výkonu prezidentské pravomoci. Mohl by možná poukázat na to, že jde o porušení koaliční smlouvy a dotazovat se premiéra, jaké budou jeho další kroky a na jakém půdorysu bude vláda pokračovat ve svém vládnutí. Nicméně pokud by mu premiér neodpověděl a trval na svém návrhu, tak kvůli jasnému znění článku 74 Ústavy by byl v takovém případě prezident povinen konat a odvolat ministra financí. Jinak řečeno, koaliční dohodu lze nastolit jako téma, avšak to neznamená, že by se premiér vzdával svých práv.


V Ústavě České republiky se v onom článku 74 uvádí, že prezident ministra odvolává na návrh předsedy vlády. Neuvádí ale, v jakém časovém rámci tak musí učinit. Jak velký má v tomto ohledu prezident manévrovací prostor? Dokdy může svůj krok oddalovat, aniž by podle vás nejednal protiústavně? Jinak řečeno, do kdy může premiér čekat a v který moment by měl naopak začít jednat?

V Ústavě je napsáno, že prezident odvolá člena vlády na návrh premiéra, což je silnější než „odvolává“. Rozumí se tím bez zbytečného odkladu s tím, že prezident v tento moment hraje roli moderátora politických sporů. Není sice automat na podpisy, to znamená, že se může například předsedy vlády dotázat na důvody, ale pokud předseda vlády na svém návrhu trvá, je prezident povinen ministra odvolat.

A pokud jde o časové lhůty?  

Nedokážu přesně kvantifikovat, po kolika dnech by bylo jeho nekonání již protiústavní a po kolika dnech už hrubě protiústavní, záleží samozřejmě také na okolnostech. Po premiérovi chce nyní také vědět, jak bude funkce ministra financí obsazena, což lze požadovat. Odklad, který vzniká touto otázku, určitě není zbytečný. Pokud jde o jeho plánovanou cestu do Číny, pokud by k aktu odvolání ministra došlo někdy kolem 18. nebo 19. května, z mého hlediska by to bylo ještě na hraně tolerance. Pořád by to podle mého soudu bylo na hranici odvolání bez zbytečného odkladu.


Co by ale nastalo v situaci, kdy by ani jeden z aktérů nechtěl ustoupit a prezident by ani v tomto období ministra financí neodvolal. Jak by měl v takové situaci premiér postupovat premiér? Jak se může v podobné situaci bránit?

Ještě nejsme v situaci ústavní krize. Pohybujeme se v tuto chvíli zatím ještě v rovině mediálních výroků. Jediný akt, ke kterému došlo, je návrh na odvolání ministra financí. Prezident to zatím různě komentuje, dotazuje se, svolal schůzku lídrů koaličních stran. Právně ale zatím nic neučinil. Zatím neodvolal navrženého ministra, ale také třeba nenapsal dopis předsedovi vlády s tím, že jeho návrhu nevyhoví. Jinak řečeno, v těchto dnech jsme svědky politického přetlačování, jehož součástí ze strany členů vlády, poslanců a senátorů může být i tlak, aby se prezident řídil článkem 74 Ústavy. A pokud bude premiér na odvolání ministra financí trvat a prezident zůstane nečinný i v čase po návratu z Číny, tedy někdy kolem 18. května, z mého hlediska už bude jednat protiústavně.

Někteří senátoři již avizovali, že se budou v takovém případě vážně zabývat ústavní žalobou na prezidenta…

Ano. A důvodem pro ústavní žalobu je velezrada, která je v Ústavě definována jako jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu, anebo hrubé porušení Ústavy.

Měla by podle vás taková ústavní žaloba šanci uspět?

Pokud by prezident republiky skutečně odepřel vyhovět návrhu premiéra, anebo pokud by nepřiměřeně zdržoval, dopustil by se podle mého názoru hrubého porušení Ústavy, neboť by ústavní systém zasáhl v jednom z jeho nejcitlivějších bodů. A ten spočívá v otázce, kdo je vrcholným orgánem výkonné moci. Podle Ústavy je to vláda, jsme parlamentní republika a vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Prezident by tudíž bránil základnímu schématu, dle kterého za vládu odpovídá sněmovna a snažil by se proti vůli předsedy vlády a patrně i proti vůli sněmovny vynutit, aby ve vládě byl někdo, kdo má důvěru už jenom prezidenta. Tuto uzurpaci ústavních práv je podle mne možno nahlížet jako porušení Ústavy.


A co by se stalo poté, co by se Ústavní soud k tomuto názoru dopracoval?

Pro rozhodnutí Ústavního soudu, že prezident hrubě porušil Ústavu, je potřeba hlasů devíti ústavních soudců z patnácti. Pokud by se tak skutečně stalo, tak jediným trestem, ale automatickým, je okamžité zbavení úřadu a způsobilosti se o něj znovu ucházet. V tom momentě by se úřad prezidenta republiky uprázdnil a podle článku 66 by některé jeho pravomoci přešly na předsedu Poslanecké sněmovny a jiné na předsedu vlády. A zrovna tato by připadla předsedovi dolní komory a přepokládám, že ihned poté by předseda Poslanecké sněmovny návrhu na odvolání ministra financí vyhověl.

Někteří ústavní experti zmiňují ještě jinou cestu, ostatně premiér s ní podle všeho také pracuje: a tou je vyvolání kompetenčního sporu u Ústavního soudu. Co si o této strategii Bohuslava Sobotky myslíte?

Považuji to za spornou cestu. Přijde mi, že klasická právní reakce je ústavní žaloba. Způsob, jakým má být tato situace řešena, je primárně politický. Pokud ústavní činitelé prezidenta nedonutí jednat, měla by následovat ústavní žaloba, neboť tady přísně vzato žádný spor o výklad kompetencí neexistuje. Ústava je v tomto bodě jasná dost, a pokud by prezident nekonal, hrubě poruší Ústavu. Z hlediska klasické teorie správního práva zkrátka toto klasický kompetenční spor není. Ovšem Ústavní soud v minulosti připustil poměrně široký výklad toho, co kompetenčním sporem ještě být může.

A to jak?

Spor by se mohl vést jedině o tom, zda má být odvolání ministra vůlí jich obou, tedy premiéra i prezidenta, anebo zda je prezident povinen následovat vůli předsedy vlády. V tomto ohledu by bylo možné na návrh premiéra vést spor o výklad kompetencí.


Premiér má tedy tři možnosti, jak docílit odvolání ministra své vlády navzdory prezidentovi: politický tlak, ústavní žalobu a podle vás spíše vachrlatou možnost kompetenčního sporu. Čtvrtá neexistuje…

Ano, v tuto chvíli jsou to tyto tři cesty.

A co když nebude ani jedna z nich účinná?

Pokud by byla ústavní žaloba úspěšná, zbaví prezidenta funkce. V takovém případě by šlo jednoznačně o úspěšnou cestu. Jsem ale optimista, vůbec si nemyslím, že to do této fáze nakonec dospěje. Mám tendenci si myslet, že prezident republiky chce dodržovat Ústavu a prezidentský slib. A musím zopakovat, doposud prezident neprovedl žádný neústavní krok, zatím čelíme pouze mediálním výrokům a nátlaku na premiéra, jejichž cílem je stáhnout návrh na odvolání ministra financí. Chci být mírným optimistou, pokud se nenechá premiér zastrašit, věřím tomu, že prezident jeho návrhu nakonec vyhoví a ministra financí odvolá. Celá naše debata by byla v takovém případě čistě teoretická.

Vše o sněmovních volbách si můžete přečíst zde.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek