Bohulibý záměr, nebo tunel na peníze? Kandidatura Prahy na olympiádu vyvolává dodnes řadu otazníků

Když se Praha ucházela o olympiádu poprvé, byly jejími konkurenty Amsterdam, Los Angeles, Řím, Barcelona a Paříž. Hry nakonec místo Prahy získala posledně jmenovaná francouzská metropole, ani úspěch české kandidatury ale nemusel být na tehdejší poměry žádnou utopií.

Česko tehdy patřilo k nejbohatším zemím Evropy a olympiáda nebyla zdaleka tak monstrózní akcí jako dnes. Do Paříže v létě 1924 přijelo 3088 sportovců, kteří soutěžili v celkem 23 druzích sportu. První zlatou medaili vybojoval pro samostatné Československo gymnasta Bedřich Šupčík, celkem na hrách soutěžilo 133 Čechů a Slováků.

Pro srovnání: posledních Letních olympijských her v Tokiu se zúčastnilo 11 326 sportovců, soutěžících ve 33 sportech, rozdělených na 339 sportovních disciplín.

Přes rostoucí počet účastníků olympiád a zvyšující se finanční i logistickou náročnost jejich pořádání oznámila Praha kandidaturu i po roce 1968. Po přihlášení Moskvy jako kandidátského města však svou vlastní přihlášku stáhla a pořadatelským městem Letní olympiády 1980 se stala právě Moskva.

Tyto hry většina západních zemí bojkotovala kvůli ruské invazi v Afghánistánu, i tak se jich zúčastnilo 5179 sportovců. Ani v tomto případě však vzhledem k rozsahu her a tehdejší avizované „vzájemné pomoci“ zemí takzvaného socialistického tábora nevypadala kandidatura Prahy jako úplně šílený nápad.

To se ale zřejmě nedá říci o roce 2003, kdy Praha oznámila záměr kandidovat na pořadatelství olympiády potřetí. V té době byly rozsah her a náklady na ně skutečně monstrózní a od začátku se tak nabízela otázka, zda si pořadatelství může dovolit hlavní město desetimilionové země ve středu Evropy. A to nejen z finančního, ale i logistického hlediska.

Jak se totiž v průběhu kandidatury ukázalo, Praha by se v případě úspěchu stala v celé historii olympijského hnutí prvním pořadatelským městem v zemi, která nemá moře. Žádná vnitrozemská země dosud v boji o olympiádu neuspěla.

Kromě Prahy se o pořadatelství letních olympijských her pokoušely z měst uvnitř vnitrozemských států dvakrát švýcarské Lausanne (1948, 1960), jednou Vídeň (1964) a Budapešť (1960). Ani v jednom případě však svou kandidaturu neprosadily, komise vždy dala přednost státu s přístupem ke slané vodě, na které se většinou jezdí jachtařské soutěže.

„To je možná zajímavý postřeh, ale nic, co by nás mělo od kandidatury odrazovat,“ řekl mi v roce 2007 tehdejší generální sekretář Českého olympijského výboru Petr Hrubec. V olympijské chartě se o moři podle něj vůbec nemluví, jachtařské soutěže se mohou jet na sladkovodních plochách. V českém případě se například počítalo s přehradou Lipno.

Opravdu by ale mohla být lipenská nádrž plnohodnotnou náhražkou za moře? Zastánci kandidatury Prahy tehdy Lipno hájili tím, že na něm sice panují složitější povětrnostní podmínky, na druhou stranu by prostor pro olympijskou regatu nebyl menší, než na jakém se jela regata na olympiádách v Atlantě nebo Sydney.

Přesto ale oznámená kandidatura Prahy, jejímž motorem byli tehdejší pražský primátor Pavel Bém a tehdejší předseda ČOV Milan Jirásek, vyvolávala nejen z těchto důvodů od počátku značné pochybnosti. V roce 2007 odhadl pražský magistrát náklady na případnou olympiádu v českém hlavním městě na 135 miliard korun.

V březnu téhož roku odsouhlasilo pražské zastupitelstvo většinou hlasů podání kandidátské přihlášky na pořadatelství letních her v roce 2016, za kterou město zaplatilo poplatek 150 000 amerických dolarů. Celkově se náklady na studie, projekty a další výdaje v souvislosti se snahou Prahy pořádat olympiádu vyšplhaly podle střízlivých dohadů nejméně na 70 milionů korun.

V roce 2008 se však výběr kandidátských měst na Olympijské hry 2016 zúžil a Praha z výběru společně s Baku a katarským Dauhá vypadla. Ani to však zastánce kandidatury neodradilo. „Není to žádné překvapení, postoupila ta nejzkušenější města,“ řekl po volbě šéf organizační společnosti Praha olympijská Tomáš Petera. 

Pro organizátory kandidatury bylo podle něj stejně hlavním cílem pořadatelství olympiád v roce 2020 nebo 2024. „Budeme se tedy soustředit na proceduru pro rok 2020,“ uvedl Petera.

Už v roce 2009 ale Praha kandidaturu stáhla a rozhodla o tom, že se o olympiádu ucházet nebude. Primátor Bém to zdůvodnil důsledky nastupující hospodářské krize a nejednoznačnou podporou státu. 

Od té doby se v různých médiích i politických kruzích spekuluje o tom, nakolik šlo v případě vydaných nákladů o „vyhozené peníze“ a příjem pro autory studií a projektů a nakolik se jednalo o vážně míněnou snahu získat pro české hlavní město pořadatelství olympijských her.

Tato otázka je zjevně důležitá i do budoucna, pokud by někdo v Česku znovu přišel s myšlenkou nové kandidatury. Nebyla by to znovu jen předem ztracená snaha, na které se ale dá možná slušně vydělat? 

Současné vedení ČOV poslední kandidaturu Prahy hájí jako smysluplný projekt. „Rozhodně se jednalo o reálnou snahu zařadit se mezi kandidátská města. Pořádání olympijských her je vždy příležitost pro rozvoj nejen sportovní infrastruktury v dané oblasti, má i dlouhodobý ekonomický přínos a ukazuje roli sportu a pohybu pro zdravou společnost,“ napsala INFO.CZ mluvčí Českého olympijského výboru Barbora Žehanová.

Přesto ČOV podle ní v tuto chvíli žádnou kandidaturu na pořádání olympijských her nezvažuje. A to i přesto, že se od poslední pražské snahy systém výběru pořadatelských měst výrazně změnil. „Vzhledem k udržitelnosti ekonomické i ekologické se klade maximální důraz na to, aby olympijské plány ladily s rozvojovým plánem dané oblasti a náklady se daly rozložit. Minimalizuje se výstavba nových sportovišť a hledají se řešení, jak hry uspořádat co nejefektivněji,“ uvedla Žehanová.

Proto se podle ní olympiády v budoucnu nemusejí vždy konat na jednom místě, francouzští organizátoři letos například pořádají soutěže v surfingu na Tahiti. „Možná vývoj jednou Česku umožní se o hry v nějaké formě ucházet, ale rozhodně to není aktuální téma,“ uzavřela Žehanová.