Braniborská brána, ZOO nebo pozůstatky Berlínské zdi. To jsou obvyklé „highlighty“ návštěvníků německého hlavního města. Jenže to byste se ochudili podobně, jako kdybyste z Prahy navštívili jen Hrad, Karlův most a možná Vyšehrad, a nepodívali se třeba na Letnou, do Vršovic nebo k „sorelovskému“ hotelu International na Podbabě či k Tančícímu domu na Jiráskově náměstí. V Berlíně si tak analogicky málokdo projde monumentální Karl-Marx-Allee a ještě méně lidí má tušení, kde hledat pitoreskní lokalitu jménem Rixdorf. Pro Čechy by přitom mělo jít o „povinnou zastávku“.
Když se řekne Berlín a Češi, někdo si asi vybaví pohnutou návštěvu prezidenta Háchy u říšského führera v roce 1938, jiný výbuch bomb nastražených v německém hlavním městě pozdějším členem skupiny bratří Mašínů Ctiborem Novákem o rok později nebo blok domů v pražských Holešovicích známých jako Malý Berlín...
Skoro žádný z dnešních výletníků za „hate free bary v berlínském Neukölnu ale netuší, že přímo v jádru této barevné čtvrti se nachází nesmazatelná česká stopa. Ne, jména jako Jan Hus Weg nejsou v místní části Rixdorf náhodou. Území oscilující někde na pomezí idylické vesničky a čtvrti pro klidnou střední třídu není velké, pro Čechy ovšem nesmírně zajímavé.
Protestanti na útěku
Pobělohorští čeští exulanti hledali za časů přísné rekatolizace útočiště nejprve v osadách Pirna, Wespern nebo Žitava, později vznikly v Horní Lužici obce jako Herrnhut neboli Ochranov či Nowawes. Období, které popsal klasik Jirásek ve svém opusu Temno, se táhlo ještě dlouho do 18. století, a právě v jeho třicátých letech nabídl pruský král Fridrich Vilém I. útočiště českým kališníkům v místě, které bylo později obklopeno a pohlceno Berlínem.
Do osady Rixdorf, založené už v roce 1360, tehdy přibylo prvních 350 uprchlíků z obcí Horní a Dolní Čermná na Šumpersku. Od chvíle jejich usídlení se datuje rozdělení obce na českou (Böhmisch Rixdorf) a německou (Deutsch Rixdorf) část, přičemž obě měly až do roku 1874 vlastní samosprávu.
Jedním z prvních českých kolonistů v Rixdorfu byl člen tajných nekatolíků z Litomyšlska Jan Jílek. V prvních desetiletích patřil k čelným osobnostem této komunity a v závěru života sepsal své vzpomínky.
Právě Jílkovy paměti jsou pro svou mimořádnou obsáhlost důležitým pramenem pro dějiny českého nekatolického exilu a fungování emigrantských kolonií. Pohřben je na rixdorfském hřbitově.
Postupná germanizace
Dá rozum, že první generace českých exulantů v Rixdorfu běžně používala svůj rodný jazyk. Postupem času se ale přirozeně prosadil okolní německý živel. Je to dobře patrné třeba z nápisů na náhrobcích na tamním starém hřbitově – zprvu se objevovaly české, později dvojjazyčné a zhruba od roku 1820 už pouze německé.
Ještě dříve pohltila němčina matriční zápisy. Germanizaci také uspíšil velký požár osady v roce 1849. Ta byla o čtvrtstoletí později administrativně spojena s Německým Rixdorfem, který byl v roce 1912 spolu s okolními obcemi začleněn do nového obvodu Neuköln. Původní kalich ze znaků Českého Rixdorfu je dodnes součástí erbu Neukölnu.
Poslední český název ulice zmizel už v roce 1909, když byly „Mala ulicka“ přejmenována na dnešní Kirchgasse. Zprávy o tom, kdy se v Rixdorfu definitivně přestalo mluvit česky, se různí – místní pamětníci ale říkají, že poslední lámanou češtinou hovořící obyvatelé zemřeli v 70. letech 20. století. Až s novou výstavbou se později objevila dnešní Jan Hus Weg.
Kromě hřbitova (Der Böhmische Gottesacker, pozn. red.) na Kirchhoffstrasse se ale česká jména dosud najdou také na domovních zvoncích v Jan Hus Weg – Kristek, Maršál či Motl jsou neklamným znamením historie místa. Pokud dobře počítám, mělo by jít zhruba o 12. generaci potomků prvních českých usedlíků.
Mimochodem, rixdorfský hřbitov byl a je užívaný všemi třemi církevními společenstvími a jedná se o druhý nejstarší dodnes používaný hřbitov v Berlíně.
Rixdorf dnes
České stopy jsou spojeny jednak s poměrně výstavním náměstím Richard Platz a naopak nedalekou, skoro pohádkovou uličkou Kirchgasse, která má roztomile vesnický charakter. Hned na kraji stojí dům číslo 5, v němž sídlila původní česká škola postavená v roce 1754.
Učilo se v ní až do roku 1909 a dnes je zde malé muzeum a komunitní centrum – v době mojí návštěvy bohužel mimo provoz. Pár metrů od školy stojí také socha již zmíněného pruského krále Fridricha Viléma I., který prchajícím Čechům velkoryse poskytl útočiště.
Další památky spojené s českou historií najdete na blízkém Richard Platzu. Nejvíce zaujme Betlémský kostel obnovený Čechy krátce po jejich příchodu (původní lehl v 16. století popelem, pozn. red.). Dodnes je užíván reformovanými luterány. Na témže náměstí najdete také rixdorfskou kovárnu, kterou založil v roce 1797 český kovář a jeho potomci v ní žili a pracovali dalších 150 let.
Na konci 80. let 20. století vznikla na volné ploše vedle Richardstrasse Zahrada Jana Ámose Komenského (Comenius-Garten), která slouží jako filozofská a školní zahrada, je ale také otevřená veřejnosti. Poslední výraznou stavební památkou někdejšího českého osídlení je malebný vesnický dům na Richardstrasse 80, v němž je dnes sídlo Komenského společnosti.
Čeští exulanti už sice zůstávají jen v rychle blednoucích vzpomínkách, jinak je ale celý Neuköln včetně Rixdorfu přistěhovalců plný. Možná tu v budoucnu vznikne něco jako Muslimisch Nixdorf.
