„Nový mor“ jako trest za všechny hříchy světa: Hrůza i výzva jménem AIDS

První případy AIDS byly ve Spojených státech amerických hlášeny v New Yorku a v Kalifornii v roce 1981. Vláda se jimi nicméně prakticky nijak nezabývala, vlastně je vůbec nebrala na vědomí. 

Poprvé Bílý dům na otázky ohledně AIDS odpovídal 16. října 1982, kdy se novinář, politický komentátor Charles Lester Kinsolving (1927–2018), který pracoval převážně pro baltimorskou rozhlasovou stanici WCBM, na tiskové konferenci zeptal, zda lze od prezidenta čekat nějakou reakci na zprávu z Centra pro kontrolu nemocnosti (Centers for Disease Control and Prevention) v Atlantě, podle něhož zde bylo na šest set případů nemocných AIDS.

Kinsolving řekl, že podle jeho zdrojů třetina pacientů na tuto nemoc zemřela a že je známá jako „mor homosexuálů“ (Gay Plague). Faktické, natož uspokojivé odpovědi se od Larryho Melvina Speakese (1939–2014), který byl v letech 1981–1987 tiskovým mluvčím Bílého domu, ale tehdy nedočkal.

Kinsolving byl ovšem novinářský veterán známý jako „buldok“, který „svá“ témata pouští ze zřetele jen zřídka, pokud vůbec. V roce 1983, konkrétně 12. června, se s dotazem ohledně AIDS obrátil na Larryho Speakese znovu, a tentokrát byl jen o maličko úspěšnější. 

Mluvčí mu odpověděl, že prezident „byl před několika měsíci o problému informován“, čímž pro něj (tedy pro Speakese) diskuse skončila. Potřetí se oba muži slovně střetli 11. prosince 1984, kdy se Speakes žurnalistovi v zásadě vysmíval a ironizoval ho, stejně jako problematiku Gay Community. 

Téma už ale bylo tak říkajíc „na stole“ a nešlo se mu vyhnout: pokud jde o čísla, do konce roku 1983 zemřelo podle dostupných údajů v USA na AIDS 2 118 lidí, do konce roku 1984 už jich bylo 5 596 a do konce roku 1985 celkem 15 527.

Prezident Reagan měl vůči homosexuální komunitě, jak to jen říci, odměřený vztah. Poprvé se se zástupci organizace National Gay Task Force (později, od roku 1985, National Gay and Lesbian Task Force a dnes, tj. od roku 2014, National LGBTQ Task Force), což byla a je nezisková organizace, založená v roce 1973, setkal v červnu 1983. 

K zakladatelům organizace patřili například Howard Junior Brown (1924–1975), který pracoval jako úředník ve zdravotnictví v New Yorku, Martin Bauml Duberman (* 1930), historik a autor divadelních her a aktivista bojující za práva homosexuálů, či Franklin Edward „Frank“ Kameny (1925–2011), další známý aktivista a bojovník za rovná práva gayů ve společnosti. 

Ještě důležitější než diskuse na téma AIDS (byť bylo na čase, aby k ní vůbec došlo) byla skutečnost, že prezident vzal homosexuály jako takové na vědomí; v tomto ohledu se jednalo o bez přehánění přelomovou událost.

Během kampaně před prezidentskými volbami na podzim 1984 nebyla nemoc AIDS žádným tématem, což platilo nejen pro Ronalda Reagana, ale i pro jeho demokratického vyzývatele, bývalého Carterova viceprezidenta Waltera Fredericka „Fritze“ Mondalea (1928–2021).

Reagan volby vyhrál tzv. landslide (tj. na celé čáře) a důležitou roli v tom sehrál i jeho konzervativismus; podle průzkumů veřejného mínění získal bezmála 80 % hlasů amerických evangelikánů, což mimo jiné vysvětluje jeho odměřený vztah k homosexuální komunitě. Pozornost a prostředky, které šly na výzkum AIDS a na boj proti němu v první polovině osmdesátých let, Bílý dům sotva zaregistroval.

Ve druhém prezidentském období (1985–1989) se z AIDS stalo pro Ronalda Reagana vážné téma. Podle zdrojů z Bílého domu měly na změně prezidentova postoje vliv hlavně onemocnění a posléze úmrtí herce Rocka Hudsona (vlastním jménem Roy Harold Scherer, Jr., 1925–1985), jedné z hvězd „zlaté éry Hollywoodu“, o němž jeho blízcí věděli, že je homosexuál, na AIDS. 

Reagan sice Hudsona neznal osobně nijak důvěrně, byl nicméně jedním ze „staré hollywoodské party“, pro niž měl po celý život slabost. 

Právě tehdy, na přelomu léta a podzimu 1985 (Hudson zemřel 2. října na komplikace spojené s AIDS v lékařském centru UCLA, tj. kalifornské univerzity), si Reagan vyžádal od brigádního generála Johna E. Huttona (1931–2015), vojenského chirurga, který působil od roku 1985 jako jeho poradce v oblasti zdravotnictví a který se stal v roce 1987 jeho výhradním osobním lékařem, detailní informace o AIDS.

Jak jsem již řekl, prezidentovi připravilo šok již Hudsonovo onemocnění, nikoli teprve jeho úmrtí, stejně jako, s nadsázkou řečeno, celé Americe.

Jednalo se totiž o celostátně známou osobnost, skutečnou hvězdu (star) a její úmrtí na AIDS učinilo tuto nemoc den ze dne známou. Zatímco do té doby byli nemocní AIDS „podivní vyvrženci a looseři, pocházející takřka výhradně z Gay Community“, najednou bylo vše jinak. Jak se často píše v pojednáních na dané téma: pokud jde o AIDS, „byla tu Amerika před Hudsonovým úmrtím a po něm“.

Dne 17. září 1985 se v Bílém domě konala tisková konference, na které Reagan musel čelit otázce, zda jeho vláda bere AIDS dostatečně vážně a zda by neměla nemoci věnovat podobnou pozornost, jakou věnovala Nixonova administrativa rakovině (National Cancer Act of 1971). 

Reagan sice tehdy označil boj proti AIDS vůbec poprvé za jednu ze svých priorit v oblasti zdravotnictví, praxe tomu ale ještě nějaký čas úplně neodpovídala.

Teprve na počátku roku 1986, konkrétně 6. února, učinil Ronald Reagan z boje proti AIDS „zásadní prioritu“ vlády a pověřil Charlese Everetta Koopa (1916–2013), šéfa amerických lékařů (Surgeon General), aby mu připravil o hrozbě, kterou představuje AIDS, obsáhlou zprávu.

Koop stál v čele The United States Public Health Service Commissioned Corps; USPHSCC – cosi na způsob České lékařské komory; pozor – neplést si s ministry zdravotnictví (Secretaries of Health and Human Services, jimiž za Reagana byli Richard S. Schweiker v letech 1981–1983, Margaret M. Hecklerová v letech 1983–1985 a Otis R. Bowen v letech 1985–1989).

Jeho jmenování, to jen na okraj, vzbuzovalo odpor části odborné veřejnosti i politiků, neboť byl pokládán za „příliš konzervativního“ v otázce potratů.

Na počátku října téhož roku schválil americký Kongres na výzkum nemoci AIDS výdaje ve výši 190 milionů dolarů, což bylo více, než kolik požadoval Bílý dům. Dne 2. října byla zveřejněna již zmíněná šestatřicetistránková Koopova zpráva (Koop Report), která vzbudila obrovskou pozornost. 

Dokument totiž predikoval, že do roku 1991 onemocní AIDS přibližně 270 000 Američanů a bezmála 180 000 z nich na něj zemře. Zpráva, na níž se mimo jiné podílel doktor Anthony Stephen Fauci (* 1940), dobře známý z časů covidové pandemie (jehož působení z té doby není ani náhodou tématem našeho seriálu), byla nejen predikcí vývoje nemoci; popisovala detailně i způsob jejího přenosu a návrhy, jak se nemoci vyvarovat (včetně úplné sexuální abstinence).

Reakce na zprávu byly smíšené. Podle některých odborníků byla přehnaně pesimistická, podle jiných zbytečně explicitní, pokud šlo o popis způsobů nákazy; konzervativci v ní nacházeli obhajobu „sodomitského chování homosexuálů“ atd., což se ostatně dalo čekat. 

Prezidentovi ve zprávě údajně, opakuji, údajně scházel „morální akcent“. Skeptický postoj vůči zprávě zaujal i konzervativní ministr školství a vzdělávání William John Bennett (* 1943; ve funkci v letech 1985–1988). Pesimistickou náladu podporovala i čísla: do konce roku 1986 zemřelo v USA na AIDS údajně 24 559 lidí a výhled byl mnohem, mnohem horší.

V roce 1987 pronesl prezident Reagan první projev, jehož hlavním tématem byla nemoc známá jako AIDS. Stalo se tak poslední květnový den roku 1987 na akci pořádané Foundation for AIDS Research (dnes známá jako The American Foundation for AIDS Research, amfAR), jež vznikla na počátku osmdesátých let z aktivity Mathilde Krimové (1926–2018), z Itálie pocházející lékařky, která v té době působila v newyorském Memorial Sloan Kettering Cancer Center.

O prezidentovo pozvání na akci se výrazně zasloužila přítelkyně jeho manželky Nancy – slavná herečka Elizabeth Taylorová (1932–2011), mimo jiné rovněž „kamarádka“ výše zmíněného Rocka Hudsona. 

Početné publikum, v němž se nacházela řada nemocných AIDS, Reaganovu řeč nepřijalo příliš vlídně, prezident byl několikrát „vybučen“, mimo jiné proto, že ani jedinkrát nevyslovil slovo „gay“ či „homosexual“, přičemž naopak zmínil oběti, které byly nakažené „shodou nešťastných okolností“ včetně dětí.

V červnu 1987 jmenoval prezident Reagan komisi (Presidential Commission on the Human Immunodeficiency Virus Epidemic to Investigate HIV/AIDS). Do komise byl po dlouhých, bohužel i veřejně přetřásaných sporech nakonec v důsledku tlaku Nancy Reaganové jmenován rovněž doktor Frank Lilly (1930–1995), genetik z Albert Einstein College of Medicine v newyorském Bronxu. 

Jeho jmenování vyvolalo vlnu nesouhlasu mezi konzervativci, kteří nedokázali strpět, že se jedná o přiznaného homosexuála, což bylo nicméně vykompenzováno tím, že v komisi zasedla řada bytostných konzervativců. 

V čele komise stál nejprve William Eugene Mayberry (1929–2016), šéf prestižní Mayo Clinic a po jeho rezignaci v říjnu 1987 admirál James David Watkins (1927–2012), budoucí ministr energetiky za vlády George Bushe staršího (1989–1993). Skutečnost, že do konce roku 1987 zemřelo na AIDS 40 849 Američanů, způsobila, že se na výsledky práce komise čekalo s velkým napětím.

V květnu 1988 vydala vláda brožuru, vycházející z již zmíněné Koopovy zprávy, s názvem „Co je to AIDS“ (či Jak porozumět domu, co je to AIDS; Understanding of AIDS), která byla distribuována do všech amerických domácností.

Watkinsova závěrečná zpráva, vydaná na konci června 1988, byla vůči vládě poměrně kritická (mimo jiné mluvila o tom, že jednou z příčin nepříliš úspěšného boje proti AIDS je „nedostatek vedení“, doslova „leadershipu“), současně přinášela řadu doporučení, jak s AIDS efektivně bojovat.

Mimo jiné doporučovala, aby „osvěta“ ohledně AIDS začínala již v mateřských a na základních školách, a zároveň varovala před diskriminací lidí, kteří AIDS onemocněli.

Situace se navzdory tomu příliš nezlepšovala; na konci roku 1988 zemřelo v USA podle kvalifikovaných odhadů na AIDS 61 916 Američanů; celková čísla byla pravděpodobně ještě vyšší.

Když Ronald Reagan opouštěl v lednu 1989 Bílý dům, byl „problém jménem AIDS“ jedním z mála, které se mu během své vlády nepodařilo efektivně vyřešit. 

Mnozí historikové včetně lékařů, vesměs konzervativci, ale i někteří liberálové, nejsou navzdory tomu vůči prezidentovi přehnaně kritičtí. V první řadě upozorňují na to, že se dlouho jednalo o naprosto neznámý „fenomén“, za druhé na to, že Reagan byl vůbec prvním americkým prezidentem, který jednal se zástupci LGBT+ komunity.

Kritika, často velmi silná, i tak převládá, vzhledem k dobovému kontextu a atmosféře doby si ale nemyslím, že je úplně spravedlivá. S časovým odstupem vždy všechno vypadá snáz než ve skutečnosti.

Na závěr už jen jednu poznámku. V roce 1994 uvedla stanice HBO televizní adaptaci knihy známého investigativního novináře z novin San Francisco Chronicle Randyho Shiltse (1951–1994) s názvem A hudba hrála dál… (And the Band Played On: Politics, People, and the AIDS Epidemic) z roku 1987.

Kniha se ve své době stala bestsellerem a jednou z těch, které „výtečně evokovaly atmosféru doby“. Úspěchu televizního filmu významně napomohli herci Matthew Avery Modine (* 1959), známý z Kubrickova dramatu známého u nás pod bizarním překladem Olověná vesta (Full Metal Jacket; 1987), a Don Francis.

V roce 2014 byl ve Spojených státech v televizi, opět v produkci HBO, uveden film Stejná srdce (The Normal Heart) režiséra, scénáristy a producenta Ryana Murphyho (* 1965), natočený podle stejnojmenné divadelní hry Laurence Davida „Larryho“ Kramera (1935–2020) z roku 1985, s tematikou AIDS v hlavní roli s Markem Ruffalem (* 1967), jehož čeští diváci znají třeba z filmů Věčný svit neposkvrněné mysli (2004), Collateral (2004), Zodiac (2007), Avengers (2012) či, nejnověji, Chudáčci (2023).

Tolik k tématu, které „hýbalo“ Reaganovou Amerikou, zejména v jeho druhém funkčním období, jako málokteré.