Alter Eko: České vlády nestačí reagovat na vývoj ve světě. Zbylo jim jen rovnostářství

Roman Chlupatý

2. DÍL SÉRIE (NE)ÚSPĚCHY ČESKÝCH VLÁD. Radovat se z rovnostářství znamená přát si, ať sousedovi chcípne koza, když pojde nám, říká v novém dílu pořadu Alter Eko ekonom Jiří Schwarz. Fakt, že v této kategorii patříme na špičku globálního peletonu, tak českým vládám k dobru nepřičítá. Za jejich vyloženou slabinu pak společně s investičním ředitelem Save & Capital Štěpánem Uheríkem označil neschopnost reagovat na dlouhodobé trendy. Tyto a další teze z jejich diskuze budou do konce týdne glosovat přizvaní experti.

O smrti, nejen politické: Budíček, vymíráme!

Index lidského rozvoje v Česku od počátku transformace roste, od roku 2010 je ale tempo jeho růstu výrazně podprůměrné. Nejde nicméně říci, že je to vina (pouze) vlád Petra Nečase a Bohuslava Sobotky, protože na tento komplexní ukazatel má vliv mnoho faktorů. Navíc, období našich vlád je jen zřídkakdy čtyřleté, to znamená standardní. Vláda Petra Nečase tak dlouho nevydržela a před ní tu byly ještě kratší vlády. I v této souvislosti se dá říci, že bychom na tom byli určitě lépe, kdybychom u nás měli větší politickou stabilitu, kdyby se vlády a ministři tak rychle nestřídali. Dále pak kvalitu našich životů ovlivňují významné dlouhodobé faktory, jako je stárnutí obyvatelstva; a na to naše vlády dostatečně nereagují. Nízkou míru nárůstu počtu obyvatel – z globálního hlediska podprůměrnou – lze dnes přitom sledovat v celé Evropě, což je také jeden z hlavních faktorů brzdících evropské ekonomiky. Problém Česka je přitom o to větší, že nemá dořešenu penzijní reformu. To je z ekonomického hlediska velmi problematické, neefektivní, protože to společnost stojí určité zdroje.

Komentář Lubora Laciny, Mendelovo evropské centrum

Jsou tři cesty jak se vyrovnat s trendem stárnutí populace a hlavním problémem s tímto trendem spojeným, tedy chybějící pracovní silou. Prvním je zvýšení porodnosti a počtu dětí. Druhým je zvýšení věku odchodu do důchodu a třetím je dovoz pracovní síly ze zahraničí. Pokud nevěříme, že ve vyspělých ekonomikách lze dosáhnout prvního, lidé nemají čas a chuť vychovávat více dětí. Pokud věková hranice pro aktivní život má i přes pokrok ve zdravotní péči v řadě oborů své omezení, pak zbývá třetí cesta a tou je dovoz pracovní síly z regionů s onymickým demografickým vývojem jako je Asie nebo Afrika. Zde je prostor pro aktivní politiku vyhledávání a dovozu pracovní síly, oproti pasivnímu přístupu a čekání kdo a v jakém období „doputuje o vlastní vůli“. Tedy nečekat kdo dorazí, ale aktivně pracovní sílu v zahraničí vyhledávat. Zde ovšem již nyní narazíme na vysokou konkurenci ostatních vyspělých ekonomik. Například Německo má politiku pracovní migrace mnohem lépe definovanou a strategicky nastavenou než česká vláda. Při daném růstu ekonomiky lze snadno spočítat počet zahraničních pracovníků přicházejících do ekonomiky pro zachování rovnováhy na trhu práce. Pokud nyní neuděláme nic, tak nezbývá věřit, že problém s nedostatkem pracovní síly se vyřeší sám, například prostřednictvím robotizace a automatizace nahrazující masivně pracovní sílu.
sinfin.digital