2. DÍL SÉRIE (NE)ÚSPĚCHY ČESKÝCH VLÁD. Radovat se z rovnostářství znamená přát si, ať sousedovi chcípne koza, když pojde nám, říká v novém dílu pořadu Alter Eko ekonom Jiří Schwarz. Fakt, že v této kategorii patříme na špičku globálního peletonu, tak českým vládám k dobru nepřičítá. Za jejich vyloženou slabinu pak společně s investičním ředitelem Save & Capital Štěpánem Uheríkem označil neschopnost reagovat na dlouhodobé trendy. Tyto a další teze z jejich diskuze budou do konce týdne glosovat přizvaní experti.
O smrti, nejen politické: Budíček, vymíráme!
Index lidského rozvoje v Česku od počátku transformace roste, od roku 2010 je ale tempo jeho růstu výrazně podprůměrné. Nejde nicméně říci, že je to vina (pouze) vlád Petra Nečase a Bohuslava Sobotky, protože na tento komplexní ukazatel má vliv mnoho faktorů. Navíc, období našich vlád je jen zřídkakdy čtyřleté, to znamená standardní. Vláda Petra Nečase tak dlouho nevydržela a před ní tu byly ještě kratší vlády. I v této souvislosti se dá říci, že bychom na tom byli určitě lépe, kdybychom u nás měli větší politickou stabilitu, kdyby se vlády a ministři tak rychle nestřídali. Dále pak kvalitu našich životů ovlivňují významné dlouhodobé faktory, jako je stárnutí obyvatelstva; a na to naše vlády dostatečně nereagují. Nízkou míru nárůstu počtu obyvatel – z globálního hlediska podprůměrnou – lze dnes přitom sledovat v celé Evropě, což je také jeden z hlavních faktorů brzdících evropské ekonomiky. Problém Česka je přitom o to větší, že nemá dořešenu penzijní reformu. To je z ekonomického hlediska velmi problematické, neefektivní, protože to společnost stojí určité zdroje.
