5. DÍL SÉRIE POVOLEBNÍ ČESKO. Domácí byznys dlouhodobě doplácí na nestabilitu podnikatelského prostředí. Je tak na čase stanovit si společně vizi a za tou jít bez ohledu na to, zda je u vesla politická levice, nebo pravice. Nejen o tom v kontextu pozice českých firem v rámci globálních hodnotových řetězců diskutovali proděkan na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE Pavel Hnát a majitel společnosti MICRORISC Vladimír Šulc. Jako tradičně nabízíme jejich hlavní teze doplňované o expertní ohlasy.
Česko 2.0? Vzdělanostní ekonomika opřená o tradici solidního (technického) školství
Země by měla mít plán, dlouhodobou strategii. Na vládě přitom je, aby ji stanovila, respektive k ní přispěla. Právě něco podobného dnes českému byznysu chybí, to po “státu” chce. Podnikání totiž potřebuje stabilitu a tu střídání našich vlád a s tím související změny směru nepřinášejí. Stručně, je třeba si stanovit dlouhodobou vizi, kterou bude následovat vláda ať už bude levicová, pravicová, nebo reprezentovat politický střed; kdokoli vládne, měl by se držet nějaké koncepce, kam jako země chceme v dlouhém výhledu dojít. Její součástí, říká Šulc s upozorněním na to, že je technik a to jeho pohled determinuje, by měl být akcent na technologie. Česko by se mělo stát znalostní ekonomikou, která dokáže využít toho, že bylo vždy zemí se solidním vzděláním a technickou tradicí. K tomu pak může přidat i inspiraci ze světa: Z Finska bychom mohli převzít obrovské nadšení a podporu školství; z Izraele pak podporu inovacím, které směřují do prioritních oblastí (v případě Izraele jde především o bezpečnost) a nebo například to, že Izrael v případě podpory subjektům, které jsou primárně zaměřeny na zisk, očekává, že se mu vložené peníze vrátí.
