„Místo toho, abych nutil úřady, začal jsem to dělat sám,“ tvrdí muž, který označuje úkryty parašutistů

Aneta Černá

Jména parašutistů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše z operace Anthropoid zná snad téměř každý. Kdo ale někdy slyšel o rodině Khodlových, Smržových, nebo Strnadových? Těch, kteří parašutistům pomáhali, byly stovky. I oni riskovali život, když u sebe výsadkáře vyslané z Británie ukrývali a sháněli jim jídlo. Přestože většina z nich také neunikla smrti jako výsadkáři, kteří padli v kostele svatého Cyrila a Metoděje, vzpomíná se na ně výrazně méně. I ve filmech a literárních zpracováních se většinou objevují omezeně, nebo pod jinými jmény. Vylepšit povědomí o spolupracovnících parašutistů se před třemi roky rozhodl podnikatel Karel Polata. Od té doby organizuje a financuje umisťování pamětních desek na domy, kde odbojáři bydleli a kde přespávali i parašutisté.

Odhalování nových desek přitom není jen nějakým úředním výkonem. Polata se se svými kolegy snaží na slavnostní akt vždy přizvat někoho z rodiny, kdo svým zemřelým příbuzným desku odhalí. Takové akce pak bývají velice emotivní. „U potomků a rodinných příslušníků odbojářů převažuje hrdost na čin jejich příbuzných a většinou nepochybují o důležitosti operace Anthropoid,” popisuje Polata zkušenosti ze setkání s pamětníky.

Co by se stalo, kdyby Čurda nezradil? Nacisté by se asi mstít přestali, potřebovali české dělníky

sinfin.digital