Nacisté upláceli i vraždili děti. Český odboj přesto Kubiše s Gabčíkem neudal

Aneta Bednářová

Hněv, nenávist a pragmatismus, to byly zřejmě tři nejsilnější emoce, které se v nacistech ozývaly po útoku na Reinharda Heydricha. Adolf Hitler a Heinrich Himmler se chtěli okamžitě pomstít českému národu. Státní tajemník K. H. Frank je ale přemluvil, aby to nedělali. Místo okamžité msty nastoupila systematická propaganda, která se snažila přemluvit „slušné Čechy“, aby parašutisty a jejich pomocníky udali. Ani to ovšem nepomohlo. Proto nacisté vyhlásili ultimátum. Češi si začali šuškat, že po 18. červnu 1942 by mohla přijít úplná decimace národa. Výhružné taktice Němců nakonec podlehl jeden z parašutistů.

Útok na Heydricha se uskutečnil 25. května dopoledne. Zastupující říšský protektor skončil v rukou lékařů na Bulovce a celá Praha a protektorát se postupně začali dozvídat, co se v 10:35 stalo v jedné libeňské zatáčce. Prvotní reakcí pražských nacistů byl jistě vztek a okamžitá snaha dopadnout pachatele. Na centrále gestapa v Petschkově paláci se začaly rozjíždět výslechy svědků. Vypovídat musel například Karel Douša, který měl u zatáčky trafiku, strážník Michal Lofergyuk, který zajistil Heydrichovi převoz na Bulovku i cestující z tramvají, kteří byli útoku nejblíže.

Hitler chtěl jako odvetu okamžitě zavraždit 10 000 Čechů

Svědci poskytli gestapu poměrně přesný popis podoby obou parašutistů i popis cesty, kterou utekli. Na místě nechali kolo, na kterém přijel Josef Gabčík, plášť, klobouk a brašny. Všechny věci nafilmovalo gestapo a nahrávka se objevovala v biografech. Věci byly následně vystavené ve výloze obchodu Baťa na Václavském náměstí s popisem „Kdo zná zde vystavené věci?“.

sinfin.digital