Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jak se kdysi stavěly dálnice: Proč ty současné tolik nevydrží?

Jak se kdysi stavěly dálnice: Proč ty současné tolik nevydrží?

Po dálnicích ze 70. a 80. let jezdíme dodnes, byť se skřípěním zubů. Jak je možné, že později stavěné úseky už volají po opravě? A bude to napříště lepší?

Že Česku patří smutný primát za nejpomalejší a nejdražší výstavbu a rekonstrukci dálnic v Evropě, víme již dlouho. Znovu to potvrdila i nedávno zveřejněná kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu, která posuzovala rekonstrukci dálnice D1. Vyplývá z ní například, že 19 z 21 staveb nebylo dostatečně projektově připraveno, tudíž jsou tu důvody, proč jde stavba pomaleji, než by bylo třeba. Z původně plánovaného konce oprav v roce 2018, tedy už třeba na konci příštího prosince, se přes proklamace politiků a ŘSD pomalu a tiše posouvá na rok 2020. O něm se tvrdí, že bude konečným rokem rekonstrukcí. Jak jsme ale zjistili, třeba dokončení složité opravy mostu Šmejkalka je naplánováno až na sezonu 2022. Ostatně většina dlouhých nebo stavebně obtížných úseků se posunula až na konec řady, jako první šly jen krátké nebo jednodušší. Troufáme si proto tvrdit, že rekonstrukce D1 neskončí ani ve zmíněném roce 2022.

Jeden za druhým

I další průšvihy, které za sebou silniční stavitelství v Česku táhne, jsou známé a šlo jim předejít. Třeba hlášení o problémech s prosakující vodou posílané přímo ze stavby D8 před zřícením svahů u Dobkoviček v roce 2013 nebralo vedení ŘSD vážně. Následné škody jsou už nyní vyčísleny ve stovkách milionů a účet není konečný. Další desítky milionů si vyžádají třeba spory s majiteli lomu nad závalem. Do žaloby už stát vložil přes 8 milionů, dalších deset chce lom jako náhradu za škody vzniklé kvůli soudnímu sporu.

Monitoring svahů nad Prackovicemi má jistě význam, ale zjišťuje někdo, proč ve vsi praskají zdi, ve studních mizí a na ulicích se objevuje voda? Může to být varovný syndrom, že svahy nejsou ani dnes klidné. Hrozí tedy další sanace za státní peníze, omezení dopravy se zvýšeným rizikem stresu řidičů a růstem pravděpodobnosti nehod.

Celý člának najdete na webu Auto.cz ZDE.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744