Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Konec osobního vlastnictví a elektromobilita. Automobilový průmysl prochází revolucí

Konec osobního vlastnictví a elektromobilita. Automobilový průmysl prochází revolucí

Automobilový průmysl prochází revolucí. A nejde jen o samořiditelná vozidla, která se v dohledné budoucnosti budou prosazovat stále razantněji. O slovo se přihlásí také alternativní pohony, jež budou ze scény stále více vytlačovat tradiční spalovací motory. Rozvoj sdílené ekonomiky také od základu otřese celým konceptem vlastnictví automobilu.  


Soumrak spalovacích motorů

Těžko si dnešní svět představit bez ropy. Černé zlato, jež dnes prakticky zajišťuje hladký chod světa, ale s námi nebude věčně. S postupně ubývajícími zásobami ropy je navíc zřejmé, že cena této strategické suroviny se bude postupně zvyšovat. Jako jedna z nejnadějnějších alternativ k dieselovým a benzínovým motorům se tak jeví elektrický pohon.

Přesto existuje několik faktorů, které zatím výraznějšímu rozmachu elektromobilů brání. Prvním z nich je neefektivní výroba. Produkce akumulátorů pro skladování energie totiž stále není levnou záležitostí a navíc je velmi energeticky náročná. Například výroba baterie pro Nissan Leaf zatíží životní prostředí až šesti tunami oxidu uhličitého. Zhruba stejné množství má na svědomí také výroba samotného automobilu. V konečném důsledku tak produkce aut na elektřinu zatíží životní prostřední až o 50 procent více, než v případě vozidla na konvenční pohon.

Další emise má na svědomí samozřejmě také výroba elektrické energie potřebné pro následný provoz vozidla. Podle studie, kterou publikovala agentura Bloomberg, je provoz elektromobilu nejekologičtější ve Francii, kde díky tamnímu energetickému mixu, kdy 90 energie pochází z jaderných nebo obnovitelný zdrojů, připadá na jeden elektrický kilometr méně než 10 gramů oxidu uhličitého. Nejhůře naopak dopadla s 240 gramy na kilometr Čína. I v nejlidnatější zemi světa je však provoz elektrického automobilu ekologičtější.

Také proto čeká v následujících desetiletích spalovací motory soumrak. Konkrétní výsledky můžeme pozorovat už nyní. Podle studie, kterou si nechala zpracovat automobilka Nissan, se v Británií za posledních 40 let snížil počet čerpacích stanic o 70 procent a jejich počet bude nadále klesat. V roce 2020 bude na ostrovech stejný počet čerpacích stanic nebo dobíjecích míst pro elektromobily. Země se tak postupně připravuje na elektrickou budoucnost. V roce 2040 by vlády Spojeného království s Francie totiž chtěly provoz vozidel na fosilní paliva zcela zakázat.

Konec osobního vlastnictví

Od roku 2010, kdy byla založena společnost Uber expandovala tato alternativní taxislužba do šesti stovek měst po celém světě, kde pomocí své aplikace každý den zprostředkuje až 10 milionů spolujízd. Studie amerických výzkumníků z loňského roku ukázala, že v oblastech, kde podobné služby fungují, klesá zájem vlastnit auto.

Automobil je totiž ve své podstatě velmi neefektivní investice. Jeho majitel jej v mnoha případech fakticky používá jen zlomek dne. Přitom auto velmi rychle ztrácí hodnotu a jeho provoz je finančně poměrně náročný. V urbanizovaných oblastech se tak stále více lidí přiklání k alternativám, jako jsou právě spolujízdy. Další možností může být pronájem aut nebo jejich sdílení, podobně jako to dnes ve městech funguje s jízdními koly.

Samotný Uber však nejvíce sází právě na systém spolujízd. Proto také vyvíjí vlastní systém samořiditelných vozidel. Firma je totiž přesvědčena o tom, že flotila robotických aut, bude pro zákazníky taxislužby levnější, než vlastnictví vlastního vozidla.

Změna myšlení už se projevuje také v chování zákazníků. Například výše citovaná studie z roku 2017 ukázala, že v texaském Austinu, kde jsou služby jako Uber nebo Lyft zakázány, se počet registrací nových aut oproti sousedním městům zvýšil. Počet amerických domácností, které nevlastní auto, je ve srovnání s rokem 2009 nižší o 9 procent a průměrný věk člověka, který si pořizuje auto se za stejnou dobu zvýšil o 5 let.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744