Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Legendární Fiat 500 slaví 60 let. Zrodil se jako alternativa ke skútru Vespa

Legendární Fiat 500 slaví 60 let. Zrodil se jako alternativa ke skútru Vespa

Italská automobilka Fiat už před druhou světovou válkou uspěla s malým Topolinem, skutečným expertem na minivozy se turínský výrobce stal v polovině 50. let. Po modelu 600, který se začal vyrábět v roce 1955, se na počátku července 1957 představil ještě menší Fiat 500. Autíčko, které ve srovnání se současnými vozy nejvíc ze všeho připomíná hračku, se v téměř nezměněné podobě vyrábělo téměř 20 let a stalo se jednou z legend na čtyřech kolech.

Zdánlivě nelogické rozhodnutí, dodat na trh prakticky ve stejné době dvě na první pohled téměř totožná auta, měli přitom ve Fiatu dobře promyšlené. Zatímco "šestistovka" byla primárně určena pro lidi, kteří opravdu toužili po pohodlí automobilu, byť malého, mířila "pětistovka" na ty, kdo zatím přemýšleli o koupi motocyklu či skútru Vespa. Zákazníci Fiatu 500 se pak měli rekrutovat i z motoristů, kteří si chtěli pořídit v 50. letech poměrně populární mikrovůz, jako byla třeba BMW Isetta.

Rozdíl v ceně obou vozů, které konstruktéři v Turíně vyvíjeli téměř současně a dlouho se potýkali například s tím, jak je od sebe pořádně odlišit, ovšem nakonec nebyl tak vysoký. V době, kdy skútr s motorem o objemu 150 kubických centimetrů přišel na 150.000 lir, stál čtyřmístný Fiat 600 zhruba 600.000 lir (padlo na něj asi 16 průměrných dělnických platů), u "pětistovky" cenovka ukazovala půl milionu. A jelikož měl Fiat 500 vlastně nahradit skútr, nabízel zpočátku jen dvě místa k sezení.

Výhodou byla - kromě výhodného financování prostřednictvím tovární banky - nízká spotřeba, která se pohybovala kolem pěti litrů na sto kilometrů. K pohonu sloužil vzadu umístěný, vzduchem chlazený dvouválec (první v historii značky) o objemu pouhých 479 kubických centimetrů. Zpočátku měl výkon jen 13 koní, i ty ale dokázaly dvoumístný "vozík" (jak psal dobový tisk) s nouzovou lavicí vzadu o hmotnosti 470 kilogramů rozjet až devadesátkou.

Objem motoru a také jeho výkon (zprvu snížený, aby menší model tolik nekonkuroval Fiatu 600) ale během výroby postupně rostly. Poslední "pětistovky", které sjely z výrobních pásů v roce 1975, se už mohly pochlubit pohonnou jednotkou o objemu 594 kubických centimetrů a výkonem 23 koní. Vedle toho samozřejmě existovaly i sportovní verze, například ta z dílny slavného Carla Abartha s motorem převrtaným na 695 kubíků měla neuvěřitelných 40 koňských sil.

Během dlouhých 18 let výroby "cinquecenta" se toho samozřejmě změnilo víc - už po třech letech se s prvním zvětšením motoru objevilo i o deset centimetrů delší kombi Giardiniera s motorem pod podlahou kufru. Velká změna přišla v roce 1965, kdy se panty přestěhovaly dopředu a skončila tak výroba "protivětráku" - modelu s dveřmi otevíranými proti směru jízdy. Poslední velká modernizace "pětistovky" přišla v roce 1972 poté, co se na trhu objevil nástupce, Fiat 126.

Fiat 500 dostal na poslední tři roky produkce mimo jiné motor z nového typu a 23 koní pod kapotou z něj dělaly podle mnohých nejlepší verzi, co se kdy objevila. V polovině 70. let ale bylo i díky klesajícímu zájmu zákazníků jasné, že "pětistovka" už je za zenitem a 4. srpna 1975 sjela z výrobních pásů továrny v Palermu poslední. Pouze Giardiniera, která se nástupce nedočkala, se vyráběla ještě dva roky, i když ke konci už jen pod značkou Autobianchi.

Celkem se vyrobilo na 3,6 milionu "pětistovek", spolu s verzí kombi se prodeje přiblížily čtyřem milionům. Jen nepatrná část, 2362 kusů, se v letech 1970 až 1972 prodala i v socialistickém Československu. V době, kdy Fiat 500 vyklidil pozice, byla situace na trhu jiná než v 50. letech. Bohatší zákazníci si vybírali větší vozy a není divu, že Fiatu 126 se pro západ vyrobilo jen 1,3 milionu (další více než tři miliony aut, známých "Maluchů", pak vznikly v Polsku).

Pětistovku do názvu dostaly i další modely turínské továrny, první z nich, Fiat Cinquecento, se vyráběl v letech 1991 a 1998. Malý třídveřový vůz sice vznikl v téměř 1,2 milionu exemplářů, do dějin motorismu ale nevstoupil. Mnohem lépe dopadla novodobá reinkarnace modelu 500, představená před deseti lety. Elegantně tvarované vozítko, které na první pohled připomíná svého dávného předka, je prodejním trhákem. Jeho usměvavou tvář dostaly také další typy - Fiat 500L vyráběný v Srbsku nebo SUV Fiat 500X.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744