Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

O nákupu automobilů rozhodují většinou ženy. Chceme pro ně být atraktivnější, říká ředitel evropského Lexusu

O nákupu automobilů rozhodují většinou ženy. Chceme pro ně být atraktivnější, říká ředitel evropského Lexusu

Podíl prodejů automobilů, o nichž rozhodly ženy, je v Evropě hodně nad 50 procent, říká v rozhovoru pro INFO.CZ Pascal Ruch, ředitel evropských operací automobilky Lexus. Proto pro něžnější pohlaví chceme být atraktivnější, dodává. Jak vidí budoucnost automobilové dopravy? A odzvonilo už dieselovým motorům a velkým autosalonům?

Před měsícem jste představili nový vůz Lexus UX, jehož hlavním inženýrem byla žena. Proč je to v automobilovém světě stále výjimka?

Lexus UX je pro nás velmi výjimečný vůz právě proto, že jeho hlavní inženýrkou je velmi talentovaná žena Chika Kako. Je pravda, že je to v automobilovém světě spíše výjimka, ale tím spíše jsme rádi, že nejdeme s proudem. A když už o tom hovoříme, její vliv je opravdu patrný. Dnes ráno jsem mluvil s několika ženami a všechny mi potvrdily, že je ženská ruka na UX znát. V tom, jak je tvarované, jaký z něj měly pocit. Jak bylo vyvinuté.

Je to váš kalkul, že míříte na něžnější pohlaví?

Ne, my chceme, aby naše vozy rádi řídila obě pohlaví – to je patrné i z naší marketingové komunikace. Ale pokud se podíváme na čísla, tak každý druhý automobil prodaný v Evropě, je prodaný něžnějšímu pohlaví. To je fakt, realita. Jenže když vezmeme celkový podíl vozů, o jejichž nákupu ženy rozhodují, tak už jsme nad 50 procenty. Protože když muži dnes kupují nové auto, tak jsou to často jejich manželky a přítelkyně, které mají hlavní slovo. A proto chceme být jako značka atraktivní i pro ženy.

Není to snad cílem každé automobilky?

Nechci, aby to znělo jako klišé, ale myslím, že my máme tento přístup zakódovaný v naší DNA. Lexus reprezentuje především dvě věci. Kvalitu a spotřebitelský prožitek. Začali jsme s tím před 30 lety, ale tyto hodnoty se od té doby nezměnily. O naše zákazníky se staráme lépe, než konkurenti. Tvrdí to i různé studie nebo ukazatele – že nám na klientech skutečně záleží. A myslím, že právě ženy jsou na toto citlivější a dokáží to vnímat.

Sázka na vodík

Kdybych se vás zeptal jako HR manažer: kde vidíte svou značku za pět let. Co byste odpověděl?

Když se podívám na naše plány na třetí dekádu, tak hlavní cíl je pokračovat v našem evropském růstu. Před čtyřmi lety jsme prodávali 45 tisíc aut, nyní jich prodáváme 175 tisíc a pro další roky počítáme s dalším růstem. Než samotná expanze je pro nás ale důležitější to, jak jí dosáhneme. My chceme, aby to bylo udržitelným způsobem.

Co si pod tím mám představit?

Vezměme třeba náš vůz UX. Jsem přesvědčený, že mnoho lidí si k němu najde velmi osobní vztah. To auto bude reprezentovat přesně to, co chtějí a potřebují. Od jízdních vlastností po design. Co je ale důležitější, je to, aby s námi lidé už zůstali. Mým velkým přáním a cílem je, aby lidé, kteří si koupili vůz naší značky, aby s Lexusem byli i nadále. To je, myslím, mnohem podstatnější, než míra naší expanze. A abychom tohoto cíle dosáhli, musíme jednoznačně akcentovat kvalitu. Kvalitu naší organizace, našich výrobků, našich remarketingových schopností. Musíme zaručit, že všichni, kdo mají s Lexusem něco společného, pracují opravdu s plným nasazením.

Koncern Toyota, jehož je Lexus součástí, má rovněž vizi. Vodíkovou budoucnost. Kdy představíte první Lexus na vodíkový pohon?

Věc se má tak, že již nyní máme několik modelů, které by mohly jezdit na vodíkový pohon. Pokud bych tedy měl říct, který vůz bude tím prvním, tak opravdu nevím. Ale otázka stojí jinak. Naše společnost jasně demonstruje, že z technického hlediska to udělat dokážeme. Třeba zítra, technologii k tomu máme. Klíčová otázka je, zda je nyní ten správný čas.

Co tím myslíte?

Jestli je vhodné s takovýmto typem vozu nyní přijít na trh. A jestli je to opravdu to, co právě nyní zákazníci chtějí. Důvodem, proč v současné době paralelně pracujeme na různých technologiích pohonu – vodíkovém či hybridním – je to, že budoucnost přinese prostor pro více než jedno řešení. A my se s různými typy pohonů přizpůsobíme jednotlivým trhům a infrastrukturám.

Například Německo již k vodíku vykročilo poměrně výrazně.

Ano, tamní vývoj je v tomto ohledu skutečně slibný, buduje se tam velmi kvalitní síť vodíkových čerpacích stanic. A pokud to podobně bude vypadat i v dalších zemích, tak si řekneme, že se jedná o technologii, na kterou bychom právě nyní měli klást větší důraz. Ale k tomu potřebujeme nikoliv jednu či dvě země. Musí jich být více.

Předpokládáte, že v příštím desetiletí Lexus na vodíkový pohon bude v Evropě jezdit?

Jsem si celkem jistý, že ano. Přiblížit to datum více ale neumím.

Jakou máte odpověď na nedostatek infrastruktury pro vodíkové vozy v některých zemích? Třeba v České republice je jen jedna taková čerpací stanice.

Situace je odvislá od regionu. Třeba v Japonsku byla dohoda mezi vládou, automobilkami a producentem vodíku. Takže tam se tato infrastruktura rozvinula velmi dobře a já jsme jen rád, že jsme toho byli součástí. V Evropě je ale situace jiná. Ten hlavní drive zůstává především na bedrech nevládních organizací a iniciativ. Mimo jiné i proto, že celá Evropa je natolik komplexní území. Je zde tolik států, že by bylo nemožné to zkoordinovat pro celý kontinent. V současné chvíli tak je v Evropě je rozhodnutí o výstavbě infrastruktury v rukou politiků, se kterými nyní vedeme diskusi nad tím, kde vlastně začít.

To je vše? Diskuse?

Samozřejmě, že diskuse probíhají. Ve skutečnosti jde ale o to, že každý subjekt má svůj mandát. A my se nechceme a nesnažíme plnit roli politiků. Vzpomínám si, že když jsem pracovně působil ve Francii, tak jsem politikům vždycky říkal: podívejte se, my máme technologii, máme auta, jsme na vodík připraveni. Ale v celé Francii byla v Paříži jen jedna dočasná čerpací stanice a teprve před půl rokem tam vznikla stanice permanentní. Přitom podle plánů tam měly být do roku 2017 tři stanice na vodík. Jenom pro kontext: v Japonsku bude 160 vodíkových stanic do roku 2020 a 900 do roku 2030.

Není problém i v ceně? Je drahé tuto infrastrukturu vybudovat?

Ano, samozřejmě že je. Jedna taková čerpací stanice stojí milion až milion a půl eur. Ale na druhé straně jde o novou disruptivní (radikální, zlomovou – pozn. redakce) technologii, která si žádá investice.

Robotika, autonomní řízení a sdílené vozy

Během vaší prezentace v Ženevě jste mnohokrát užil slovo 'disrupt'. Povězte, jak je Lexus připraven na disrupci, která na trhu probíhá právě nyní? Na robotiku, autonomní řízení, sdílení automobilů?

Přesně toto je naše příští velká výzva, náš další boj. A rovněž jde o důvod, proč celá naše společnost začíná mnoho iniciativ a proč jde o naši klíčovou prioritu. Abych byl velmi upřímný, náš prezident, Akio Toyoda, velmi přemýšlí o jisté přeměně naší společnosti v… nazvěme ji Toyota 3.0. Ve společnost, která klade důraz právě na tyto nové trendy. Tento disruptivní mindset je něco, co je v Toyotě velmi silně zastoupeno a v posledních třech až čtyřech letech cítím, že je na tento element kladen velmi silný důraz.

Jak vnímáte současnou transformaci automobilového odvětví a jakým směrem si myslíte, že se tato transformace ubírá?

Jsme jako uprostřed bouře, ve středu měnící se doby. Svět, ve kterém žijeme, se mění natolik rychle, že výzvy pro většinu odvětví narůstají – a automobilové odvětví v tom není výjimkou. Zrovna včera jsem se jedním okem díval na televizi, kde byl tam jeden příspěvek ohledně Ženevského autosalonu. Závěr té reportáže vyzněl tak, že nad budoucností takovýchto autosalónů se vznáší jeden velký otazník. Proč? Protože pokud do Ženevy na show přijedete, tak uvidíte především lidi mezi 40 a padesáti lety, případně až do 70 let. Koho zde ale neuvidíte, jsou mileniálové, mladí lidé od 18 let do 35 let.

A to jsou přitom vaši budoucí zákazníci.

Přesně tak. To je jen další důkaz komplexnosti změny, kterou nyní procházíme. Můžeme samozřejmě přijet na veletrh a odprezentovat zde já nevím kolik přesně nových motorů a nových aut. Ale není to udržitelné. Jistě, nějaký počet lidí to zasáhne. Půjde ale jen o velmi omezené množství. My musíme myslet jinak a musíme do našich rozhodnutí integrovat mnohem více z naší cílové skupiny. Zjistit, co lidé skutečně chtějí a ne se stále plácat v těch samých kolejích. To je ta hlavní změna, kterou naše odvětví projde v příštích deseti letech. Některým automobilkám se na ni podaří reagovat lépe, než jiným, a je dost možné, že právě to bude to jedna z věcí, na základě kterých si zákazníci v budoucnu budou své vozy vybírat.

Soumrak dieselů

V Evropě je patrný trend začátku konce dieslových motorů ve velkých městech. Jde třeba o Londýn, Paříž, Athény či o mnohá německá města. Jak tento trend vnímáte? Jde o změnu k lepšímu?

Naše společnost má vizi, že do roku 2050 snížíme naše CO2 emise o 90 procent. To je něco, na čem usilovně pracujeme, proto jsme se před desítkami let rozhodli, že začneme v Toyotě s hybridní technologií. A proto se Lexus se do tohoto paradigmatu zařadil v roce 2005. Náš cíl byl vždycky zákazníkům dodávat co nejlepší řešení jejich mobility v environmentálně co nejčistší podobě. Na tento přístup jsme se zaměřovali ještě předtím, než se o soumraku dieselů v evropských městech začalo hovořit.

Je podle vás diesel mrtvý?

Myslím si, že spotřebitelé v něj ztrácejí víru. A můj osobní názor je, že pokud se společnost v něco rozhodne, firmám se toto rozhodnutí překonává jen velmi obtížně. Neříkám, že diesel je mrtvý. Ale zcela jistě bude dále omezován.

Nepředpokládáte tedy, že je to hlavní technologie pohonu motorů pro budoucnost?

Nemyslím. Většina automobilových výrobců už oznámila, že se od dieselu odklání. A pokud zde není nabídka, tak se propadnou prodeje. Ale my to vnímáme celé poněkud s odstupem. Lexus již nyní prodává 98 procent vozů na hybridní pohon, takže nás se diesel moc netýká.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744