Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Od Plechové Lízinky po živočišnou říši: Čtyři auta, která změnila svět

Od Plechové Lízinky po živočišnou říši: Čtyři auta, která změnila svět

Na mnoho aut si ani zarytý fanoušek po letech nevzpomene. Jiná pomohla výraznou měrou s motorizací buď celé planety, nebo alespoň její části. Na počátku vývoje silničního vozidla se spalovacím motorem bylo Německo, záhy jej ovšem převálcovala ve výrobě Francie, i když s vydatnou pomocí západního souseda (licence na motory Daimler). Na počátku 20. století se do čela zemí vyhouply USA a setrvaly tam až do japonského útoku. Dnes se na výsluní vyhřívá Čína. Jiná situace panuje v modelech. Tam vlastně, alespoň mezi osobními auty, vévodí Toyota Corolla.

Jenže lze počítat s něčím, čehož základní koncepce se léty měnila a prošlo mnoha generačními obměnami? Jde vlastně jen o setrvávání u stejného názvu, to je záležitost hlavně marketingová, samozřejmě, Japonci moc dobře vědí, proč tak činí. Volkswagen Golf sice zůstává v základu stejný, ale postupně rostl... Jsou tu přece jiná auta, jejichž vzhled se za několik desetiletí produkce výrazněji nezměnil a stala se legendami. Nesou značky Ford, Volkswagen, Citroën a Fiat.

Ford T

Prvních pět let od svého založení vyráběla Ford Motor Company své vozy pouze kusově. Zlom nastal až s debutem Modelu T v říjnu 1908. Henry Ford sliboval, že „posadí Ameriku na kola“, to také dodržel. „Plechová Lízinka“ vážila v základní verzi sotva 540 kg a ke štěstí jí stačil dvacetikoňový (15kW) čtyřválec SV 2,98 l. Musel, za celých devatenáct let produkce se na rozdíl od auta nezměnil. Rozjel ji maximálně na sedmdesátku...

Spotřeba benzinu mezi 11 a 22 litry na stokilometrovou vzdálenost byla naprosto normální a vzrušovala málokoho. Pásová výroba, která byla zavedena v roce 1913, snížila cenu z původních 850 dolarů až pod 260, takže si „téčko“ mohli dovolit i někteří Fordovi dělníci. Už před vypuknutím první světové války v Evropě neslo 90 % automobilů na světě tuto značku. Samotný Model T se ovšem vizuálně změnil. Začátkem dvacátých let se zaoblila příď a těsně před samotným finále došlo k radikálnímu snížení vozu, aby konzervativní značka udržela krok s konkurencí.

Do nabídky se také vrátily různé barvy, „téčka“ nebyla jen černá, jak se traduje. 25. května 1927 produkci svého možná nejslavnějšího auta oficiálně ukončil a o den později slavnostně usedl se synem Edselem do patnáctimiliontého Fordu T, se kterým následně opustili hlavní továrnu River Rouge. To už jej dávno předstihl v odbytu Chevrolet, dokonce dvojnásobně. Nicméně výroba ještě dobíhala týden v USA a poté v evropských závodech. Podle nejoptimističtějších pramenů svět zaplavilo na 16,5 milionu „Lízinek“. Ty také závodily, dokonce v Indianapolis a ještě dnes s nimi lze objet svět. Co na tom, že je jim minimálně devadesát?

Volkswagen Brouk

Vývoj německého lidového vozu je neodmyslitelně spjat se jménem Ferdinanda Porscheho. Geniální konstruktér nicméně „opisoval“ od Hanse Ledwinky a svou úlohu v počátcích kariéry oblého automobilu se vzduchem chlazeným plochým čtyřválcem v zádi sehrála i nacistická propaganda. Jenže my jsme server o autech... Sériová produkce se vlastně rozběhla až po druhé světové válce.

Vůz, který díky své typické siluetě dostal v mnoha jazycích přezdívku „Brouk“, je vlastně rekordmanem, protože 21,5 milionu vyrobených exemplářů nemá na kontě žádný jiný, který procházel evolucí a nestřídaly jej nové a nové generace. Objem motorů s typickým bublavým zvukem postupně rostl z 1,13 až k 1,6 l, zvětšovala se zasklená plocha a v 70. letech i přední zavazadelník, v interiéru pak nahradil kovy plast. Obrovskou popularitu si volkswagen vydobyl mezi americkými hippies, jenže to už bylo jasné, že jeho takřka čtyři dekády stará konstrukce nemůže přežít dlouho. Tedy v Evropě...

Brouk se stejně jako Model T vyráběl a montoval takřka po celém světě, nicméně svou kariéru zakončil v mexické Pueble až v roce 2003. Déle už vydržela jen německá tříkolka Tempo, kterou vyráběl Bajaj v Indii. A vlastně i Morgan 4/4, byť ten měl historii nakrátko přerušenou. Volkswagen se stal základem mnoha dalších modelů značky včetně spřízněného Porsche, ale i plážových bugin. Filmy s Herbiem jste také určitě viděli... Oblíbené byly i kabriolety od Karmanna, kreace jiných karosáren (Wendler, Hebmüller, Stoll a další) patří mezi vzácnosti, o válečných velitelských a sanitních verzích na šasi „kaďourů“ nemluvě...

Co zajímavého přinesly další dva výrazné vozy historie? Čtěte pokračování článku na webu Auto.cz.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1