Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Proč jezdíme starými auty? Průměrný věk vozového parku je už 14,62 roku

Proč jezdíme starými auty? Průměrný věk vozového parku je už 14,62 roku

Prodeje nových aut trhají v Česku rekordy, přesto vozový park stárne a stárne. Letos už se v průměru vyšplhal na 14,62 roku. Před patnácti lety to nebylo ani 13,50. Proč?

Jsem stár, jsem velmi stár, jsem superstar – to si v anekdotě říkal komunista Brežněv při ranním pohledu do zrcadla. Podobně by to o sobě mohl říci český automobilový park.

Ten za posledních skoro třicet let prodělal bouřlivý rozvoj, ale za ním určitě nejsou jen společenské změny, kterými si Češi v tom období prošli. Začněme třeba tím, že na přelomu roku 2017 a 2018 u nás bylo registrováno skoro 5,6 milionu osobních aut, jak ukazuje zelený graf. V roce 1989 to bylo jen 2,3 milionu vozidel.

Asi se tedy máme opravdu lépe. Objektivně je ale nutno říci, že počet registrovaných osobních aut rostl ve všech civilizovaných zemích. Tempo růstu však nebylo tak vysoké. Jiná věc je průměrné stáří. V tématu se zabýváme osobními vozy. Jejich průměrný věk se na prahu letopočtu 2018 vyšplhal už na 14,62 roku.

Jinými slovy typické auto na českých silnicích je ve věku teenagera, puberťáka, žáka deváté třídy základní školy, chcete-li… V porovnání s vyspělými automobilovými trhy tímhle číslem zaostáváme. To, proč je tomu tak, se dá vysvětlit v několika rovinách.

Statistika a výhledy

Existuje něco, čemu se říká přirozená obnova vozového parku. Je to koeficient vyjádřený v procentech, který říká, jaký je podíl nově registrovaných vozů v celkovém počtu registrovaných aut.

Ve vyspělých a stabilních ekonomikách v okamžiku, kdy prodeje nových vozů nejsou dotovány programy typu šrotovného nebo elektromobility, je to hodnota obvykle kolem 8–10 %.

Celý článek najdete na Auto.cz

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744