Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Racionální auto pro iracionální řidiče. Test hybridního Lexusu CT 200h

Racionální auto pro iracionální řidiče. Test hybridního Lexusu CT 200h

Lexus CT 200h představuje v nabídce japonské automobilky startovací položku. V mnoha ohledech chápu, proč bych si tohle hybridní auto měl koupit – a stejně tak si vždycky dokážu najít protiargument. Nakonec mi součet všech pro a proti dal solidní plichtu. Koupě základního hybridu od Lexusu je prostě čistě věc osobní volby a po pravdě řečeno bych do toho vůbec netahal racionalitu.

Tím nechci říct, že Lexus nepostupuje racionálně. Právě naopak. V určitém okamžiku, někdy kolem roku 2010, vedení firmy došlo, že snažit se vecpat do stejného ringu s BMW, Mercedesem a Audi může skončit jediným možným způsobem: totiž že Lexus nakonec zůstane ležet na zádech v aréně a bude rád, když z ní vyleze.

Když z pohledu člověka, který má určitou zkušenost s budováním a dynamikou brandu, musím říct, že to v Lexusu nakonec vymysleli parádně. Prostě si pro sebe vytvořili vlastní ring, což je obecně vzato nejlepší způsob, jak vyhrát.

Tam, kde ostatní značky nabízejí hybridní pohon, nasadil Lexus hybridy jako standard. To je samozřejmě mimořádně riskantní rozhodnutí. CT 200h přišel na trh v roce 2011; tehdy nikdo ani netušil, že přijdou egyptské rány typu aféry Dieselgate a ujetých starostů městských částí, kteří budou pobíhat mezi auty a vytírat jim kapesníčkem výfuky, aby zjistili, jestli nešpiní. Lexus tohle všechno buď nějak dokázal odhadnout – anebo prostě měl obrovskou kliku. Každopádně dnes má značka díky prozíravému rozhodnutí vsadit na čistý (nebo aspoň čistší) pohon slušný konkurenční náskok. Ten se ještě zvyšuje tím, jak města začínají alternativní pohony zvýhodňovat. Třeba v Praze můžete s hybridem zaparkovat kdekoliv na modré zóně i bez parkšajnu – pokud samozřejmě najdete volné místo, což je třeba v mé domovské Praze 7 záležitost, o které můžeme vést teoretickou diskuzi, ale stejně nezaparkujeme.

Tím se dostávám k tomu, jaký Lexus CT 200h vlastně je. Z první vody načisto si řekněme, že v červené barvě vypadá výrazně efektněji než moje octavia třetí generace v kombíku. To neříkám samoúčelně – CT 200h je prostě pořád pěkné, dynamicky vypadající auto. Kdybych byl tak o deset let mladší, vcelku bych neváhal a koupil si ho. Černočervený interiér splňuje představu, kterou měl kolega Borat o k*ndolapu, do kufru se vejde přesně kytara, žabky k vodě a náhradní triko. Když si do auta sednete, je to podobný pocit, jako když si na ruku natáhnete rukavici. Všechno napevno sedí a přitom to neomezuje pohyb.

O deset let mladší nicméně nejsem, takže musím konstatovat, že pokus nacpat do CT 200h sekačku fatálně selhal, moje těhotná manželka celou cestu kamkoliv bědovala, jak to drncá a představa, že bych s sebou jako obvykle měl vézt ještě borderkolii, mnou byla zamítnuta jako zcela surreálná.

Nicméně Lexus CT 200h si člověk nekupuje proto, aby v něm převážel rodinu, ale aby se v něm povozil. Což lze docela dobře, pokud si zvyknete na to, že kombinace hybridu a benzinového dvoulitru prostě má specifické chování. Jde to mimochodem velmi dobře. Vstupní model Lexusu, přestože nepatří mezi nejmodernější auta na trhu, pořád nijak nezaostává. V praxi to znamená přesné řízení a sportovně odladěný podvozek – což si mimochodem znamená, že si cestování po českých silnicích užijete opravdu do posledního kamínku.

Měl bych nicméně výhradu. Týká se ovládání infotainmentu, navigace a podobných chytrostí, jimiž je vůz vrchovatě vybaven. Sorryjako, ale je to strašně komplikované, tedy aspoň pro mě. Takže než abych se třeba mořil s nastavováním navigace, radši jsem si ji pustil na telefonu.

Tahle výhrada by ale neměla zastínit fakt, že nejmenší lexus je auto, které se přesně trefuje do své cílové skupiny. Že je tato cílová skupina poměrně úzká, je jiná věc.

Za zapůjčení děkujeme Louwman Group.

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1