Ukončete výstup a nástup, hybridní UFO odlétá. Test Toyoty C-HR | info.cz

Články odjinud

Ukončete výstup a nástup, hybridní UFO odlétá. Test Toyoty C-HR

Moc často se nestane, aby se lidé na ulici otáčeli za autem. V případě hybridního SUV Toyota C-HR jsem si pohledů užil až dost. C-HR je auto, které vzbuzuje zájem. Když na ně nebudete klást nepřiměřené nároky, docela dobře se s ním pobavíte.

Toyota se dlouhodobě profiluje jako propagátor alternativních způsobů pohonu . Výsledkem je, že si jakýkoliv její model můžete pořídit jako hybrid. Neptejte se mě, jak to funguje technologicky, z pohledu řidiče, který si chce jízdu aspoň trochu užít a přitom se bez komplikací dopravit z bodu A do bodu B, to ale pracuje bezchybně.

C-HR pohání kombinace benzínové osmnáctistovky a elektromotoru. Obě pohonné jednotky se doplňují podle požadavků na jízdu; sama Toyota dosti komplikovaným výpočtem dospěla k výkonu 122 koní. O převod hnací síly na poháněná kola se stará převodovka typu e-cvt. Chvíli si na ni je třeba zvykat, protože nemá klasické stupně. Technicky vzato jde o pokročilý variátor – neptejte se mě, jak je to uděláno, ale jezdí to dobře. Jen nesmíte mít přehnaná očekávání.

Tím se vlastně dostáváme k jízdě. Ve městě je mimořádně příjemná. Z C-HR je vcelku dobrý rozhled díky vyššímu posezení. Kam nevidí řidič, tam se dívají senzory a kamery, kterými je toyota vybavená více než bohatě. Daní je občas protivné pískání a pípání pokaždé, když se přiblížíte k obrubníku, parkovacímu automatu nebo vyšší trávě. Nenechte se zmást tím, že když do auta nasednete a zapnete motor, nic neuslyšíte. Může za to hybridní pohon, který při rozjezdech zapojuje elektřinu. Samotný rozjezd je tedy plynulý a tichoučký až do okamžiku, kdy dál přidáváte plyn. Pak zapne benzínový motor – a tady si řekněme, že jde velmi rychle do otáček. To se projevuje poměrně hlasitým a syrovým zvukovým projevem.

Na okreskách si C-HR vede příkladně. Povozek je naprosto nezáludný, řízení přesné, i když na můj vkus je kontakt s autem trochu moc zprostředkované. To je nicméně daň za množství jízdních systémů, které se starají o stabilitu auta a bezpečnost jízdy. Co mě vysloveně bavilo, byla možnost brzdit motorem. V dlouhých kopcích se hodí, navíc tak dobíjíte baterii. Když jsme u dobíjení: zkusil jsem si během jízdy prostřednictvím USB dobíjet telefon. Toyota mi na jinak pěkně vyvedeném velkém provozním displeji oznámila, že telefon si bere moc energie – a prostě mě od dobíjení odstřihla. To mě tedy nepotěšilo. Nicméně když jsem si přes bluetooth pustil Dark Side of the Moon, zvuk to byl vpravdě velkolepý.

S Toyotou C-HR jsem absolvoval trasu, kterou jezdím poměrně často. Z Prahy k rybníku Hejtman a zpět. Tam převážně po dálnici, zpátky hlavně po okreskách. Lépe se mi jelo po okreskách. C-HR je příjemné pohodlné auto – a mimochodem jsem jel za nějaké čtyři litry na to kilometrů, což není vůbec špatné. Po dálnicích to bylo horší. Hybridnímu pohonu prostě chybí masivní přebytek síly, na který jsem zvyklý z naší rodinné Octavie s turbodieselem. Zrychlení z nuly má C-HR pěkné, pružnost zhruba mezi 90 a 130 kilometry za hodinu už nijak oslnivá není. V táhlých stoupáních nezkoušejte předjíždět, pokud nemáte opravdu dost místa.

Když si ale nastavíte tempomat na 130, zapnete sledování jízdy v pruzích a k tomu radar, který sleduje odstup od vozidla před vámi, svezete se po dálnici klidně, vyrovnaně a zhruba za šest litrů na sto kilometrů. Po pravdě řečeno, od auta s tak futuristickým zevnějškem bych ale čekal víc dynamiky a po pravdě řečeno i emocí.

Pro dva lidi a psa je C-HR fajn auto . To není kritika, ale konstatování. Kdo chce rodinné auto, za stejné peníze si koupí něco účelnějšího, ale taky méně originálního a okázalého. Toyotu C-HR považuji za auto, jehož tvůrci ukázali hodně odvahy při konstrukci pohonného ústrojí, odvázali se u designu a dali si záležet na dílenském zpracování. Malých či středních SUV jezdí spoustu, ale nic originálnějšího než tuhle toyotu nenajdete.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud