Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

V Severní Koreji se pokusili okopírovat Mercedes. Nechcete vidět, jak to dopadlo

V Severní Koreji se pokusili okopírovat Mercedes. Nechcete vidět, jak to dopadlo

Severokorejci se kdysi snažili o výrobu svého Mercedesu. O licenci se nestarali, ale s výrobou to ale nakonec stejně dobře nedopadlo.

Korejská lidově demokratická republika patří kvůli svému tvrdému komunistickému režimu mezi nejtajemnější země světa. Z uzavřeného státu na západ míří jen minimum informací, což platí i pro tamější automobilový průmysl. Ví se, že tam existují výrobci Pyeonghwa Motors nebo Sungri Motor Plant, ale to je asi tak vše. Málo známý je i příběh severokorejského Mercedesu. 

Vozy značky Mercedes-Benz jsou mezi nejvyššími představiteli KLDR léta notně populární, což se ukázalo na pohřbu Kim Čong-Ila nebo na pravidelných vojenských přehlídkách, kde jsou stuttgartské limuzíny obvyklým jevem. Není tedy až tak divu, že se severní Korejci rozhodli vyrábět tyto vozy sami. Přece jen dovoz aut s trojcípou hvězdou na přídi do Severní Koreje je složitý, především kvůli sankcím. Na nějakou vysokou cenu političtí aparátčíci asi nedbali, v rovnostářské zemi přece vždy existuje někdo, kdo si je rovnější.

Projekt korejského Mercedesu započal na konci osmdesátých let, někdy kolem roku 1987. Zrodil se přitom přesně tak, jak se to může stát jen v uzavřené zemi, která s okolním světem komunikuje jen minimálně.

Jednoduše se do Koreje dovezlo (údajně z Tchaj-wanu) několik exemplářů Mercedes-Benzu 190 E, tehdejšího „baby-Benzu“, tedy předchůdce dnešní třídy C, které byly následně rozebrány do posledního šroubku a jednotlivé díly okopírovány. Nějaká licence se vůbec neřešila, vždyť Mercedes do takové země jako KLDR stejně neměl jak dosáhnout, aby se dožadoval nějakých licenčních práv.

Více se dočtete na serveru Auto.cz

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744