Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Volkswagen Corrado slaví 30 let: Zahájilo útok na vrchol

Volkswagen Corrado slaví 30 let: Zahájilo útok na vrchol

Z výrobce obstarožních „brouků“ a kompaktních golfů se Volkswagen postupem doby vypracoval na tvůrce, který dokáže potrápit i německou prémiovou trojku. První vlaštovkou v dlouhé cestě na vrchol se stalo právě kupé Corrado. Proč tomu tak bylo?

Ještě v 60. letech neznamenala automobilka Volkswagen v celosvětovém měřítku nic víc než výrobce aut pro masy. S motorem za zadní nápravou chlazeným vzduchem již poněkud zastaralými. Třeba automobilky Fiat, Peugeot, Renault, Lancia, Austin či Citroën platily v té době za mnohem pokrokovější výrobce, nabízející technicky i vzhledově vyspělejší auta. A nic na této situaci nezměnily ani novější modely VW, které stále využívaly prastarý základ z „brouka“.

Jenže pak přišla 70. léta s nimi zásadní obrat u značky Volkswagen. Nejen první Golf, ale také Scirocco či později malé Polo, tady všude už to bylo jinak. S motorem napříč před přední nápravou a moderní karoserií, střiženou v Itálii u Giugiara (Golf I, Scirocco I), se VW rázem vyhoupl mezi špičkové výrobce aut pro masy. Další pokrok dorazil v 80. letech. Druhé vydání Golfu přineslo poprvé 16ventilový motor, ABS, posilovač řízení a také pohon všech kol Syncro. No a pak přišel podzim 1988, kdy Volkswagen představil svůj do té doby technicky nejvyspělejší, ale také suverénně nejdražší model Corrado.

Náhrada za Scirocco? Ne tak docela

Corrado, jehož jméno kupodivu nevycházelo z žádných mořských proudů (Golf) či větrů (Passat, Scirocco), ale vzešlo ze španělské koridy, když parafrázovalo slovo „correr“. Snad aby výrobce s novým kupé jasně demonstroval schopnosti tohoto později mnohými tolik oceňovaného vozu. Bylo zcela logické chápat v době premiéry Corrado jako nástupce Scirocca II, vyráběného s dílčími modernizacemi od roku 1981. Nakonec to dopadlo jinak, takže oba vozy žily po svém boku až do léta 1992.

Celý článek si můžete přečíst na webu Auto.cz.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744