Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

10 let po hospodářské krizi: Finance jsou dobrý sluha, ale zlý pán

10 let po hospodářské krizi: Finance jsou dobrý sluha, ale zlý pán

Před 10 lety vypukla globální finanční krize, kvůli které podle OSN čelila světová ekonomika největšímu poklesu od Velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Analytici úvěrové pojišťovny Euler Hermes při příležitosti výročí vydali analýzu, v níž pojmenovali klíčové kroky, které pomohly krizi překonat, a také cíle, které je třeba do budoucna naplnit.

„Po jedné z nejbouřlivějších dekád je všude vidět globální stabilita a hospodářské oživení,“ říká hlavní ekonom Euler Hermes Ludovic Subran. „Od srpna 2007 dostal svět hodně lekcí. Ovšem je třeba říct, že dokonce i během nejtemnějších hodin finančních krize se světoví lídři v mnoha ohledech zachovali správně. Na druhou stranu 10 let po krizi je zřejmé, že musíme udělat všechno pro to, aby se růst světové ekonomiky nezastavil a abychom byli dokonale připraveni čelit dalším budoucím šokům,“ dodává.

Na České republice se hospodářská krize rovněž podepsala poměrně výrazně. Dle Českého statistického úřadu se v listopadu 2008 meziročně snížila průmyslová produkce o 17,4 procenta a hodnota nových zakázek klesla o neuvěřitelných 30,2 procenta.

„Dnes však naše země patří k nejrychleji rostoucím v Evropě. Do velké míry za to vděčíme tradičním průmyslovým oborům a rostoucímu exportu,“ říká Luděk Obadal, Country Manager společnosti Euler Hermes v České republice. „V rámci celosvětového vývoje je třeba se ptát: Poučili jsme se dostatečně?“ doplňuje řečnickou otázku.

Podle analýzy společnosti se podařilo světu přemoci hospodářskou krizi především z těchto 3 důvodů:

1. Světoví lídři dokázali zasednout k jednomu stolu.

Skupina zemí G20 se dohodla na nouzové strategii a stanovila precedens pro koordinaci měnových a fiskálních reakcí na krizi. Důležitou úlohu sehrál londýnský summit v roce 2009, na němž představitelé největších ekonomik světa v čele s USA přislíbili částku 1,1 biliónu dolarů na boj proti globální depresi. Současně se podařilo obnovit a oživit důležité mezinárodní instituce jako Mezinárodní měnový fond (MMF) a vytvořit finanční bezpečnostní síť s možností nouzových půjček.

2. Zpřísnila se globální regulace finančních trhů.

V Evropě se zavedla 3 klíčová opatření: stanovil se minimální poměr vlastního kapitálu pro banky ve výši 4,5 procenta, o více než 3 procenta se zvýšil tzv. pákový poměr, který zamezuje nadměrnému růstu bilance a podrozvahových transakcí, a zvýšily se také požadavky na likviditu. Ve Spojených státech amerických vznikl tzv. zákon Volcker proti spekulativním investicím a reforma o ochraně spotřebitelů (Dodd-Frank Wall Street).

3. Rozšířili jsme si obzory.

Standardizace zátěžových testů a důkladná analýza komunikace ve finančním sektoru v tomto období vedly k zajištění vyšší transparentnosti v oblasti bankovnictví.

Kromě pozitivních opatření identifikovali analytici také 3 výzvy, které je potřeba přijmout, abychom dokázali lépe čelit budoucím hrozbám:

1. Potřebujeme obnovit tzv. preventivní multilateralismus.

Zdá se, že světoví lídři dokážou najít společnou řeč a posunout věci kupředu pouze v období krize. Skupina G20 v posledních letech ztratila lesk, když nečinně přihlížela vzrůstajícím finančním hrozbám. Je třeba rozvíjet vzájemnou spolupráci, vyhnout se polovičatým reformám a nadále podporovat odpovědný přístup k financování, abychom byli připraveni na příští krizi.

2. Musíme společně zlepšit regulaci

Bankovní systém se zotavil nerovnoměrně, nesplacené úvěry se například dodnes negativně projevují na bilancích v jižní Evropě. Zároveň se ovšem posílila vazba mezi bankami a vládami. Je třeba zabránit asymetrické regulaci, která pokřivuje tržní prostředí, i nadměrné regulaci, která brání růstu investic.

3. Je nezbytné změnit chování.

Finanční napětí je stále patrné na všech úrovních – od dluhů domácností až po trhy s vládními dluhopisy. Pod dojmem všech opatření však může vzniknout falešný pocit bezpečí. Nesmíme zapomenout, že vždy budou existovat nějaké neznámé hrozby. V tomto ohledu je tedy dobré klást důraz na kritické myšlení a samoregulaci.

Tento poslední bod je rozhodující pro budoucí úspěch, uzavírá Ludovic Subran: „Příliš mnoho pravidel často jen maskuje nedostatek důvěry a cílů. Obojí je však zásadní, protože finance jsou dobrým sluhou, ale špatným pánem.“

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744