Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bitcoinová horečka: Brzy by mohl stát milion dolarů, vyplatí se do něj investovat?

Bitcoinová horečka: Brzy by mohl stát milion dolarů, vyplatí se do něj investovat?

Kdo nakoupil bitcoin před lety za pár desítek dolarů, tak má nyní na slušnou vilu či luxusní supersport. Nejznámější kryptoměna, kdysi k mání za několik centů, bude podle expertů tento týden atakovat psychologickou hranici 10 tisíc dolarů. Názory expertů na to, zda se do digitální měny vyplatí investovat, se ale různí jako den a noc. Zatímco například člen představenstva služby PayPal Wences Casares tvrdí, že během několika let bude nejznámější kryptoměna stát milion dolarů, ředitel banky JPMorgan by podřízeného, který by bitcoin nakoupil, bez milosti vyhodil. 

Během posledních dvou týdnů si investoři, kteří své peníze vložili do bitcoinu, mnuli ruce. Jejich peníze se totiž za tu dobu zhodnotily o 45 procent. Na takovouto míru zhodnocení by přitom při vložení peněz do indexu S&P 500 museli čekat tři a půl roku. Nejznámější světová kryptoměna způsobuje nákupní horečku mezi investory, odborníky i laickou veřejností a odvážné výroky o budoucí cenovce bitcoinu na úrovni milionu dolarů tomu jen pomáhají. Jaká je realita?

Bitcoin nezanikne

„Kryptoměny už tu zůstanou, o tom vůbec nepochybuji," říká pro INFO.CZ Kay Van-Petersen, makroekonomický stratég pro Saxo Bank. „To, jak budou vypadat za deset let, je však zatím ve hvězdách. Nejlepší srovnání, které mohu nabídnout, je s internetem z počátku 90. let. Vzpomeňte si, co se dělo, a kolik odborníků tvrdilo, že se to nikdy neuchytí a že je to jen módní výstřelek,“ dodává Van-Petersen. Podobný názor má i odborník na kryptoměny z bitcoinového startupu SatoshiLabs Martin Šíp. „Bitcoin a další kryptoměny podstatně změní krajinu světa financí, tak jak ji známe, a vytvoří konkurenci státním měnám,“ tvrdí.

Kde v Česku koupit bitcoin?
Bitcoiny lze koupit například v bitcoinmatech (obdoba bankomatů), které naleznete například v pražském Slovanském domě, v Arkádách Pankrác nebo v brněnském obchodním centru Omega. Bitcoiny rovněž můžete pořídit na některé z bitcoinových burz (třeba Bitstamp), v bitcoinové směnárně (například Coinbase), nebo nové bitcoiny můžete na svém počítači vytěžit.

Našlápnuto má největší světová kryptoměna víc než slušně. V pondělí se obchoduje přibližně za 9,7 tisíc dolarů a investoři už netrpělivě vyhlížejí desetitisícovou hranici. „Pokud v příštích dnech bude pokračovat absence závažnějších negativních zpráv, tak by bitcoin tuto psychologickou metu měl překonat bez problémů,“ odhaduje pro INFO.CZ hlavní ekonom společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda.

Zájem o investiční instrument, ale zároveň i platidlo, které můžete směnit třeba za elektroniku v eshopu Alza.cz nebo za kávu v kavárně Paralelní Polis roste nejen mezi retailovými investory, ale i mezi velkými rybami investičního světa. „Stoupá zájem významných amerických bank a dalších institucionálních investorů, ať už jde o ústavy Goldman Sachs či Morgan Stanley nebo o hedgeové fondy,“ tvrdí Kovanda.

Kolik kryptoměn vlastně existuje?
Kromě bitcoinu existují stovky (podle serveru CoinMarketCap je jich přesně 1322) dalších kryptoměn. Ačkoliv bitcoin byl první na trhu a dodnes ovládá tržní podíl a průměrný denní objem obchodů, odborníky je vnímán spíše jako investiční instrument než jako praktická měna, kterou by se vyplatilo zaplatit v kavárně za čaj nebo kávu. Tržní kapitalizace bitcoinu je nyní 162 miliard dolarů (podle Ronnieho Mosse, zakladatele firmy Standpoint Research by měla do pěti let překonat valuaci největší světové firmy Apple - nyní asi 873 miliard dolarů). Další kryptoměny podle tržní tržní kapitalizace jsou Ethereum (46 miliard dolarů), Bitcoin Cash (28 miliard dolarů) a Ripple (10 miliard dolarů). „Osobně rozumím hlavně Bitcoinu a ten bych také doporučil držet dlouhodobě. Ostatní kryptoměny musí o své místo na slunci ještě bojovat,” říká odborník z bitcoinového startupu SatoshiLabs Martin Šíp. Celkem mají všechny kryptoměny tržní kapitalizaci přes 302 miliard dolarů.

Virtuální měna za milion

Podle odborníků má totiž bitcoin slušný potenciál na to, aby brzy dosáhnul i na hranici milionu dolarů. „Za pět let ovládnou kryptoměny internet a stanou se jeho privilegovaným platidlem," říká Martin Šíp. „Odhaduji, že za pět let se bude cena jednoho bitcoinu pohybovat mezi sto tisíci dolary a milionem dolarů," dodává odborník s tím, že podle něj mají kryptoměny své místo i v portfoliích retailových investorů. 

Jenže zatímco současný zájem investorů je podobný, jako během holandské tulipánové horečky ze 17. století, mnozí investiční experti před nákupem kryptoměn varují. „Pokud jste tak blbí, že si bitcoin koupíte, tak za to taky brzy zaplatíte,“ uvedl šéf americké investiční banky JPMorgan Jamie Dimon. A Vlk z Wall Streetu, bývalý burzovní makléř a finanční podvodník Jordan Belfort, tvrdí, že bitcoin je „vůbec největší ze všech podvodů. Mnohem větší, než jaký jsem kdy provedl já.“

„Dimonovo prohlášení mě příliš nepřekvapilo,“ oponuje ale Van-Petersen. „Jde o přirozenou reakci zavedených struktur a určitě něco podobného uslyšíme i od dalších představitelů tradičních bank. Blockchain a kryptoměny budou mít revoluční dopad na řadu odvětví, zejména na to finanční, protože v podstatě eliminují potřebu kontroly třetích stran a navíc snižují náklady. A každý, kdo na starém systému postavil svůj život, se pochopitelně cítí ohrožen,“ říká expert Saxo bank.

Kde se dá bitcoinem zaplatit?
Podle mapy Coinmap je v České republice již přes sto možností, kde těžce vydolované (nebo lehce nakoupené) bitcoiny můžete utratit. V Praze si za virtuální peníze můžete koupit kávu v Paralelní Polis, nakoupit elektroniku na Alza.cz nebo si pronajmout své místo v hubu Paperhub. Přestože většina možností se soustředí na Prahu, i v menších městech (například v Brně, Olomouci či Pardubicích) se začínají objevovat první obchody, které virtuální měnu přijímají.

Ani bitcoin není bez chyb

Faktem nicméně je, že bitcoin má mnoho nedostatků. Například je zatím pro běžné nákupy pomalý. Zatímco například síť společnosti VISA dokáže zpracovávat až 65 tisíc požadavků za vteřinu, blockchain bitcoinu jich zvládne za stejný časový úsek jenom sedm. Díky své anonymitě stál navíc bitcoin za rozmachem ransomwarových útoků v posledních letech, říká v rozhovoru, který již brzy vyjde na INFO.CZ Eytan Segal, šéf prevence kybernetických hrozeb společnosti Check Point.

Odborníci kromě toho upozorňují i na stále se zvyšující energetickou náročnost těžby bitcoinu. Těžba bitcoinu totiž nyní spotřebovává 0,13 procenta globální spotřeby elektrické energie, tedy stejně jako třeba celé Slovensko. Pokud by byl bitcoin samostatnou zemí, tak by se ve světovém žebříčku spotřeby elektrické energie dostal na 61. místo.

„Obzvláště v posledních měsících vidíme velký nárůst nákupů placených bitcoinech, od zahájení jsme přijali platby v této virtuální měně za desítky milionů korun. Nejčastěji lidé nakupují počítačové komponenty.“
Patricie Šedivá, mluvčí, Alza.cz

I přes všechny nedostatky je však pravděpodobné, že cesta virtuálních měn díky blockchainovému systému představuje revoluci zavedených bankovních pořádků. „Kryptoměny nejsou žádným spásným rosettským kamenem, ale mohly by dále fungovat jako silná a dávno potřebná desinfekce pokřiveného systému, jaký dnes známe,“ uzavírá Van-Petersen.

Jak kupovat kryptoměny? Čtěte zde>>>

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1