„Čínská ocel v Turecku ničí evropské ceny.“ Rozhovor se šéfem Třineckých železáren | info.cz

Články odjinud

„Čínská ocel v Turecku ničí evropské ceny.“ Rozhovor se šéfem Třineckých železáren

Čínské ocelárny vozí ve velkém do světa nejen hotové výrobky, ale také polotovary. Ty jsou často levnější než vsázka pro výrobu ze železné rudy nebo šrot. Ten se kvůli tomu přestal kupovat a jeho cena padá. „Se zákazníky máme sjednáno, že když šrot zlevňuje, musíme zlevňovat také. Jenže když skokově spadne cena šrotu o 50 eur, zákazníci čekají, že tento prudký pokles bude dál pokračovat a chtějí změny v cenách okamžitě,“ popisuje situaci v rozhovoru pro E15 generální ředitel Třineckých železáren Jan Czudek.

Evropské ocelárny bijí na poplach před dovozem neférově levné oceli z Číny. Jak se zvýšený dovoz čínské oceli dotýká Třineckých železáren?

Zvýšený dovoz způsobuje extrémní tlak na ceny. A to v situaci, kdy v samotné Evropě jsou velké nadbytečné kapacity. Nejhorší je, že jde o dotovanou ocel. Pokud by to byla ocel dovážená za férové ceny, nebáli bychom se jí. Jenže když Číňané přivezou a prodávají ocel za ceny, které jsou prokazatelně pod cenami surovin, nemůže to být férová konkurence.

Přímý dopad je jen v cenách, nebo jste přišli i o část odbytu?

S čínským materiálem jako konkurencí vůči některému z našich výrobků se přímo nesetkáváme. Ale naši zákazníci vidí, že adekvátní výrobky se na trhu objevují za cenu, řekněme 80, a ptají se, proč my je prodáváme za 100. Cenový problém zesiluje ještě to, že Číňané nevozí jen hotové výrobky, ale také polotovary za ceny, za které do Evropy dostanete jen železnou rudu.

O jaké polotovary jde?

Sochory a kontislitky, což jsou vstupy pro válcovny. Když stojí tolik jako ruda nebo méně než šrot, nikdo nekupuje šrot a jeho cena extrémně klesá. Jenže na ceny šrotu jsou navázané některé základní ceny hotových výrobků. A jejich cena jde také dolů. Velkou roli v tom hraje Turecko.

Proč Turecko?

Sochory z Číny šly ve velkém do Turecka. To je shodou okolností jedním z největších spotřebitelů šrotu. Čínské dotované sochory stály 200 eur za tunu. Při takových cenách se nikomu nevyplácí ocel vyrábět. Turecko přestalo spotřebovávat šrot, což umocnilo pokles jeho cen v Evropě. Navíc když měli Turci takto nízkou cenu vstupu, mohli si dovolit jít do cenového souboje s evropskými výrobci. Turecko je přitom velký vývozce oceli do Evropy, mnohem větší než Čína.

Šrot je pro vás jedním ze vstupů, takže jeho padající cena by pro vás mohla být výhodná.

To sice ano, ale pro nás je důležitý i cenový vzorec u našich výrobků. Se zákazníky máme sjednáno, že když se pohne cena šrotu, změní se v určitém poměru i cena našich výrobků. Když šrot zlevňuje, musíme automaticky zlevňovat také. Jenže když skokově spadne cena šrotu o 50 eur, zákazníci čekají, že tento prudký pokles bude dál pokračovat a chtějí změny v cenách okamžitě. Ale ve výrobě, která vede přes železnou rudu, trvá tři měsíce, než se do konečného výrobku promítne změna ceny rudy. Tento časový nesoulad se dá zvládat, když jsou výkyvy v cenách do deseti eur za tunu za měsíc, ale když jsou pohyby tak prudké jako teď, je to špatné.

Loni vám tržby klesly meziročně o tři miliardy korun, o kolik to může být letos, pokud se cenový pokles nezastaví?

Přesnou kalkulaci ještě nemůžeme mít, je polovina roku, ale určitě půjde o miliardy.

Co by měla Evropská komise udělat, aby zmiňovaným negativním dopadům zabránila?

Je třeba, aby antidumpingové řízení bylo rychlejší a efektivnější. Když řízení trvá několik kvartálů, jsou mezitím čínští výrobci schopni pružně zareagovat na očekávaná opatření. Příkladem může být antidumpingové clo na legované oceli.

Producenti na těchto výrobcích provedli dodatečnou úpravu, loupání, a najednou jejich výrobky spadaly do jiné kategorie a antidumpingové clo se na ně už nevztahuje. Efektivní by také bylo, kdyby bylo možné budoucí antidumpingové clo vyměřit i zpětně na dovozy, které do Evropy přišly od zahájení šetření.

Druhou část rozhovoru čtěte na webu E15

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud