Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Děláme Ford T mezi 3D tiskárnami," říká pro INFO.CZ nejlepší začínající podnikatel roku

„Děláme Ford T mezi 3D tiskárnami," říká pro INFO.CZ nejlepší začínající podnikatel roku

„Je tu plno, potřebovali bychom tady semafor,“ podotýká s humorem Josef Průša, zakladatel firmy Prusa Research, který byl čerstvě oceněný jako nejlepší začínající podnikatel v prestižní soutěži EY Podnikatel roku. Úzkou chodbou v prostorách společnosti v Karlíně prochází každou chvíli nějaký člověk, pracuje tam už zhruba 90 lidí. Průša přitom začínal sám jen s pomocí svého bratra a otce. Firma se rychle rozrostla a čeká, až se bude moci přestěhovat do nových větších prostor. Budou sídlit na 3200 metrech čtverečních, což je 4 a půl krát více než stávající plocha.

Průša tiskne tiskárny – přesněji řečeno 3D tiskárny. Na těch je možné vytisknout i malé součástky, dílky do stavebnic, dokonce i celé předměty.

„Dostal jsem se k tomu tak, že jsem řešil svůj vlastní problém, stavěl jsem kontrolery na hudbu a potřeboval jsem knoby, fadery a podobně, a tak jsem objevil 3D tisk,“ vysvětluje Průša. Vypráví trochu s nadsázkou, že úspěch mu přinesla lidská lenost. Chtěl si zjednodušit dosavadní 3D tisk, a tak začal hledat způsoby, jak celý proces usnadnit, to se psal rok 2009. Sám si pak začal stavět tiskárny. V komunitě stejně naladěných lidí jeho výrobek vzbudil zájem.

Snaha se Průšovi vyplatila, to dokládá i světové hodnocení. Tiskárna Prusa i3 MK2 loni zvítězila v hodnocení časopisu MAKE jako nejlepší produkt na trhu 3D tiskáren.

Navzdory faktu, že firma nemá téměř žádný marketing, bleskově roste. Uživatelé si zkušenosti předávají mezi sebou. „Poslední dva roky rosteme vždy desetkrát,“ říká Průša. „V roce 2014 jsme měli obrat 3,5 milionu, v roce 2015 to bylo 25 milionů a v roce 2016 dokonce 240 milionů,“ vyčísluje. Firmu založil v roce 2012 a zasloužil se o to, že je dnes 3D tisk relativně dostupný.

„My děláme Ford T mezi 3D tiskárnami. Ford T zpřístupnil automobily běžným lidem, bylo to první všudypřítomné auto, které bylo dobré, spolehlivé a mohl si ho dovolit normální člověk,“ míní Průša.

Průšovy tiskárny jsou open source, kdokoliv je může sám modifikovat. Lidé pak vylepšení mohou sdílet online a některá se zapracují přímo do oficiální verze. Tak to převážně fungovalo na začátku, teď mají tým vývojářů. Na potřeby zákazníků se snaží reagovat rychle. „Málokdy se stane, že nás někdo předběhne,“ tvrdí Průša.

Zpětná vazba je důležitá také u jednotlivých součástek. Průša nevyužívá služeb distributorů. Má to podle něj výhodu. Hned v Praze vědí, co je potřeba vylepšit. Pokud třeba zákazník upozorní na součástku, která je příliš křehká a zlomil ji, hned mohou reagovat. „Můžeme udělat tu součástku robustnější, druhý den už ji tisknout a třetí den už se posílá nová,“ vysvětluje.

Měsíčně dělají 3 tisíce tiskáren, „Čtyřicet procent nám dělá Amerika, většinu Evropa, pak v každém státě jich je pár, třeba jedna nemocnice v Mongolsku má 15 tiskáren. Nevíme, co tam s tím dělají,“ říká Průša. V Česku končí asi sedm procent produktů firmy. 

Aby člověk mohl na 3D tiskárně něco vytisknout, je potřeba mít digitální design dané věci. Na internetu mohou nadšenci najít tisíce volně dostupných modelů. Na druhou stranu mnoho uživatelů tvrdí, že 3D design není úplně nejsnazší vytvořit. Podle Průšy to tak není.  Na modelu viktoriánského domku vysvětluje, že se dá snadno finální produkt vymodelovat jako lego – virtuálně skládat základní tvary jako kvádry a válce ve složitější objekty.

„Často slyšíte, že lidi si na tom tisknou hračky a podobně, ale opak je pravdou,“ ujasňuje Průša to, k čemu tiskárny slouží. Firmy si často tiskárnu pořizují kvůli určitým dílkům, 3D tiskárna nemusí tisknout celý finální produkt ale třeba jen malý detail.

Nejsložitější je pak vymodelovat organický tvar, třeba obličej. „Je to stejně složité jako sochařina, možná snazší jen o to, že na počítači je snadné krok vrátit zpět,“ podotýká Průša. Když to člověk ale zvládne, tiskárna to dokáže vytisknout stejně snadno jako základní tvary.

Na Průšovy tiskárny se stojí virtuální fronty, čekací doba je 7 týdnů. Průšovým cílem je tisk nadále zjednodušovat. Někteří 3D tisku předpovídají zářivou budoucnost. Mohl by nahradit i výrobu.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744