Družstevní supermarkety jako nový hit: Levnější a kvalitnější potraviny za 3 hodiny práce měsíčně | info.cz

Články odjinud

Družstevní supermarkety jako nový hit: Levnější a kvalitnější potraviny za 3 hodiny práce měsíčně

Francie hledá alternativu ke klasickým obchodům. Po Paříži, kde se loni otevřel první družstevní supermarket v zemi La Louve, vyrůstají desítky dalších v každém větším městě. Za poplatek a tři hodiny práce měsíčně nabízejí členům celoroční přístup ke kvalitním potravinám, které pořídí levněji než v tradičních obchodech. V Marseille se první obchod SuperCafoutch otevře v lednu v testovacím provozu. U jeho zrodu stál Pierre Blanc, který se v profesním životě zabývá obnovitelnými zdroji. 

Na jakém principu funguje družstevní supermarket?

Hledáme alternativní model ke klasickým supermarketům. Cílem jsou proto kvalitnější výrobky z místních zdrojů a od místních zemědělců, spokojenější zákazník, větší účinnost a především nový přístup k zaměstnancům. Ti jsou totiž zároveň majiteli družstva, potažmo supermarketu, mají tedy právo rozhodovat o jeho fungování. Zákazníci jsou zaměstnanci a zároveň družstevníci. Nemáme ředitele, rozhodujeme demokraticky, když hlasujeme, každý má jeden hlas. A to třeba i tom, jestli do obchodu patří Nutella, nebo ne.

Co musí udělat ten, kdo se chce stát součástí takového družstva?

Nejdřív musí vložit svůj podíl. Je to jednorázový poplatek 100 EUR na rok. Pro studenty a nezaměstnané 10 EUR. Kdo chce nakupovat, musí pak v obchodě odpracovat tři hodiny měsíčně. Ať už se jedná o příjem zboží, práci na kase nebo úklid. Vystoupit může, kdy chce, akorát už u nás nemůže nakupovat.

Jaké jsou hlavní výhody takového supermarketu?

Výhodou je určitě volba o tom, co chceme v supermarketu mít. Můžeme svobodně přidávat a odebírat produkty. Nežene nás zisk a neutrácíme za pracovní místa, a tak s marží 23 % držíme ceny níže než v klasických obchodech. Podle propočtů tak na klasickém spotřebním koši ušetříte 20 - 40 % ročně. Navíc víme přesně, kdo nám dodává zboží a podporujeme tak místní produkci, i když to nejde u všech výrobků. A pro většinu zapojených lidí je přínosem i sama zkušenost v družstevním projektu a hledání alternativy.

Právě alternativní řešení se ale často setkává s kritikou, třeba že podobné projekty likvidují pracovní místa…

Překvapuje mě, že lidí často hájí takzvaně tradiční hodnoty. Ale co je hodnotného na pracovních místech pokladních, které jsou v depresi, mají zdravotní potíže a nízké platy. Takovou práci nechce dělat nikdo, tak proč nezkusit vymyslet alternativu. Tím, že navíc podporujeme místní produkci, se naopak můžou vytvářet pracovní místa jinde za příjemnějších podmínek.

V Marseille jste teď těsně před otevřením testovacího provozu, jak dlouho už na projektu pracujete?

Před dvěma lety mi zavolala kamarádka, jestli bych do toho šel. Trochu jsem slyšel o prvním družstevním supermarketu v New Yorku Park Slope Food Coop, který funguje už od roku 1973 a dnes má 17 000 členů, tak jsem řekl proč ne. Ve Francii pak boom spustila první prodejna v Paříži La Louve. Asi jako všude jinde v Evropě už tu navíc pár let ve velkém funguje systém bedýnek od konkrétních farmářů. Družstevní supermarkety na to trochu navazují, navíc nenabízejí jen zeleninu.

 

Měli jste nápad, co dál?

Na začátku nás bylo deset, začali jsme se scházet, vymýšlet koncept a nabírat další lidi. Když nás bylo šedesát, založili jsme asociaci a začali pořádat první hromadné nákupy. Vytvořili eshop, kde máme asi dvě stě produktů, které si lidé můžou objednat a pak jednou měsíčně vyzvednout podobně jako zmíněné bedýnky. Vytvořili jsme taky tři týmy, z nichž jeden má na starosti komunikaci a nábor, druhý nákup a třetí administrativu, finance a právo. Dělali jsme další akce, web a hledali prostory pro kamenný obchod. Nutno říct, že všichni to dělají dobrovolně, jde o kolektivní podnikání, takže má každý svou zodpovědnost. Teď nás je asi 300, v příštím roce bychom potřebovali asi 1500 členů.

Jací lidé se do projektu zapojují? Nejde jen o módní vlnu pro určitou sociální vrstvu?

Je to právě úplně rozmanité. Máme důchodce, matky na mateřské, nezaměstnané, studenty, pracující. Navíc máme štěstí, že jsme našli prostory v sociálně slabší čtvrti. Chceme se určitě zaměřit na inkluzivní funkci projektu a podporovat sociální rozmanitost. Myslím, že to může být pro všechny hodně zajímavé dozvědět se nenásilnou formou, proč někdo co jí.

Jak budete řídit rozdělování tříhodinových směn, když vlastně nemáte žádného vedoucího?

Na to už jsou dnes poměrně rozvinuté aplikace a počítačové programy, kde si lidé můžou směny měnit a podobně. Navíc se setkáváme s dalšími projekty ve Francii a sdílíme zkušenosti, jak dělat práci co nejefektivněji. Po dosažení určitého počtu členů je pak výhodné mít přece jen jednoho až dva zaměstnance, kteří budou mít na starosti právě směny a řízení obchodu na plný úvazek. Dobrovolnictví je sice fajn, ale někteří se pak zapojí natolik, že se po velmi krátké době vyčerpají. Už teď máme lidi, co tady na stavebních pracích odmakali tři měsíce v kuse, to nejde, proto je lepší držet tříhodinový systém.

Obchod v New Yorku, který zmiňujete jako vzor, ale v minulosti čelil několika problémům. Lidé začali platit na své směny někoho jiného, objevily se i krádeže… Nebojíte se, že váš model založený na důvěře zůstane jen utopií?

Myslím, že je logické, že když projekt naroste, objeví se podobné problémy. Ale tam my zdaleka nejsme a já pevně věřím, že v menším počtu tyto problémy mít nebudeme. Záleží, jak je projekt vedený a u nás zatím cítím, že všichni mají správnou motivaci. Navíc hodně z nás bere projekt jako cennou zkušenost jak vyzkoušet něco nového. Vzhledem k tomu, že jsme jedni z prvních ve Francii, je normální, že musíme zjistit pozitivní i negativní stránky podobného pokusu. Zároveň si naivně nemyslím, že porazíme klasické obchody, jen prostě hledáme funkční alternativu. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud