Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Helena Veverková: Bez ekomiliard by místo jezer byly pořád jen díry do země

Helena Veverková: Bez ekomiliard by místo jezer byly pořád jen díry do země

„Musíte mi to odpustit, ale já si moc nepamatuji čísla,“ směje se Helena Veverková a během dlouhého vyprávění v kavárně dokáže až na číselné údaje vylovit z paměti téměř každý detail. Příběh je samozřejmě o tzv. ekomiliardách a jako hrdinové v něm vystupují politici, odboráři i úředníci. Jen hlavní hrdinka chybí – sedí naproti a se skromností sobě vlastní hovoří zejména o zásluhách druhých.

Patnáct ekomiliard na odstranění ekologických zátěží po těžbě uhlí lze považovat za jeden z nejdůležitějších projektů v novodobé historii severočeského regionu. Proč bylo ale nutné ho vůbec realizovat? Vždyť těžaři mají ze zákona povinnost sami shromažďovat prostředky na obnovu vytěžené krajiny...

Povinnost provádět rekultivace uložil těžebním společnostem už zákon o ochraně zemědělského půdního fondu z roku 1957. Náklady na rekultivace byly do roku 1990 bilanční položkou na úrovni centrálního plánování. Hnědouhelné podniky v té době vytvářely značné zisky, které byly odčerpávány do státního rozpočtu, např. Severočeské hnědouhelné doly odvedly do státního rozpočtu v letech 1980-1994 více jak 20 miliard korun. Zásadní změny přinesly novely horního zákona po roce 1991, které uložily těžebním společnostem povinnost vytvářet rezervu finančních prostředků na sanaci a rekultivaci všech pozemků dotčených těžbou. V rámci privatizace v roce 1993 ovšem uhelné společnosti převzaly od státu nejen těžební lokality, ale i rozsáhlá území určená k revitalizaci. A na to nebyla vytvořena potřebná finanční rezerva. Jde o období od zahájení těžby na lokalitě do termínu její privatizace, přičemž se odečtou již realizované sanační práce. Odborné studie prokázaly, že výše těchto ekologických škod v Ústeckém a Karlovarském kraji dosahovala cca 20 miliard korun.

Kde jste hledali inspiraci při hledání zdrojů?

Především v oblasti bývalé NDR, kde docházelo k likvidaci více jak 50 lomů, řady briketáren, elektráren, zatápění asi 140 zbytkových jam atd. Rozsah vyčíslených ekologických škod tam byl mimořádně velký. Na obnově se podílela spolková vláda, spolkové země, na jejichž území probíhala těžba a spolkový úřad práce, který přispíval na mzdové náklady sanačním podnikům zaměstnávajícím propouštěné horníky. Systém byl pod přímou kontrolou státu a způsob řešení se nám líbil, proto jsme v roce 1998 ve Výzkumném ústavu pro hnědé uhlí uspořádali konferenci za účasti německých odborníků, zástupců revíru, Úřadu práce i odborů a velmi detailně jsme probrali, která opatření by byla aplikovatelná i u nás.

Zazněl na konferenci v této souvislosti i návrh obnovit myšlenku tzv. regionální tripartity?

Ano, tento návrh zde přednesl senátor Richard Falbr a krátce na to začátkem roku 1999 inicioval vznik Hospodářské a sociální rady Mostecka (HSRM). Úkolem této silné regionální platformy bylo vést dialog s vládou a zasadit se o řešení klíčových problémů regionu, především poškozeného životního prostředí a stále rostoucí nezaměstnanosti, která v roce 1999 dosahovala na Mostecku 17 %.

Členy HSRM jsou fyzické a právnické osoby, obce, instituce státní a veřejné správy, odbory, neziskové organizace, Okresní hospodářská komora, Okresní agrární komora atd. V současné době má 63 členů. Velmi si vážím aktivní účasti velkých těžebních, energetických a chemických společností.

Čeho jste dosáhli?

Především jsme vytvořili Globální plán revitalizace pánevních oblastí severozápadních Čech (GPR), který pojmenoval základní požadavky na obnovu regionu a stanovil priority na období 2000-2010: ekonomický rozvoj, životní prostředí, dopravní infrastrukturu, lidské zdroje a sociální infrastrukturu. V roce 2000 schválila plán Zemanova vláda a o dva roky později rozhodla o postupném vyčlenění částky 15 ekomiliard. Velkou zásluhu na tom měl tehdejší ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla.

Na co se tyto ekomiliardy použily?

Zjednodušeně řečeno na projekty od země dolů, tzn. na obnovu lesních porostů, zemědělských pozemků, vodních složek krajiny, biokoridorů, přípravu území pro využití volného času, ekologicky a přírodovědně orientovaná území a přípravu stavebních pozemků. Za nejdůležitější považujeme tři projekty: jezera Most, Milada a Medard-Libík. Bez ekomiliard by zde byly pořád jen opuštěné lomy. Dosud bylo realizováno 212 projektů v částce cca 9,3 miliard korun. Realizuje se 37 dalších projektů za cca 2,8 miliard korun a na vyhlášení čekají další ve výši 1,7 miliard korun.

Dočkala jste se při čerpání prostředků také nějakého nepříjemného překvapení?

Ano, když jsem při první realizaci zjistila, že nám z 15 miliard odečítají nejen cenu zakázky, ale také DPH. S tím jsme opravdu nepočítali. Navíc se DPH zvýšilo z původních 5 % v roce 2002 na současných 21 %. Stát si tak vlastně prostřednictvím DPH začal vracet zhruba 3 miliardy korun zpět. Takže jsme hledali způsob, jak získat za DPH odpovídající kompenzaci. Proto jsou ekologické škody znovu zařazeny do vládního projektu Restart.

Můžeme tedy Restart považovat za pokračování ekomiliard a jeho hlavní tvář Gabrielu Nekolovou za vaši následovnici?

Akční plán, který zahrnuje celkem 65 konkrétních opatření, schválila vláda v červenci loňského roku. Do pilíře s názvem Životní prostředí jsem zapracovala i opatření na navýšení 15 miliard korun na 18 miliard korun. Jsem opravdu nadšená, že toto opatření vláda schválila už na začátku září. Ekologická sanace území po těžbě je důležitým předpokladem jeho dalšího ekonomického rozvoje. Vážím si proto práce, kterou na zpracování a prosazení Restartu odvedla Gabriela Nekolová, a jsem ráda, že tu po nás vyrostla stejně nadšená mladá generace.

Ústecký kraj prochází velkou proměnou – v krajině, ekonomice a především v myšlení. Co je podle vás potřeba změnit v hlavách místních obyvatel?

Mně vždycky velmi vadilo, že noviny, televize a v poslední době i filmové seriály prezentují náš region jako špinavý sever se zdevastovanou krajinou, špatným životním prostředím, nevzdělanými lidmi, gaunery a řadou vyloučených lokalit. I když je zde stále řada problémů k řešení, tak to přece už zdaleka není pravda. Jsme průmyslová oblast a ještě jí dlouho budeme, ale i to má své kouzlo. Mostecko nabízí i díky rekultivacím řadu aktivit, na které může být hrdé. Myslím si, že stálá negativní prezentace regionu otravuje naše obyvatele a odrazuje především mladé vzdělané lidi. A to se velmi těžko mění.

Helena Veverková (75 let)

Je absolventkou Vyšší průmyslové školy strojní v Mostě a Vysoké školy báňské v Ostravě. V letech 1995-2004 působila jako ředitelka Výzkumného ústavu pro hnědé uhlí. Od roku 2004 pracuje v rámci skupiny Czech Coal. Je autorkou nebo spoluautorkou řady odborných publikací a vysokoškolských skript. Angažuje se v představenstvu Okresní i Krajské hospodářské komory, je předsedkyní Hospodářské a sociální rady Mostecka a členkou předsednictva Hospodářské a sociální rady Ústeckého kraje. Podílela se na vzniku Globálního plánu revitalizace, v rámci kterého bylo uvolněno 15 ekomiliard na revitalizaci pánevních okresů. Spolupracuje na realizaci aktuálního vládního projektu Restart.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744