Články odjinud

Muž, který vládne České spořitelně, chce bohatým brát a chudým dávat. Takto by děti boháčů tlačil k práci

Muž, který vládne České spořitelně, chce bohatým brát a chudým dávat. Takto by děti boháčů tlačil k práci

Jeden z nejlépe placených rakouských manažerů, předseda představenstva bankovní skupiny Erste Group Andreas Treichl, veřejně podpořil myšlenku radikálního zdanění dědictví po bohatých. Kdyby podle něj děti boháčů přišly o bezpracný zisk, podpořilo by to hospodářství a ozdravilo společnost.

Treichl to prohlásil na své přednášce v rámci vídeňského „Humanities festivalu“, na němž se každý rok setkávají představitelé rakouského hospodářství, umění a kultury. Předseda představenstva Erste Group, pod kterou spadá i Česká spořitelna, mimo jiné varoval před narůstající sociální nerovností ve společnosti.

Jednou z možností, jak zabránit dalšímu rozevírání nůžek mezi bohatstvím a chudobou, je podle něj znovuzavedení dědické daně. Ta byla v Rakousku stejně jako v Česku zrušena v roce 2014. „Věřím, že dědická daň by zvýšila mobilitu na pracovním trhu, protože by pak musely pracovat i děti velmi bohatých lidí,“ uvedl doslova Treichl.

Jeho slova citoval například deník „Der Standard“, ale i řada dalších médií v Německu i Rakousku. Treichl, jeden z nejvlivnějších rakouských manažerů, by výrazně zdanil veškeré dědictví, které neslouží přímo k vytváření dalších hodnot. Bez dědické daně by tedy ponechal například výrobní a zemědělské podniky, pokud se v nich bude i nadále vyrábět a hospodařit. Všechno ostatní, tedy třeba volné peníze na účtech, by ale mělo být podle něj zatíženo vysokou daní.

„Jsem představitelem hospodářství založeného na výkonu. Tím, že někdo něco zdědí, ale nic nevytváří,“ uvedl Treichl. Vedle dědické daně by zavedl také daň z majetku, a to progresivním způsobem založeným na principu, že čím větší bohatství, tím větší daňové odvody. Podobně jako u dědické daně by se ale nedanil majetek sloužící k investicím a vytváření pracovních míst.

I když Treichlova slova vzbudila v Rakousku velkou pozornost, podobné názory nejsou mezi bohatými manažery a podnikateli v poslední době úplně ojedinělé. V Německu například už před deseti lety vznikl spolek milionářů a názvem Appel für eine Vermögensabgabe (Výzva k dávce z majetku), jehož členové dlouhodobě žádají, aby stát jednorázově zatížil „nevýrobní“ majetek v hodnotě nad půl milionu eur desetiprocentní daní. Tímto způsobem by mohlo údajně do německého rozpočtu přitéct až 165 miliard eur využitelných v oblasti ochrany životního prostředí, vzdělávání a snižování chudoby.

„Námi navrhovaná majetková dávka by přitom žádného movitého člověka ve skutečnosti nebolela a nikdo by nemusel omezovat svůj životní standard,“ řekl už dříve v rozhovoru s autorem tohoto článku berlínský psychiatr Dieter Lehmkuhl, mluvčí „milionářského spolku“ a zároveň dědic akcií pivovaru. Spolek sdružuje i dalších 63 movitých Němců žádajících, aby jim a dalších boháčům stát vzal peníze.

Podle nich by se tak totiž mohlo zabránit budoucím sociálním nepokojům a otřesům, vyplývajícím ze stále se rozšiřující propastí mezi bohatstvím a chudobou. Na stránkách německého milionářského spolku je počítadlo, které ukazuje, jak se stále větší procento majetku v zemi přesouvá k úzké skupině těch nejbohatších.

„Zažíváme refeudalizaci vlastnictví, která není slučitelná s demokracií,“ uvedl Lehmkuhl. V  Německu podle něj dnes jedno procento nejbohatších vlastní 35 procent veškerého privátního majetku, zatímco spodní polovina Němců nemá prakticky žádný majetek. V USA dokonce většina privátního majetku patří jednomu procentu nejbohatších. „Tahle narůstající sociální nerovnost podpořená daňovými škrty vlád, ale zhoršuje důvěru v základní demokratické principy a vytváří hrozbu budoucích společenských otřesů s možnými katastrofálními dopady,“ uvedl Lehmkuhl.

Iniciativy, v nichž „boháči“ chtějí sebrat peníze „boháčům“ a rozdělit je na investice do snížení sociální nerovnosti, přitom nevznikají jen v Německu, ale třeba i v USA nebo ve Francii. Mezi politiky, kteří rozhodují o daních, však paradoxně nacházejí jen málo příznivců. A to také kvůli tomu, že požadavky těchto „milionářských spolků“ většinou paradoxně nemají ve společnosti žádnou masivní podporu ani mezi střední a nižší třídou.

Důkazem může být třeba diskuse pod článkem v deníku Der Standard, citujícím návrhy bankéře Treichla za zdanění dědictví po bohatých, jak zmiňujeme v úvodu textu. „Nejsem superboháč a nemám žádný obrovský majetek. Ale to, co jsem v životě vybudoval, jsem vybudoval na základě poctivě zdaněných příjmů. Může mi někdo říci, proč by to měl stát zdanit ještě mým potomkům?,“ ptá se jeden ze čtenářů. Také naprostá většina dalších diskutujících dědickou daň odmítá.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud