Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

„Nic neroste věčně až do nebes.“ Na hlavní poselství hospodářské krize jsme už zapomněli

„Nic neroste věčně až do nebes.“ Na hlavní poselství hospodářské krize jsme už zapomněli

Přesně před deseti lety bylo v newyorské budově Federálního rezervního systému dusno. Několik mužů v drahých oblecích s našponovanými nervy vedlo vyčerpávající jednání o záchraně čtvrté největší banky země Lehman Brothers. Na jedné straně argumentovali zástupci státu, na druhé stolu seděli šéfové investičních bank. Mezi nimi se pnula toxická aktiva Lehman Brothers za 60 miliard dolarů. Po 72 hodinách konečně padl verdikt. Stát nechal banku zbankrotovat a ta se tak stala hlavním symbolem finanční krize roku 2008.

Odborníci se shodují, že bankrot Lehman Brothers byl pouze rozbuškou k náloži, která stejně musela dříve či později vybuchnout. „Tou náloží byla zejména americká politika, že každý občan má nárok na hypotéku, na vlastní bydlení,“ vysvětluje člen bankovní rady ČNB Oldřich Dědek. K tomu se podle něj přidal i rozmach sekuritizačních technik – tedy schopnost finančního sektroru vytvořit z pochybných hypoték špičkový investiční produkt s nejvyšším ratingovým ohodnocením. Hezky česky řečeno: Navrch huj, uvnitř fuj. „A do třetice za krizí stál vysoce rizikový model amerického investičního bankovnictví, který spoléhal na velmi krátkodobé financování a velký pákový efekt,“ dodal Dědek na konferenci, kterou pořádal Institut pro politiku a společnost.

Pád Lehman Brothers pouze odhalil tento výbušný koktejl, který ve finále uvrhnul globální ekonomiku do recese. Když trh zjistil, že aktiva banky jsou prakticky bezcenná, šla banka po 158 letech existence ke dnu a začalo ekonomické domino. Finanční instituce po celém světě začaly odepisovat miliardy dolarů toxických aktiv, na finančních trzích šířila nejistota. Mezibankovní transakce tehdy takřka zamrzly a likvidita byla král. Krize důvěry se dotknula nejen fyzických osob a podnikatelů, finanční toky vyschnuly i peněžním ústavům a národním státům.

Podle předsedy české pobočky Deloitte Josefa Kotrby se na rozsahu krize podepsal i přebytek hotovosti, který byl v předkrizových letech na trhu. Střední třídy v rozvinutých zemích podle stále více spořily, což vedlo k přebytku kapitálu na trhu a k větší chuti riskovat. To se ale nevyplatilo, nejdřív u dot-com krize, posléze i finanční krize z roku 2008. 

Dopad krize na globální ekonomiku byl brutální, patrné byly její důsledky zejména v rozvinutém světě. V USA přišlo o práci 5.5 milionu Američanů, tituly na americké burze odepsaly 7.5 bilionu dolarů (přibližně 165.000.000.000.000 korun, jeden HDP Japonska a Indie dohromady). Důsledky krize byly však patrné nejen ve Spojených státech, ale po celém světě. Státy měly obtížnější přístup ke kapitálu, a například jižní křídlo Evropy od bankrotu zachránila jen finanční pomoc Mezinárodního měnového fondu a Evropské unie. V problémech bylo i Česko, které se jako exportní ekonomika obávalo růstu protekcionistických ekonomických tendencí v jednotlivých zemích, příkladem byla například americká politika "Buy American"

„Pro nás hlavní téma nebyla v roce 2008 finanční krize, ale credit crunch – tedy zamrznutí úvěrových trhů,“ vzpomíná na konferenci Deset let od finanční krize Jiří Schwarz, bývalý člen Národní ekonomické rady vlády (NERV). „Banky totiž přestaly poskytovat úvěry a to byl velký problém. Nám tehdy bylo jasné, že nemůžeme nechat padnout spotřebu, a proto jsme přijali řadu opatření ke stimulaci nabídky,“ uvedl Schwarz s tím, že tento krok stál i za růstem počtu úředníků v roce 2009.

Českou republiku nakonec krize zasáhla - v porovnání například s jihem Evropy -relativně mírně, negativní vliv na HDP byl patrný zejména v roce 2009. Státy nazývané PIGS (Portugalsko, Itálie, Řecko a Španělsko) dopadly o mnoho hůř. „V některých zemích se dluhy se ve většině případů nezrušily, ale pouze přesunuly z komerčních subjektů na státy,“ vysvětluje hlavní ekonom společnosti BHS Štěpán Křeček. Řecko tak nyní tíží státní dluh přes 160 procent HDP, Itálii 130 procent HDP. 

Podle Křečka by si měl finanční svět vzít desáté výročí krize především jako ponaučení. „Berme desáté výročí krize pragmaticky jako užitečné připomenutí toho, že nic neroste věčně a až do nebes. Zároveň ale berme pokles cen a nervozitu jako příležitost znovu se podívat na některé měny či třídy aktiv a zkontrolujme, zda jsou jejich ceny přijatelné vůči rizikům.“

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1