Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Od úspěchu ke krachu vede velmi krátká cesta, říká šéf a zakladatel společnosti Trade Fides

Od úspěchu ke krachu vede velmi krátká cesta, říká šéf a zakladatel společnosti Trade Fides

Libor Hledík měl po revoluci skvěle rozjetou kariéru. Svoji šanci chytil za pačesy a vybudoval jednu z největších bezpečnostních firem. 

Jak a kdy vznikla firma Trade FIDES, a.s., která dnes patří mezi špičku v oblasti bezpečnostních systémů?

Jako nestraník a zakladatel OF jsem měl po sametové revoluci svoji pracovní kariéru u spojů v tehdejším státním podniku Telecom docela dobře nastartovanou. Přesto mě po roce práce kamarád dokázal přesvědčit, a já se (po chvílích pochybností) pustil do velkého neznáma, do soukromého podnikání v oblasti instalací bezpečnostních systémů. Po krátké době souběhu, vlastní firma versus stálé zaměstnání jsem pochopil, že na dvou koních nelze sedět současně a nakonec jsem vyměnil jistotu a budoucí kariéru v perspektivní společnosti za dobrodružství v začínajícím soukromém businessu. Byl přelom roku 1990/91.

Původně jsme byli dva společníci, v roce 1997 došlo k postupnému rozdělení společnosti. Kolega si vzal obchodní část. Já pak vývojovou a montážní.

Firma začínala od nuly bez finančního zázemí ve sklepních místnostech v Brně. Zpočátku jsme pouze instalovali technologie, které jsme nakupovali u nás i v zahraničí. U této jednoduché podnikatelské filozofie zůstala většina konkurenčních firem až do dnešního dne. My jsme se však rozhodli jít cestou vlastního vývoje a výroby technologií. Jistě, abyste uspěli, potřebujete ke každému nápadu i kousek štěstí. Jak se často říká: Štěstí přeje připraveným. Při nabídce technologií pro Muzeum umění v Olomouci si nás všimli pracovníci Policejního prezidia a požádali nás, zda bychom nedovyvinuli systém do podoby rádiového Pultu centralizované ochrany pro potřebu PČR. V konkurenci zahraničních výrobků byl pak náš Pult Fautor vybrán pro využití na všech OŘ PČR. Tehdy ještě zřejmě Policie i stát věděli, že v exponovaných státních objektech je výhodnější používat bezpečnostní systémy pocházející z vývoje a následné výroby od české firmy. Eliminuje se tím možnost úniku informací, a je také daleko jednodušší a rychlejší plnit požadavky na úpravu zakázkového software. Ve vyspělých zemích je to pravidlo č. 1. Ne však v dnešní ČR, zde je to naopak, pořídit vše co možná nejlevněji a nejlépe ze zahraničí! Po krátkém čase byly Pulty napojeny nejenom na policejní objekty, ale i na státní zájmové objekty, tj. hrady, muzea, soudy, banky, lékárny, pošty atd. Dnes je již spousta objektů odpojena, většinou z důvodu nezájmu PČR, ale stále tyto Pulty pro PČR servisujeme a inovujeme. Dovoluji si tvrdit, že je to velmi unikátní a sofistikovaný systém. PČR jej již 20let bezchybně využívá a uplatňuje. Jsme hrdí, že tomu tak stále je.

A to se vše událo v devadesátých letech?

V polovině devadesátých let byla hektická a expanzní doba, ale tehdy vše ještě probíhalo bez záludností, závisti, nenávisti. Jistě, už v této době byla konkurence velmi tvrdá, ale ve většině případů korektní a férová. Dnes, snad díky ekonomické krizi, či politické nestálosti, štvavým mediím, vzájemné neúctě a tragické morálce se business v Česku ocitl v jakémsi nikde nekončícím bahně, ze kterého není úniku. Podnikání zvláště pro státní instituce je čím dál více agresivnější, neprůhlednější a složitější. Díky obstrukcím, možnosti nekonečných odvolání a soudním průtahům není takřka možné vyhrát regulérně veřejnou zakázku. Ale to už jsem se dostal jinam.

Trade FIDES, a.s. šla svou vlastní cestou. Jako jedni z mála firem v oboru jsme vsadili na vývoj vlastních řídicích systémů, PCO. Soustředili jsme se na zákaznické řešení, vlastní výrobu, projektování, instalace s následnými revizemi, skvělým servisem a inovativním upgradem. Výjimečným projektem je i služba technické ochrany, což v praxi znamená, že pokud zákazník nechce investovat do nákupu bezpečnostních technologií, ale trvá na maximální úrovni zabezpečení, dodáme mu vlastní technické prostředky, které zůstávají našim majetkem, se vší starostí o ně, včetně inovací, servisní pohotovosti a zákazník platí pouze paušál za měsíční službu. Je to pro nás velice zodpovědná a i finančně náročná činnost. Bez skvělé podpory naší domovské banky bychom tuto jedinečnou službu nedokázali tak úspěšně nabízet a provozovat více než 12 let. Ne vždy tomu tak ale bylo.

Jak se firma dál vyvíjela?

Banky to byla další příležitost - okruh velkých solventních a silných zákazníků. Přibyly nám zakázky od dalších ministerstev - spravedlnosti, kultury, obrany,… Začali jsme s českými ambasádami v zahraničí a posléze instalovali naše systémy do okolních zemí, dnes jsou naše systémy používány například i na území Francie a Španělska. Dominantním trhem pro nás však stále zůstává Česká republika. Pracujeme jak pro stát, tak pro polostátní firmy a soukromé subjekty. Další zlomové období pro firmu bylo, když jsme v roce 2001-2002 získali první velkou zakázku od ministerstva obrany. Abyste o takovouto zakázku mohli vůbec usilovat musíte být náležitě prověřeni. Museli jsme získat certifikáty Národního bezpečnostního úřadu a to nejen pro firmu a konkrétní zaměstnance, ale i naše výrobky. Absolvovali jsme desítky zatěžkávacích testů, dali jsme do získání a následné realizace zakázky opravdu vše. Práce zaměstnanců nad rámec pracovní doby, pracovní víkendy byly téměř samozřejmostí. Stmelilo to celý pracovní kolektiv v naší firmě. Byla to týmová práce, ale krásná. Ano, armáda je našim velkým partnerem, moc si toho vážíme a snažíme se jí vždy vyjít vstříc!

Právě kolem tendrů pro armádu se nejen v mediích často spekuluje. Vzduchem létají miliardové sumy, údajné zákulisní hry …

Myslím, že řeči jsou poplatné dnešní špatné době, jak jsem v úvodu říkal. Tehdy v r. 2002 jsme se účastnili normálního výběrového řízení. Teprve po splnění všech základních podmínek MO a AČR vybraly z širšího okruhu zájemců tři firmy, které následně soutěžily o technické střežení šesti muničních základen. Jediným kritériem při splnění tvrdých technických, servisních, záručních i jistících podmínek byla cena. Trade FIDES do toho dal vše a na cenu vyhrál. Byl to regulérní souboj se silnými konkurenty. Od počátku se nejednalo o investici, ale zmiňovanou službu technické ochrany po dobu 10-ti let. MO a AČR nechtěly vkládat vlastní finance, a už vůbec ne se o technické prostředky starat. Chtěly si smluvně zavázat stoprocentní, bezchybnou a technicky náročnou službu. Rozhodli se rozložit vlastní prostředky plánovitě do 10 let, a tím maximálně snížit míru vlastního rizika a odpovědnosti, vyhnout se do budoucna možným nefunkčnostem, zastarání systému či pojištění a především ušetřit vlastní lidské zdroje, které do té doby objekty fyzicky reálně, ale velmi nespolehlivě střežily. Myslím, že to byl od MO a AČR výborný a velmi chytrý nápad což prokazuje uplynulých 10 let, které uběhly bez jediného bezpečnostního incidentu, nebo problému. Na konci služby pak měla naše firma převést funkční a inovovaný systém do majetku AČR za zůstatkovou cenu. Pro nás to znamenalo během krátké doby celý systém vybudovat, včetně některých budov, plotů, komunikací, kabeláží, silnoproudů a speciálních bezpečnostních prvků. Zásadním problémem před podpisem smlouvy bylo zajistit financování celého projektu. Žádná zúčastněná firma, ani my, neměla dostatek finančních zdrojů, aby byla schopna takovýto projekt ufinancovat. Jednalo se téměř o 1 miliardový úvěr, který bylo potřeba zajistit. Sehnat svolnou banku byl nadlidský úkol. Na počátku se zdálo vše jednodušší. Banky se domnívaly, že úvěr zaručí stát, resort MO. To ale záruky logicky odmítlo – kupovalo si přece službu nikoliv materiál. To bylo pro banky zcela nepřijatelné, úvěrování odmítala jedna banka za druhou. Jednou z možností byly i nadnárodní společnosti zabývající se bezpečností. Nechtěli jsme se však stát vazalem v rukách anonymních firem, či fondů. Navíc myslím, že asi MO by s tímto řešením nebylo spokojeno. Nakonec se nám podařilo přesvědčit brněnskou pobočku Raiffeisenbank, která získala souhlas své vídeňské „matky“. Opět to bylo velké štěstí vykoupené naší obrovskou snahou.

Čím jste tedy banku nakonec přesvědčili? Jaké jste museli dát záruky?

Ani nechci vzpomínat. Banka požadovala ručení naprosto vším – akciemi, nemovitostmi, osobním majetkem, bianko směnkami atd. Manželka do takového rizika jít nechtěla, což vedlo k rozdělení našeho majetku. Nedivím se, bála se, že kdyby cokoliv nevyšlo, mohla se ocitnout i s dětmi „na ulici“. Já do toho šel, věděl jsem, že hraji o vše, ale taková šance se neodmítá a měl jsem důvěru ve firmu i v naše schopnosti. Věděl jsem, že když to vyjde, posune nás to mnohem dál. Uvědomoval jsem si ale, že i třeba ne naši vinou může zakázka skončit, firma následně díky nesplácení úvěru zkrachuje a já se bez prostředků ocitnu na pracáku. To jsou momenty, které si „nepodnikatel“ neuvědomuje – okamžiky zásadních rozhodnutí, rizik, stresů a vnitřních bojů. Když to pak vyjde všichni vidí jen úspěch, zisk a bohatství a to se v Českých zemích nepromíjí. Nepřejícnost a závist je naší národní vlastností. Nikdo nevidí trnitou cestu, odříkání, míru rizika, tíhu miliardového úvěru, ohrožení ekonomické existence rodiny. Každý vidí jen úspěch a peníze. Navíc si často lidé pletou zisk s obratem a i proto se nekalá konkurence a závistivci nestydí a dají si práci, aby naši firmu špinili, lživě pomlouvali a negativně medializovali. Proti tomu se dá bojovat jedině dobrou prací a snahou být lepší než ti ostatní. Alespoň doufám, že se nám to daří.

Armádou to ale samozřejmě neskončilo …

Samozřejmě. Dnes je Trade FIDES asi jediným výrobcem speciálních bezpečnostních systémů nejvyšší kategorie v České republice. Proto i zájem zahraničních firem na odkup společnosti je celkem veliký. Nekoupili by si pouze trh, ale i produkt, který je pro ně velmi zajímavý a okamžitě využitelný po celém světě. Zatím jsem odolal. Dnes se náš roční obrat pohybuje mezi sedmi sty miliony až miliardou korun, což při našem úzkém segmentu trhu je skvělé číslo. Produkty úspěšně nabízíme nejen konečným uživatelům, ale i stavebním firmám a developerům. Na druhou stranu nám dlužníci dluží desítky milionů korun, které pravděpodobně nikdy neuvidíme a to firmu bohužel brzdí v dalším rozletu. Našim dalším cílem je tudíž logicky posílit působení v zahraničí.

Jsem patriot a jsem hrdý na to, že společnost, kterou vlastním je ryze česká, vyvíjí a vyrábí české špičkové systémy, zaměstnává přes 220 českých odborníků, odvádí nemalé daně pouze v České republice. Dokážeme úspěšně konkurovat zahraničním společnostem. Je jen škoda, že si nás i podobných českých firem stát více neváží, nepodporuje nás a přes všechny „hezké“ mediální proklamace za námi nestojí, a není na nás pyšný. Všude jinde by tomu tak bylo. Ale jsme v Česku.

 

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1