Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Že EU nefunguje? Nezpůsobili jsme krize, byli jsme řešením, říká mocná eurokomisařka pro INFO.CZ

Že EU nefunguje? Nezpůsobili jsme krize, byli jsme řešením, říká mocná eurokomisařka pro INFO.CZ

Margrethe Vestagerová je jednou z nejvlivnějších žen v Evropské unii. V Evropské komisi má na starosti hospodářskou soutěž a mluví se o ní jako o možné nástupkyni Jeana-Claudea Junckera v jejím čele. Bývalá dánská politička, jejíž kariéra údajně sloužila jako přímá předloha pro jednu z hlavních postav oceňovaného seriálu Vláda, se nezalekne ani takových gigantů, jako je Google nebo Facebook, které pokutuje za zneužívání dominantního postavení na trhu. Jak se jí daří odhalovat nekalou konkurenci a nelegální daňové úlevy? Co si myslí o reputaci Česka v EU a může nám uškodit kauza současného premiéra Andreje Babiše? I o tom se hovořilo v exkluzivním rozhovoru, který Vestagerová poskytla redakci INFO.CZ a dalším vybraným českým médiím přímo v Bruselu.

Jako komisařka pro hospodářskou soutěž v EU jste si získala popularitu a jste známější než vaši předchůdci. Čím to je? Mohou za to případy, které momentálně řešíte, nebo jiný styl práce?

S tou popularitou nevím, ale potřeba hájit spotřebitele je zřejmě větší než dříve. Dnes je vidět větší koncentrace trhu, a není to jen v případě technologických firem, ale prakticky kdekoliv. Společnosti rostou a rostou a vy se jako spotřebitel a zákazník můžete cítit velmi malí. To je důvod, proč se lidé ptají, zda je tu někdo, kdo na to dohlíží, kdo dá pozor na to, aby se to nevymklo z ruky, kdo dbá na to, že trh je tu pro nás, a kdo zaručí, že pokud se mi něco nelíbí, tak mám možnost jít ke konkurenci.

Jde i o to, aby všechny firmy platily daně. To je také součástí obrázku. Lidé museli platit, aby některé členské státy dostaly pod kontrolu své finance během finanční a hospodářské krize, a pak jsou tu firmy, které zemím, kde vydělávají peníze, nepřispívají do jejich rozpočtu. O tom se ještě před několika lety vůbec nemluvilo.

Na druhou stranu jsou tu státy, které jsou k tomu, co říkáte o placení daní ze strany velkých společností, celkem vlažné. Tvrdí, že je to také soutěž. Ohledně daní se v EU hlasuje na základě jednomyslnosti a to, o co se tady pokouší Komise, považují za pokus dostat se k tomu zadním vchodem. Jaké reakce na vaše tažení vůči společnostem, jako je třeba Apple, ze strany členských států zaznamenáváte?

Kdo je Margrethe Vestager?
Margrethe Vestager je dánská politička a současná evropská komisařka pro hospodářskou soutěž EU. V minulosti působila jako ministryně pro církevní záležitosti a později jako vicepremiérka a ministryně vnitra a hospodářství ve vládě Helle Thorning-Schmidtové. Proslavila se tažením proto gigantickým nadnárodním firmám v čele s Googlem, Applem, IKEA nebo Starbucks.

Ano, je to zadní vchod. V zakládajících smlouvách EU je jasně řečeno, že tady může probíhat konkurenční boj v placení daní – pokud použiji vaši metaforu, tak předními dveřmi. Pokud to chcete zpochybnit, musíte předložit návrh legislativy, jít na Radu EU a získat pro to stoprocentní podporu.

Případ Applu, Starbucks nebo Fiatu je toho přesný opak. Přišlo se na to, že tu jsou společnosti, které měly selektivní výhody. To je nekalá soutěž. To není o národní autonomii v placení daní, vůbec ne. Je to o konkurenci. Některé firmy nemohou mít ředitelství na Bahamách. Řádně platí daně, ale soutěží s firmami, které to nedělají tak, jak by měly.

Evropská komise poslala loni na podzim před nejvyšší evropský soud Irsko, protože stále nevymohlo od Applu nelegální daňovou výhodu 13 miliard eur, což je v přepočtu více než 336 miliard korun. Jaké máte páky na to, abyste ze zemí, jako Irsko, ale třeba i Lucembursko, tyto peníze získali?

Tohle řešíme s Irskem. V případě Amazonu, Fiatu, Starbucks a dalších byly daně už zaplaceny. Samozřejmě, že je něco jiného vybrat 13 miliard eur a 50 milionů eur. Taky už přišlo od všech těchto společností odvolání a my do té doby musíme někde tyto peníze uložit. Pokud vyhrají, nebudou muset daně doplácet, pokud ne, peníze dostane Irsko. Čekali jsme více než rok, než jsme se obrátili na soud, aby se tímto případem začal zabývat.

Jak je těžké je odkrývat podobné případy daňového zvýhodňování? To se v oficiálních materiálech přece nepíše…

To, že nesmíte jako stát udělovat daňové výhody, nebylo nikdy tajemství. Je to ve smlouvách (Smlouvy EU; pozn. redakce). Pokud byly pochybnosti, tak už před více než dvaceti lety soud řekl, že peníze na ruku, levný stavební pozemek nebo daňové výhody jsou to samé. Tedy že jde o nedovolenou státní podporu a je to nezákonné. Ano, problém představovalo to, že to bylo tajné.

Případ Applu otevřel teprve můj předchůdce a až poté, kdy se to řešilo v americkém Senátu. Předtím nikdo nevěděl, jak je Apple organizován. Dříve jsme se to dozvídali díky únikům jako WikiLeaks, LuxLeaks, Panama Papers, Paradise Papers, Swiss Papers a dalším. Teď také díky nové legislativě finanční úřady ví, jak jsou firmy organizovány. A to je důležitý krok vpřed. My nemůžeme dělat svou práci, když je vše pod zámkem a v tajnosti. Ale i když se to povede odhalit a my se začneme ptát, tak je to velmi komplikované.

Pokutujete velké a silné společnosti za to, že hrají nefér a zneužívají své silné postavení na trhu. Nestalo se vám, že by vám kvůli tomu někdo vyhrožoval?

Ne. Setkala jsem se s nesouhlasem, měřením sil v diskusi, ale s vyhrožováním nebo vydíráním ne.

Česká televize v minulých letech odvysílala úspěšný seriál dánské produkce Vláda (Borgen), který vypráví o politice. Říká se, že jste byla přímou inspirací pro jednu z hlavních postav. Co je na tom pravdy?

Těžko říct, kde se tvůrci inspirovali. Adekvátnějších předloh, než jsem já, existuje určitě mnohem více. A mimochodem, já jsem (na rozdíl od hlavní hrdinky; pozn. redakce) šťastně vdaná. Nicméně tento seriál je moc dobrý i z toho důvodu, že ukazuje možnosti, jak vést plnohodnotný život, ve kterém lze skloubit práci a rodinný život.

Je v něm vidět, jak vypadá dánská politika, kdy se na vládě podílí velký počet stran, a každé ráno se probouzíte s otázkou, zda ještě v poledne budete mít většinu. A je vlastně jedno, na jak vysoké pozici jste. To vás učí tomu, abyste se ke všem chovali s respektem, protože nevíte, jestli toho druhého nebudete potřebovat druhý den ráno.

Už dříve jste prohlásila, že byste v další Komisi ráda pokračovala ve své práci a stala se na dalších pět let komisařkou pro hospodářskou soutěž. Zároveň se o vás už nějaký mluví jako o možné nástupkyni Jeana-Claudea Junckera v čele této instituce. Co na tyto spekulace nebo šeptandu říkáte? Přijala byste takovou výzvu? Nemyslíte si, že je na čase, aby Komisi vedla žena?

Zásadní je slovo šeptanda. Mezi dánskou a evropskou politikou jsou obrovské rozdíly, ale šeptandu mají společnou. Neustále se někde něco říká a myslím, že bychom to tak měli nechat. Nehledejte v tom spojitost s mou osobou, ale mluví se o tom, že by bylo dobré, kdyby Komisi opravdu vedla žena. Ale také Evropský parlament, Evropskou radu nebo celou řadu institucí, kde žena v čele ještě nestála. A samozřejmě i tam, kde už ve vedení byla.

Co je podle vás největší problém, kterému v současné době Evropa čelí?

Myslím, že nás může do jisté míry ohrozit, že jsme netrpěliví při hledání řešení. Někdo kdysi prohlásil, že Evropa nefunguje, když prochází krizí. Já bych to otočila a ptám se: co bychom v době krizí dělali, pokud bychom v Evropě neměli demokracii? Nezpůsobili jsme finanční a dluhovou krizi, nelegální migraci nebo válku v Sýrii, ale Evropská komise, Evropský parlament a Rada EU byly součástí řešení.

Nemělo nás překvapit, že přijít na to, co dělat, nějakou dobu vždy trvalo. Dneska už jsme na to zapomněli, protože to proběhlo před nějakou dobou, ale nikdo tehdy nevěděl, jak bychom měli společně odpovědět. Hodně se to diskutovalo a členské státy ne vždy souhlasily. Nakonec se ale řešení našlo. Naše netrpělivost ale byla problém. Musíme si uvědomit, že v každé demokracii chvíli trvá, než se najde konsensus, protože u jednacího stolu se sejde několik různých úhlů pohledu.

V Česku se hodně řeší případ premiéra v demisi Andreje Babiše, kterého policie vyšetřuje kvůli podezření z dotačního podvodu. Může se to nějak odrazit na pověsti České republiky v EU?

Na to je těžké odpovědět. Neznám detaily tohoto případu a nikdy bych něco takového nekomentovala. Myslím si ale, že Česko má tady obecně dobrou reputaci.

 

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1