Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Čistky, miliardové sliby a tvrdou linii v zahraniční politice. Co stihla Babišova vláda za 90 dnů v demisi?

ANALÝZA: Čistky, miliardové sliby a tvrdou linii v zahraniční politice. Co stihla Babišova vláda za 90 dnů v demisi?

Kabinet Andreje Babiše vládne devadesát dnů v demisi. Dostal se tak na úroveň Topolánkovy vlády v roce 2006. Přestože hnutí ANO podporu stále hledá, v uplynulých třech měsících podniklo několik klíčových kroků. Babišovými slovy: „zamakalo“. INFO.CZ přináší analýzu těch nejdůležitějších. Patří mezi ně personální změny na ministerstvech a ve státních firmách, činy v zahraniční politice i „miliardové“ sliby během výjezdů do regionů.

Čistky na ministerstvech

Nástup Babišova kabinetu s sebou přinesl rozsáhlé personální změny na ministerstvech i ve státních firmách. Podobně postupovaly i předešlé vlády. Tu současnou od nich ale odlišují dvě důležitá fakta: jedná se o vládu bez důvěry a je také prvním kabinetem, který výměny provádí za účinnosti služebního zákona. Jeho smyslem je přitom zajistit odpolitizování veřejné správy. Babišova vláda chce zasáhnout i přímo do něj. Šéf hnutí ANO tvrdí, že je potřeba státní správu otevřít odborníkům zvenčí. O potřebnosti změn mluví i „superúředník“ Josef Postránecký.

Jak už INFO.CZ podrobně informovalo, návrh novelizace se setkal s kritikou v meziresortním řízení. Proti některým zásadním změnám protestovali samotné resorty, státní firmy, odbory i úředníci. „Hlavní připomínka je ta, že se otevírá možnost měnit náměstky, ale i všechny představené až po úroveň vedoucího oddělení. Přitom cílem zákona o státní službě bylo to, aby došlo k odpolitizování. Tímto návrhem se otevřou vrata pro politické nominanty, jako tomu bylo v minulosti. To nám vadí asi nejvíce. Dále jde o osobní hodnocení, protože to stávající je vázané na osobní příplatek,“ popsal již dříve v rozhovoru pro INFO.CZ předseda Odborového svazu státních orgánů a organizací Pavel Bednář.

Jednodušší odvolání náměstků nebo změny v hodnocení státních zaměstnanců musela ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová vysvětlovat i Evropské komisi. Ministryně setkání z března prezentovala tak, že EK dala vládnímu návrhu zelenou. Samotná komise ale později dodala, že na schůzce neposkytla žádné své hodnocení a jednání dále pokračuje.

Konkrétně museli své místo opustit náměstci Ondřej Závodský (ministerstvo financí), Jiří Jirsa (ministerstvo zemědělství) a Petr Hejduk (ministerstvo práce a sociálních věcí). Všichni tři se kvůli svému vynucenému odchodu obrátilo na soud.

Ke změnám ale došlo i na dalších místech. Vláda vyměnila většinu řídícího výboru Českých drah. Ministryně Karla Šlechtová na začátku březnu oznámila, že novým náčelníkem generálního štábu bude od května Aleš Opata. Velké pohyby nastaly na ministerstvu průmyslu obchodu. To opustila většina náměstků. Z funkce generálního ředitele agentury CzechInvest byl odvolán Karel Kučera. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch odvolala ředitele Fakultní nemocnice v Ostravě Svatopluka Němečka a ředitelku pražské Nemocnice Na Bulovce Andreu Vrbovskou.

Tvrdá linie v zahraniční politice

Během devadesáti dnů v demisi podnikla vláda několik výrazných kroků v zahraniční politice. Na žádost britské premiérky Theresy Mayové se připojilo Česko k dalším státům a vyhostilo v reakci na otravu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala několik ruských diplomatů. Už před samotným rozhodnutím Babiš prohlásil, že by se jednalo o nedeklarované zpravodajce, kteří v Praze působí.

Premiér v demisi se také postavil na stranu Spojených států, které v polovině dubna společně s Velkou Británií a Francií zaútočili na Sýrii v reakci na údajný chemický útok ve městě Dúmá. Bezprostředně po útoků napsal Babiše na svém Twitterovém účtu, že „úder proti syrskému režimu, kteří útočí chemickými zbraněmi na civilní obyvatelstvo byl nevyhnutelný“.

Ani s jedním ze zmíněných kroků ovšem nesouhlasí komunisté, kteří mají v současném vyjednáváním o vládě klíčovou roli. „Poté, co Andrej Babiš podpořil v rozporu s mezinárodním právem útok na Sýrii, tak to je věc, přes kterou u nás nejede vlak. (…) Bude určitě velmi důležité vyjednat s Andrejem Babišem právě to, aby se něco podobného – a teď nemyslím pouze jeho neznalost zahraniční politiky, ale vyjádření rychlejší, než si dovede domyslet důsledky – neopakovaly,“ popsala v rozhovoru pro INFO.CZ komunistická europoslankyně Kateřina Konečná.

To, že hnutí ANO na výtky zřejmě reaguje, se ukázalo již v tom, že jen o dva dny později po schůzce s prezidentem Milošem Zemanem premiér v demisi své vyjádření upravil. „Vojenský zásah nic neřeší, neřeší to situaci lidí, kteří tam žijí. Je třeba si sednout za stůl a společně to řešit,“ řekl novinářům.

„Slevíme jízdné a přidáme důchodcům“

Vláda v demisi schválila v uplynulých měsících několik důležitých bodů. Na konci února to bylo navýšení důchodů. Od ledna příštího roku vzrostou seniorům nad 85 let o tisíc korun měsíčně. Změna se dotkne ale i penzí obecně. Pevná výměra důchodů by měla nově odpovídat deseti procentům průměrné mzdy. Podle propočtů vlády by měli důchodci dostat od ledna včetně obvyklé valorizace přidáno minimálně 540 korun.

Senioři by měli navíc ušetřit i na jízdném, stejně tak studenti. Původně vláda slibovala, že se obě skupiny dočkají slevy ve výši 75 procent už od června. Pak ale zjistila, že kraje na to nejsou připravené. Levnější jízdné by tak mělo přijít až od září.

Kabinet prošel také zákon o referendu, konkrétně ten z dílny sociální demokracie, který neobsahuje možnost rozhodovat o setrvání v NATO nebo EU. Právě o to se přitom vedl – a zřejmě povede i dál – spor mezi ANO, ČSSD, Piráty a SPD s komunisty. Posledně dvě jmenované partaje by chtěly do rukou občanů svěřit v rámci obecného referenda rozhodování i o účasti v mezinárodních organizacích. Babiš se proti tomu doposud stavěl. Nové vedení soc.dem. není tak jednoznačné: Jiří Zimola a Jana Fialová mluví o tom, že by se o czexitu mělo dát hlasovat.

Vláda schválila také rozšíření zahraničních misí. Česko by mohlo ještě letos vyslat do Iráku, Afghánistánu a Mali o necelé tři stovky vojáků více. Příští rok by také měli střežit vzdušný prostor nad Pobaltím.

Jak INFO.CZ popsalo, zmatky naopak provází nákup dvanácti víceúčelových vrtulníků. Podle dobře informovaných zdrojů nemá resort na stroje v rozpočtu vyčleněné finance. Problematický je i fakt, že Babišův kabinet odstoupil od původního tendru, v němž se mělo Česko dohodnout s USA na dodávkách vrtulníků Bell.

Sliby (nejen) v regionech

Andrej Babiš se v doprovodu ministrů vydává pravidelně do regionů. Navštívil už Zlínský, Liberecký, Středočeský, Královéhradecký a Karlovarský kraj. V těchto dnech objíždí Moravskoslezský. Na mnohých místech přitom slibuje výrazné investice do silnic, sportovišť nebo škol. Pro příklad: nová školka v Semilech, porodnice v Brně, centrální příjem v IKEMu či Krči nebo oprava zámku v Přerově nad Labem.

Podle hrubého výpočtu šplhají sliby do desítek miliard korun. Dle opoziční poslankyně Heleny Langšádlové (TOP 09) přesahují částku sedmdesát miliard korun.

Do konečného součtu je třeba započítat i výše zmíněné slevy na jízdné, zvýšení důchodů nebo aktuální slib, že v příštím roce poputuje do školství o třicet miliard korun více.

Babiš argumentuje tím, že výdaje pokryje bezmála 170 miliard, které vláda nalezla v rozpočtu ministerstev a státních institucí. Má se jednat o částku, kterou nevyčerpaly resorty ze svých plánovaných rozpočtů. Jak ale upozornil například Nejvyšší kontrolní úřad, jde o peníze, které existují pouze na papíře. Nemají finanční krytí.

Na výjezdy do krajů je možné pohlížet jako na permanentní kampaň hnutí ANO před komunálními a senátními volbami. V regionech se Babiš setkává v rámci debat i s občany. To je přitom podle odborníků ta linie, za níž už se jedná ne pouze o přirozenou součást aktivit vlády, ale i o sebepropagaci. Za objíždění krajů byl přitom dohledovým úřadem kritizován v době před prezidentskými volbami i Miloš Zeman.

Končící ministři

Po působení na postu ministra spravedlnosti se rozhodl úplně opustit politiku Robert Pelikán (ANO). Pro média své rozhodnutí zdůvodnil sporem s prezidentem Zemanem v kauze ruského hackera Nikulina, kterého vydalo Česko Spojeným státům. Uvedl ale také to, že se názorově rozchází s většinou kolegou v hnutí ANO.

Vyjednávání o podpoře vládě - konkrétně možnost dohody s extrémistickým SPD - přineslo pnutí do celého ANO. Proti takové spolupráci se postavil například i ministr dopravy Dan Ťok. Tvrdí, že v takovém případě by ve vládě nezůstal. Podobně se vyjadřuje i ministryně obrany Karla Šlechtová.

Jak informovalo INFO.CZ, právě její resort by měl přitom v rámci vyjednávání se sociální demokracií vést současný náměstek pro řízení sekce obranné politiky a strategie Jakub Landovský. Šlechtová by se mohla stát velvyslankyní. Padají státy jako Slovensko nebo Japonsko.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1