Bazénová kultura v Česku by měla skončit, hrozí nám skutečná katastrofa, varuje Šantrůčková | info.cz

Články odjinud

Bazénová kultura v Česku by měla skončit, hrozí nám skutečná katastrofa, varuje Šantrůčková

Bazénová kultura v Česku by měla skončit, hrozí nám skutečná katastrofa, varuje Šantrůčková
 

Ačkoliv Česko trápí katastrofální sucho, podle děkanky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity Hany Šantrůčkové politici hrozbu podceňují. Kdyby k ní přistoupili podobně jako třeba ke koronaviru, museli by okamžitě zakázat další zabírání zemědělské půdy nebo ničení mokřadů. A nebáli by se ani zákazu napouštění zahradních bazénů, protože úbytek podzemní vody je možná ještě větší problém než samotné sucho, popisuje Šantrůčková v rozhovoru pro INFO.CZ.

 

V prosinci 2018 jste mi v rozhovoru říkala, že z hlediska ochrany půd zejména pro zadržování vody je v Česku pět minut po dvanácté. Co říkáte dnes, když katastrofální sucho trápí republiku už na jaře?

Nemohu říci nic jiného než že přístup celostátní i komunální politické reprezentace k hrozbě sucha je nezodpovědný. Politici vystupují v televizi, mluví s vážnou tváří o suchu, ale přitom se proti této fatální hrozbě pro všechny obyvatele Česka mnoho nedělá.

Co by se tedy podle vás mělo hned změnit?

Říkáme to pořád dokola už řadu let. Musí přijít zásadní změna přístupu ke krajině, nic jiného nás před suchem nezachrání. Technologická řešení typu stavby přehrad, kanálů nebo přivádění vody potrubím do suchých oblastí představují jen kosmetické, nikoliv zásadní změny. My se musíme, a nic jiného nám ani nezbývá, snažit zadržet maximální množství vody přímo tam, kde spadne. Pokud to v brzké době nedokážeme a průběh počasí se nezmění, hrozí nám skutečná katastrofa.

V minulém rozhovoru jste kritizovala, že z Česka mizí kvůli výstavbě hal, parkovišť, silnic či rodinných domků ve velkém úrodná zemědělská půda, která dokáže zadržet obrovské množství vody. Dovedete si představit, že by vláda kvůli hrozbě sucha prostě další zabírání půdy zakázala?

Něco podobného prostě přijít musí. Vůbec nedokážu pochopit, že  zabírání nejúrodnější půdy zejména v okolí měst nadále pokračuje, územní plány se mění jako na běžícím pásu kvůli tomu, abychom z krajiny schopné zadržet vodu udělali krajinu, z níž voda okamžitě odteče. Většina lidí si možná vůbec neuvědomuje, o jak velký problém se jedná.

Můžete pro ilustraci uvést nějaký konkrétní příklad?

Už minule jsem například uváděla, že podle našeho výzkumu dokáže půda v povodí údolní nádrže Orlík zadržet až 2000krát víc vody, než je retenční objem této přehrady. Dovedete si tedy představit, jak obrovsky negativní důsledek pro vodní režim má zastavění, zabetonování nebo zaasfaltování byť jen třeba jednoho hektaru této půdy? Nebo ještě jiný příklad: pokud bychom podle našich výpočtů zvýšili podíl organické hmoty v povodí Orlíku o pouhé 1 %, pak tato půda dokáže navíc zadržet stejné množství vody jako celá nádrž.

„I když si to mnozí politici nemyslí, přehrady problém sucha nevyřeší. Rozhodně ne samy o sobě.“

Jestli tomu dobře rozumím, pak by tedy zlepšení kvality půdy v povodí Orlíku mohlo mít pro zadržení vody v krajině stejný efekt jako stavba obrovské přehrady s retenčním objemem 62 milionů metrů krychlových?

Ano, je to tak. A to bez jediného kilogramu betonu nebo stavění hrází. Minerální půda zadrží během srážek zhruba 50 litrů vody na metr čtvereční, hluboká černozem, bohatá na organickou složku, ale dokáže zadržet až 350 litrů, tedy sedmkrát tolik. Organická hmota, složená z mrtvých i živých organismů, totiž sama o sobě zadrží až 10krát víc vody. než kolik váží. Čím úrodnější, na organickou složku bohatší půda, tím je její schopnost zadržet vodu větší. A my s touto úrodnou půdou, ležící zejména v okolí řek a velkých českých měst zacházíme tak, jako kdyby se jednalo o nějakou stavební suť určenou k likvidaci. To se nám může vymstít.

Statistika úbytku půdy se často liší na základě různé metodiky. Jaká čísla používáte vy?

My vycházíme z toho, že od roku 1966 ubylo v Česku přes 2124 km2 půdy, což představuje celkově území mnohem větší než třeba celý Národní park Šumava. Ten má rozlohu 1671 km2. Nejde ale jen o úbytek půdního fondu, jde také o změnu systému zemědělského hospodaření, který půdu v mnoha případech ničí chemizací či provozem těžké mechanizace. A tím také rapidně klesá její schopnost zadržet vodu.

Jaká opatření tedy navrhujete k tomu, aby česká krajina zadržela více vody?

Kromě zákazu nebo omezení dalšího záboru zemědělské půdy by to mělo být zemědělství šetrnější k přírodě, budování mokřadů a remízků, mezí, dělících dnešní obrovské lány polí. Musíme znovu zmeandrovat narovnané potoky a řeky a provést řadu dalších opatření, která nám pomohou zadržet vodu v krajině. I když si to mnozí politici nemyslí, přehrady problém sucha nevyřeší. Rozhodně ne samy o sobě.

Dobře, dovedete si ale představit, že zastupitelstvo nějakého většího města vyhlásí dnes kvůli suchu stavební uzávěru, řekne lidem i firmám, že místo neustálých změn územního plánu na stavby obchodních center a rodinných domů prostě všude zůstanou louky a pole?

Tady přece nejde o odvahu, tady už jde o nutnost. Jestliže budeme brát hrozbu sucha skutečně vážně, a jinak to dnes ani nejde, nemůžeme na jednu stranu strašit suchem a na druhé straně nic nedělat. Podívejte se, kolik je dnes v okolí měst nevyužívaných průmyslových zón, opuštěných objektů, hal. Investoři ale pochopitelně raději stavějí takzvaně na zelené louce.

Myslím, že třeba v Horních Rakousích už přijali zákon, že pokud existuje v okolí možnost renovace staršího objektu, investor nedostane povolení stavět na zeleni. Nevím, proč by něco podobného nemohlo fungovat i u nás.

Česko je zemí milovníků bazénů. Myslíte si, že se hrozba sucha zasáhne i takzvanou bazénovou kulturu v Česku?

Rozhodně bychom měli více přemýšlet, než napustíme bazén. V Česku dnes podle některých statistik lidé využívají až 200 000 rodinných bazénů. Pokud by měl jeden obsahovat v průměru 10 kubíků, pak se jedná celkově o dva miliony metrů krychlových vody. To je zhruba třetina objemu největšího českého rybníka Rožmberk. A přitom se často jedná o podzemní vodu, jejíž ubývání je možná větší hrozbou než samotné půdní sucho. Ta se vlastně už do přírody nikdy v plné míře nevrátí, majitel bazénu ji vypustí do kanalizace.

Myslíte si, že stát tedy zakáže lidem napouštět zahradní bazény? To si dovedu v Česku představit ještě mnohem hůř než stavební uzávěru v okolí měst…

Já sama bydlím na vesnici, která využívá podzemní zdroje vody. V článku do obecního zpravodaje jsem dala ke zvážení, zda by nebylo moudré šetřit vodou už dnes a nečekat na to, až nám to nařídí stát. A to včetně napouštění bazénů. Pokud se někdo nutně potřebuje koupat v bazénu, mohl by si třeba nechat dovézt vodu cisternou z nějaké přehrady či řeky. Taková voda je u nás sice až dvakrát dražší než ta z kohoutku, pokud ale budeme používat k napouštění bazénů naší podzemní vodu, může se snadno stát, že za chvíli budeme muset využívat cisternu na návsi úplně všichni.

„Rozhodně bychom měli více přemýšlet, než napustíme bazén.“

Lidé ale často argumentují tím, že k napuštění bazénu využívají vlastní studnu či vrt, nikomu vodu neberou. A když jim vrt vyschne, je to jejich chyba…

Podzemní voda není nevyčerpatelný zdroj, její zásoby se obnovují především ze zimních srážek. Jak v zimě taje sníh, voda se pomalu vsakuje do země, rostliny ji ve vegetačním klidu takřka nevyužívají a výpar je v chladném počasí také nízký. Pokud pak nastane taková zima jako letos, kdy sníh takřka nepadal, zásoby podzemní vody se prakticky neobnovily. A když ji navíc začnete ve velkém čerpat třeba do bazénů, může dojít ke změnám spodní hladiny vody, vysychání studní a potížím s vodou v širokém okolí. A já se opravdu bojím toho, že letos to může být v některých oblastech velký problém i bez těch napuštěných bazénů, natož s nimi. My se musíme, ať už chceme nebo nechceme, naučit v maximální možné míře využívat k užitkovým účelům tu vodu, která na náš dům či zahradu spadne z nebe, nikoliv tu z podzemí.

Hrozba sucha ale není hrozbou budoucnosti. Sucho už tady je. Myslíte si, že je reálné, aby politici rychle, takřka ze dne na den, změnili legislativu v přístupu ke krajině a lidé zase přestali napouštět bazény? Je to vůbec reálné?

Když vidím, co všechno společnost byla schopná a ochotná podstoupit v rámci protiepidemických opatření proti koronaviru, ptám se sama sebe, proč se nechováme podobně, když nám kvůli katastrofálnímu suchu hrozí ještě mnohem větší nebezpečí než koronavirus. Ale třeba nám to opravdu dojde, až když otočíme kohoutkem a ono z něj nic nepoteče.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud