Blažek: Polistopadová existence komunistické strany pomohla k moci populistům, jako je Babiš

Aneta Černá

Češi zažívají nejdelší období svobody ve své novodobé historii. 17. listopad 1989 otevřel dveře demokracii, která měla zajistit konec vlády rudého teroru. Jistá benevolence tehdejších politiků, kteří nezakázali komunistickou stranu, ale podle historika Petra Blažka vedla k tomu, že myšlení lidí se příliš nezměnilo. „Tato skutečnost navíc přispěla i ke vzniku opoziční smlouvy na přelomu století, což následně vedlo vedle různých korupčních skandálů k postupné nedůvěře k tradičním politickým stranám a vzestupu populistů typu Andreje Babiše,“ vysvětluje Blažek.

Jaká očekávání měli Čechoslováci po roce 1989? Co si od revoluce slibovali?

Československo nebylo první zemí sovětského bloku, kde se změny odehrály, což podle mě silně ovlivnilo nálady i očekávání obyvatel. Myslím si, že lidé osobně velmi toužili po změně režimu a jejich motivy souvisely s dlouhými lety takzvané normalizace. Odmítali systém, který podporoval průměrnost až podprůměrnost a který neumožňoval nadaným lidem osobní rozvoj. Někteří také určitě pociťovali silnou ekonomickou motivaci. Z vysílání západního rozhlasu, televizních stanic či z různých časopisů měli až idealistický pohled na život za železnou oponou. Jednoduše řečeno, toužili se mít stejně dobře. 

Touha po velké změně a odchodu z komunistického modelu souvisela také s tím, že systém neumožňoval přes reformní snahy soukromou iniciativu v podnikání a myslím, že to tehdy lákalo poměrně dost lidí i z řad komunistů. Již na počátku devadesátých letech napsal velmi zajímavou knihu sociolog Ivo Možný, ve které popisoval ekonomické motivy soudruhů pro opuštění režimu, ve kterém paradoxně získali výsadní postavení jakou součást nomenklatury. Hovořil o rodinných a ekonomických preferencích, které vytlačily zcela vyprázdněnou ideologii.

Co z tehdejších představ se podle Vás za těch 29 let vyplnilo?

Prognostik Valtr Komárek na konci roku 1989 před nadšenými davy sliboval, že do deseti let bude marka za dvě koruny a že doženeme Rakousko. To se nesplnilo. Ovšem stejně tak, jako rostla ekonomika a blahobyt v západních zemích, tak rostla i u nás. Rozdíly se zmenšily.

Velmi dobře se podle mě povedlo vytvořit na počátku devadesátých let systém politických stran a vrátit hlavní rozhodovací roli institucím, které po celou dobu komunistického režimu existovaly, ale reálně o ničem zásadním nerozhodovaly – tedy především prezidentovi, parlamentu a vládě.

Pouze částečné úspěchy se odehrály v procesu vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Relativně úspěšný byl v rovině částečné nápravy křivd a ochrany demokratického státu před exponenty předlistopadového režimu. Podařilo se přijmout legislativní akty vedoucí alespoň k částečným rehabilitacím, restitucí a lustracím. Československo, respektive poté Česká republika, byla v těchto otázkách nejúspěšnější ze zemí východního bloku, přestože řada lidí i tuto otázku pociťuje jako dostatečně nedořešenou. Ve srovnání s ostatními státy se nám ale v tomto ohledu vedlo lépe než v Polsku nebo Maďarsku.

sinfin.digital